Jak začít? Snad konstatováním, že můžeme diskutovat o současné pozici nohejbalu ve sportovním světě, ale je třeba se vždy podívat i na hmatatelné veličiny. Jedině tak lze objektivně srovnávat. Bohužel většinu lidí takové věci nezajímají. I proto existují sportovní svazy, kde třeba jedinec dokázal vytunelovat svazový rozpočet, nebo které nejsou schopny ujasnit si koncepci svého fungování a pouze nadávají na nepřízeň ostatních. Odpovězme si sami, zda se taková věc nemůže týkat i našeho svazu.
O peníze jde až v první řadě. Faktem je, že i přes některá těžká období (přechod na tržní ekonomiku, ztráta financování od Sazky…) se ČNS dokázal i díky schopnostem některých svých činovníků, ale i díky relativně nízkému rozpočtu oproti jiným svazům, ubránit zásadním výkyvům, které by ohrozily jeho fungování. Na druhou stranu stále přetrvává vysoká závislost na příjmech ze státního rozpočtu (sponzorské příjmy činí dlouhodobě pouze 5-8 %) a existuje nejasná koncepce směřování ČNS v závislosti na toku příjmů. Ostatně, kde se třeba krajský funkcionář dozví, jaká kritéria byla pro podporu našeho svazu ze státních institucí stanovena dejme tomu za poslední dekádu? Je otázkou, co s příjmy pro sportovní svazy udělá současná situace (prudké zvýšení zadlužení státu, prudké zvýšení cen energií).
Nový Výkonný výbor ČNS ve svém předvolebním programu i programovém prohlášení jasně před hnutím deklaroval, na které priority se chce zaměřit. Zahájil vnitřní reformu (mj. sloučení a personální změny u některých odborných komisí, valnou hromadou schválená reforma stanov ČNS). Jednou z jeho nejvyšších priorit je vytvoření strategického plánu rozvoje nohejbalu, vytvoření chybějící vrcholové složky nohejbalu, optimalizace stávajících výkonnostních soutěží (vč. řešení situace v KNS a ONS) a obnovení spolupráce se školami. Tento úkol je ve společné gesci KPR a STK ČNS. Je třeba si uvědomit, že VV ČNS je zodpovědný za stav a rozvoj našeho sportu a celé členské základny v celé republice. Není jen mocenským nástrojem, hájícím lokální zájmy pouze několika špičkových klubů. Doprovodnou součástí těchto priorit je i záměr zvýšení podílu sponzorských příjmů v rozpočtu ČNS.
„Vyzdvihl bych principy zastupitelské demokracie, kterým odpovídá i volba do výkonného výboru. Je evidentní, že lidé, kteří nás zvolili, tj. zástupci nejen ligových klubů, ale i jednotlivých regionů, projevili vůli, aby v nohejbalu došlo k určitým reformním krokům. Na tomto principu my logicky činíme kroky, ke kterým jsme se v našem programu zavázali. Myslím, že máme silný mandát k tomu, abychom to, co jsme slíbili, také plnili. Jako výkonný výbor máme o konceptu reformy se soutěžemi jasno a nyní projednáváme parametry s jednotlivými kluby. A to v dostatečném předstihu, protože třeba venkovní soutěže, ke kterým se reforma vztahuje, začínají za více než rok. Je jasné a několik dřívějších seminářů za předchozích vedení ukázalo, že stoprocentní konsensus nikdy nenajdeme. Ale nikdo také nemůže čekat, že nic nezměníme a ono se vše zázrakem zlepší,“ vysvětlil motivy viceprezident a předseda STK ČNS MIROSLAV SACHL.
Současný stav nohejbalu lze charakterizovat asi jako ctihodného stoletého staříka, který si je vědom svého dlouhého a moc neměnného života, ale ti mladíci procházející kolem jsou o nějaký ten krok u cíle dříve. Třeba synovec nohejbalu teqball, ročník narození 2015, a už příští rok ho vezmou na Evropské hry. Jo, jo, to jsou tedy věci…
Jsem rád za některé dobře rozjeté projekty podpory mládeže (Pohár ČNS základních škol 2006-09, v současnosti fungující poháry ČNS dorostenců a žáků, tréninková centra mládeže, kempy nadějí, partnerské kempy mládeže, kreditní systém rozvoje mládeže). Mrzí mě ale, že současně ubývá hráčů i klubů a družstev v soutěžích, a to i těch ligových. Ještě v roce 2016 měla 2. liga mužů plný počet 16 účastníků. V loňském ročníku už jen 11. 1. liga mužů měla do roku 2017 v soutěži jediné B družstvo, v loňském roce už tři. 1. ligu žen v roce 2017 hrálo 9 družstev, v loňském roce jen čtyři. Za mylnou považuji tezi, že na doplnění stavů na všech úrovních postačí mládež pouze od ligových klubů. Těch se o mládež stará kolem pětadvadvaceti. Přitom družstev jen v soutěžích mužů je více než 400.
Když jsem na přelomu roku připravoval publikaci 50 let ČNS, opět jsem se mohl probírat spoustou archivních materiálů. A opět jsem si jen potvrdil známý fakt, že za své problémy a pozici ve sportovním prostředí si nohejbal může sám. Že vždy, když mohl udělat krok kupředu, jej sami nohejbalisté strhli zpět. Že před odvahou a rozhodností dali přednost pohodlnosti a nekonfliktnosti. I proto jsou dnes funkcionáři a trenéři většinou jen slouhy hráčů. Jsou to smutné příběhy z minulosti a i ti největší nohejbaloví osvícenci a reformátoři nakonec svůj boj s nohejbalovou pohodlností vzdali a přes alespoň některé prosazené věci se nakonec stáhli. Ke škodě nás všech.
Někdy to vypadá, jako by se do sebe stáhl i celý nohejbal. Kterému stačí uspokojovat jen vlastní potřeby, při rozhodováních pracuje s množinou pouze svých členů. Ale nevnímá, že existuje daleko větší množina těch, kteří by se členy ČNS mohli stát, ale z nějakých příčin se nestanou. Přitom nemalá část této množiny zásadním způsobem pomáhá nohejbalu k dobrým výsledkům ve všesportovních anketách a průzkumech – o jejichž výsledky by se nohejbal mohl opírat. Další nepodstatná množina jsou potenciální diváci a partneři. Chce-li se nohejbal rozvíjet, nemůže hledět jen na potřeby stávající, ale i potenciální množiny.
Velké problémy se směřováním nohejbalu má na svědomí jeho nevyprofilování. Za 100 let existence nohejbal nebyl schopen zodpovědět své základní otázky, zda je sportem kolektivním či individuálním, zda je sportem halovým či venkovním, zda je sportem jen zejména masově-rekreačním nebo vyváženým se všemi složkami sportu. Tato nevyhraněnost se pak projevuje ve všech sférách, včetně vnímání nohejbalu navenek.
Jen na stránkách tohoto magazínu bylo publikováno dost analýz, rozborů, zamyšlení, které se některými zásadními otázkami zabývaly. Je škoda, ale zároveň nepřekvapivé, že nevyvolaly větší zájem alespoň u funkcionářů. V návazném článku se zaměříme na to, jaké důvody vedou VV ČNS (a odborné komise) k tomu, aby prosazoval své volební priority v oblasti vytvoření chybějící vrcholové složky nohejbalu a optimalizace stávajících výkonnostních soutěží a v jaké konkrétní podobě.
