Ohlasy z MS: VAR a těžký míč

Ohlasů z pražského 5. UNIF mistrovství světa mužů bylo asi dost a zastavme se u dvou z nich. Díky přítomnosti štábu České televize bylo znovu možné vyzkoušet si v praxi novinku VAR, tedy videoasistenta rozhodčího. Věc, která se stále více prosazuje ve světě sportu a přispívá k lepšímu rozhodování zejména klíčových herních situací.

Použití VAR okomentoval předseda subkomise rozhodčích UNIF JAN BUDDEUS. „VAR byl poprvé úspěšně vyzkoušen při loňském ligovém televizním superfinále. Letos se to na MS posunulo zase dál. Všechny účastnické země to využívaly a myslím si, že drtivá většina s VAR byla spokojena. Vždy a zejména v hale, se stávají nepřesná rozhodnutí rozhodčích. Pro nohejbal je to podle mě větší posun než ve fotbale. Diváci ale nemají asi úplně přehled o tom, jak posouzení pomocí VAR probíhá. V nohejbale ještě máme oproti fotbalu nebo tenisu takovou nedokonalost, že trvá dlouho, než přítomná televize nastaví správný záběr. Celkově VAR v nohejbale funguje tak, že každý ze soupeřů má jednu žádost na využití VAR za zápas. Pokud žádost skončí rozhodnutím v prospěch žadatele, má tým k dispozici další žádost. MS ukázalo, že ve většině případů VAR měl význam. Zaznamenali jsme ale i případy, kdy to bylo naprosto nesmyslná žádost a týmy to využily jako oddechový čas. Při posuzování herní situace se u obrazovky sejdou rozhodčí, dají pokyn přítomné televizi, o jakou herní situaci se jedná. Na MS to byla Česká televize. Oni projedou záznam a zkusí průkazný záběr najít. Tam je trošku kámen úrazu, protože nalezení průkazného záběru může trvat o něco déle, než jsou diváci zvyklí u jiných sportů, kde se VAR používá. Výhodou je, že nám televize ukáže záběry situace z více stran a dokáží výborně záběr zastavit, třeba při dopadu míče na lajnu.“

Svůj pohled na věc nabídl předseda Trenérsko-metodické komise ČNS a člen Komise rozhodčích ČNS VLADIMÍR PAVLÍK. „Video posouzení, tzv. VAR, se začíná běžně ve sportu využívat. Je to dobrá pomůcka, ale může to někdy být i zlý pán. Je otázkou, jak a kdy ho používat a s jakou četností. Osobně se domnívám, že VAR není třeba využívat v rámci antukového nohejbalu, ale je to jasná záležitost haly, kde se otisk míče nedá zkontrolovat. Použití VAR musí být striktně vymezeno. Stejně jako tomu bylo např. ve fotbalu, i v nohejbalu se musí zpočátku vychytat nedostatky. Jasné je, že použití VAR zdržuje hru, což bylo teď k vidění na MS ve fotbale. Na druhou stranu je to důležité, protože ve sportu, jako je nohejbal, mohou centimetrové rozdíly sehrát klíčovou roli. Oko rozhodčího toto nemusí postřehnout. Proto zavedení VAR v omezené míře v nohejbalu podporuji. Ale říkám, v omezené míře.“

Omezení se může týkat nejen počtu povolených využití, ale také druhu posuzované situace či stavu setu. Zde má Pavlík jasný názor. „O omezení na použití od určitého stavu jsem neuvažoval. Je těžké určit, který stav či bod je v rámci setu důležitější. Někdy set může být rozhodnut už v jeho polovině. U fotbalu je oproti nohejbalu rozdíl, že je tam se posuzují zákroky, hřiště je výrazně větší, je na něm více aktérů. Z logiky věci tak rozhodčí má složitější pozici. V nohejbalu se nejvíce posuzuje, zda míč byl ještě ve hřišti. Na tuto konkrétní činnost bych použití VAR v nohejbalu vymezil. Je to obdoba jestřábího oka v tenisu. Posouzení herní situace jako souboj na síti, dvojdotek a podobné bych ponechal plně v kompetenci rozhodčího.“

Druhou diskutovanou záležitostí na světovém šampionátu v Praze se staly míče. Z oddílů probleskují informace, že poslední „šampionátová“ série míčů Gala je tvrdší než ty předchozí. Na tuto věc upozornili i samotní hráči, startující na mistrovství světa. Potvrdil to i školitel a člen subkomise rozhodčích UNIF JIŘÍ MATYÁŠEK. „Vždy ráno v hale, jak v UNYP Areně, tak v O2 universum, nám hráči říkali, že se jim nehraje s míči moc dobře, protože při příjmu nebo vybírání se jim zdají tvrdé. Mysleli jsme si, že jsou přefouknuté. Jenže když jsme provedli kontrolní měření tlaku, ukázalo se, že jsou nahuštěny na spodní hranici stanovené tolerance,“ řekl.

Jedna věc jsou odlišné vlastnosti určitého typu míče, druhou pak vhodnost použití shodného míče pro různé druhy hry podle počtu dopadů. Již delší čas metodici hovoří o tom, že běžný míč pro tří a dvoudopadovou hru není úplně vhodný pro hru na jeden dopad. Zejména letící míče při dlouhých a vysokých odrazech po vybírání míče či nahrávce v jednodopadové hře mají vyšší kinetickou energii, než ve hře vícedopadové, kde vzdálenosti i výška jsou menší. Zpracování míče v následné herní činnosti jednotlivce je tak náročnější a více zatěžuje pohybový aparát. Pravdou je, že všechny příbuzné footnetballové sporty hrají s lehčím míčem, než je nohejbalový.

„V tomto názoru jsem dlouhodobě konzistentní. Vnímám nohejbal jako sport především dvou nebo třídopadový. V momentě nohejbalu jednodopadového už vnímám tento sport jako něco jiného. Kromě podání prakticky nedochází k dopadu míče na zem. Míč se většinu času nosí vzduchem a tím by míč měl mít jiné parametry než ten pro klasický nohejbal, kde se odráží od hrací plochy. Těžký míč pro klasický nohejbal má při použití v jednodopadové hře oba zmíněné aspekty – negativní dopady na techniku hry i na zdraví hráčů,“ uvedl Vladimír Pavlík.