(Modřice) Letošní žákovský šampionát jasně ukázal, kde se mládeži systémově věnují, kde práce se žáky není jen prázdná fráze a splněná povinnost. „K úspěchu musí být od obojího – práce i talent. A ještě k tomu trochu štěstí. To se zpravidla přikloní k tomu, kdo si svůj talent ještě vyztuží tvrdou prací. Když si na to potom vzpomene na hřišti, tak to dodá i sebevědomí,“ myslí si kouč pražské Kotlářky Martin Hlavička. Horažďovický trenér David Boška jej s úsměvem doplňuje. „Je to jednoduché, stačí být čtyřikrát týdně na hřišti, i v zimě, a jde to samo. Důležité je, aby hráč věděl, co v nohejbale chce a šel za svým snem. Kdo nemá cíl a chodí si jen zahrát, nemá šanci něco dokázat.“
Celkově lze vyzdvihnout všechny hráče Kotlářky, Horažďovic a Budějovic kteří procházeli turnajem velmi zodpovědně a byla na nich vidět touha po vítězství. Nadprůměrnými, i když nevyrovnanými výkony se prezentovaly domácí Modřice, pražská Solidarita, ale i mladí z Jezbin či Prostějova. Zajímavým faktem je ústup Moravy z vybudovaných pozic, ale třeba právě Prostějovští dokázali, že i přes své mládí jsou velmi dobře připraveni a za dva roky budou opět v této kategorii na špici.
Pořadatelé dělali, co mohli, aby se mistrovství regulérně odehrálo a zaslouží absolutorium, stejně jako rozhodčí, kteří zvládli odřídit oba dva dny ve čtyřech. Velkou pomoc poskytl Radim Havránek a Roman Knopp za Český nohejbalový svaz. O celkový úspěch se staral ředitel mistrovství Michal Janeba. „Letošní MČR bylo svým způsobem specifické, poprvé po dlouhých letech se hledal pořadatel. Nakonec Modřice hlavně díky svému šéfovi Michalu Janebovi toto mistrovství uspořádaly. Tak složitou situaci, jaká letos v sobotním programu nastala, za posledních dvanáct let nikdo řešit nemusel a je nutné smeknout před organizátory, ale i před účastníky, že situaci zvládli,“ prohlásil trenér Dynama České Budějovice Vladimír Vondrášek.
Trenéři nejlepších celků nabídli po mistrovství rozdílné názory na kvalitu šampionátu. Kouč přeborníků ve dvojicích z Kotlářky je optimista. „Úroveň 
žákovských šampionátů se diskutuje už několik let a pořád se říká, že už to není to, co bývalo. Já s tím nesouhlasím. Myslím, že se v závěrečných bojích vždycky hraje pěkný nohejbal. To, že mladší žák získá titul mezi staršími žáky by mě neznepokojovalo. Něco podobného se stávalo i v minulých letech. Naproti tomu se vždy objeví spousta hráčů, kteří mohou být příslibem pro další kategorii,“ myslí si Martin Hlavička. Naopak horažďovickému Davidu Boškovi se nezdála konkurence příliš velká. „V Modřicich se představily tři opravdu špičkové týmy. Na loňském šampionátu bylo hned sedm družstev, která mezi sebou mohla bojovat o prvenství. Na druhé straně bylo letos vidět mnoho mladých talentů, o kterých brzy uslyšíme.“ Ještě radikálnější pohled na situaci má českobudějovický lodivod Vladimír Vondrášek. „Bohužel je nutné konstatovat, že hráčská úroveň MČR žáků rok od roku pomalinku klesá, výkonnostní rozdíly jsou opravdu markantní a velká účast mladších žáků svědčí o slabé základně.“
Nejlepším hráčem šampionátu byl zvolen Daniel Fík z Dynama České Budějovice. Jihočeši sice ani na jeden titul nedosáhli, ale stříbro a bronz je řadí v pomyslném žebříčku úspěšnosti klubů na třetí místo. Po značném letošním omlazení kádru je to pro ně povzbuzení do budoucna. Potěšit je mohlo právě i tohle individuální ocenění. „Tak jako každý kluk sním o tom, že budu jednou hrát za českou reprezentaci. Ale musím se ještě hodně zlepšit, aby se mi tento sen splnil,“ prohlásil českobudějovický smečař, který převzal pohár pro nejlepšího hráče mistrovství z rukou Petra Bubniaka.
Dane, v loňském roce jsi získal na MČR družstev žáků zlato, letos zatím stříbro a bronz ve dvojicích a trojicích. Co považuješ za větší úspěch?
Loni byla konkurence větší než tento rok. Bylo to pro mě první velké vítězství. Ale po odchodu mých bývalých spoluhráčů Kápara a Matějky si myslím, že je to velký úspěch i letos. Tímto bych chtěl poděkovat mým novým spoluhráčům Chalupovi a Sliackému za výbornou hru na šampionátu.
Tvůj otec je známý a úspěšný nohejbalista minulosti. Převzal jsi něco z jeho silového stylu nebo si jdeš vlastní cestou?
Určitě jsem se jím inspiroval. Je to pro mě jeden z největších vzorů, ale myslím si, že ze mě stává spíše technický hráč než silový.
Kdo je tvůj nejoblíbenější nohejbalový spoluhráč?
Ondřej Matějka. Hrajeme spolu už pár let a hodně se známe. Ale také zahrát si s naším juniorským mistrem světa Janem Vondráškem je pro mě čest.
Jaké jsou Tvoje nejbližší nohejbalové cíle?
Sobotní prestižní turnaj trojic v Cepu. (úsměv) A teď vážně. Dobrá reprezentace našeho oddílu TJ Dynamo České Budějovice v dorostenecké lize. Také bych rád obhájil prvenství na MČR družstev žáků.
