V nedávném článku o neduzích nohejbalu jsme se zamýšleli o potřebě ČNS mít k dispozici alespoň střednědobou koncepci, která by vytvářela systémová řešení pro řadu řízených oblastí. Jednou z řízených oblastí jsou i rozhodčí. A právě tam se rodí řešení neutěšeného stavu s počty rozhodčích v ligových soutěžích, které však ke škodě není tím systémovým, ale spíše provizorním. „Jsme si v komisi vědomi, že správné řešení je jinde,“ nijak nemlží předseda Komise rozhodčích ČNS IVAN ŠKODA.
Samotné navrhované řešení se týká zavedení povinnosti pro mužské prvoligové a druholigové oddíly a pro oddíly ženské první ligy. A to spolu s přihláškou družstva do dlouhodobé soutěže předat ČNS i jména minimálně dvou (u žen min. jednoho) rozhodčího s požadovanou kvalifikací, kteří budou mít povinnost být k dispozici Komisi rozhodčích pro delegaci na jí vybraná utkání. „Povinnost by měla být zavedena již pro ročník 2010, a to u první a druhé ligy mužů a u první ligy žen. Extraliga mužů a možná i nejvyšší soutěž dorostenců bude rozhodována rozhodčími z listiny „A“, tam problémy s obsazením takové nejsou. U ostatních soutěží ale ano. Návrh je, že rozhodčí by měl být delegován na minimálně sedm utkání základní části plus tři ve vyřazovací části. Povinnost bude zanesena do příslušných předpisů a bude spojena se sankcí za její nesplnění,„ vysvětluje Škoda základní principy řešení.
Problémem je už první věta Škodova vyjádření. Povinnost může vstoupit v platnost nejdříve v listopadovém termínu, přihlášky do soutěží probíhají v lednovém termínu. Tedy rozmezí dvou, maximálně tří měsíců, a to je velmi krátká doba pro to, zajistit kvalifikovaného rozhodčího, resp. vyškolení nekvalifikovaného. Je tedy víceméně jisté, že řada oddílů sáhne po stávajících rozhodčích, a to třeba i z jiného kraje. A rozhodčí budou znát svou cenu. Už jen toto pouto může generovat nechtěné vazby, narušující požadovanou neutralitu. „Jsem si vědom, že arbitrů je nedostatek a svaz má s jejich delegováním problémy. Přehodit horký brambor na oddíly je však cesta do pekla. Dá se to snad pochopit u krajských soutěží, ale v lize? Direktivou svazu provázat kluby a rozhodčí ještě více, než je tomu dosud? Už jen fakt, že sudí bude uveden na přihlášce některého oddílu, zavdá při prvním problému příčinu k nejrůznějším spekulacím. Navíc nejsem vůbec schopen říct, jakým způsobem si „své rozhodčí“ zajistím. Pokud nenajdu dobrovolníky, tak přece můžu jen těžko někoho ze své pozice vedoucího družstva nutit, aby se nechal vyškolit a byl k dispozici komisi rozhodčích. Jaké k tomu mám použít páky? Pískání přece musí být dobrovolná činnost a sudí by měl ztělesňovat neutrální a nezaujatý prvek na hřišti. Pokud návrh projde, tak budu muset vzít do ruky seznam rozhodčích v našem kraji, obvolat je a nabídnout určitou sumu peněz za to, že nám vytrhnou trn z paty a nechají se napsat na naši přihlášku pro příští ligový ročník. Připadá vám to tak trochu zvrácené? Mně taky, ale opravdu mne nenapadá jiné řešení,“ říká funkcionář ligového klubu, který si nepřál být jmenován.
Otázkou zůstává, jakým způsobem bude plnění povinnosti průběžně kontrolováno a včas zveřejňováno, aby se „mateřský“ oddíl vyhnul pozdějším sankcím. Problém je i v té nesystémovosti, protože všechny ostatní řídícím orgánem požadované povinnosti se vztahují ke členům oddílu a jsou tedy oddílem na svých členech snadno vymahatelné. Oddílem s přihláškou do soutěže uvedení rozhodčí však členy klubu nebudou, tedy právní vymahatelnost je velmi diskutabilní. Právě to může být nakonec černou můrou vedoucích oddílů a družstev. Přitom paradoxně se s podobným problémem (jak řešit vazbu na účastníky soutěží ČNS, kteří však právně nesplňují podmínky oddílového členství dle stanov) potýká svazové vedení a hledá řešení. Ale do hry vstupují i další faktory. Např. soutěžním řádem stanovená povinnost družstva mládeže nebo žen (bod 3.1.5.f) se z hlediska počtu osob vztahuje na cca šest a více osob. Absence jedné nebo dvou osob z jakéhokoliv důvodu tak nezpůsobí fatální důsledky, vedoucí k sankcím. U povinnosti, která se týká jedné nebo dvou osob, však případná absence bude mít fatální důsledky. Jen těžko lze předpokládat, že oddíl uvede s přihláškou výrazně vyšší počet sudích.
Obecně by nově zaváděné zásadní povinnosti, vyžadující např. stavební úpravy areálu nebo personální nároky, měly být avizovány min. rok dopředu. Tedy tak, jak tomu bylo v rozpise z roku 2007, ve kterém byly uvedeny i navržené změny na rok 2008. U této navrhované povinnosti však dosud zazněly jen střípky (zápis z Konference, pasáž v zápisu z VV), které rozhodně nelze považovat za kompletní informací. Je nepochybné, že problematika způsobu přijímání zásadních změn bude řešena na prosincové Valné hromadě ČNS.
„Jestliže kraje nefungují, nemáme v komisi jinou možnost, než řešení táhnout přes oddíly. Současný stav v ligových soutěžích je takový, že když chci delegovat rozhodčí na utkání, jeden mi řekne, že staví, druhý má zabijačku, třetí svatbu. Prostě rozhodčí nic netlačí. Takto mohu tlačit na oddíly a ty zase na rozhodčí. Je to řešení nouzové, nazval bych to testovacím,“ objasňuje Škoda motivy návrhu. Před dvěma lety ale bylo na stole i jiné řešení. A to plošné zvýšení odměn arbitrů. Hlavní problém totiž nespočívá v tom, že by rozhodčích byl celkový nedostatek, ale v tom, že mnoho stávajících dává přednost rozhodování krajských soutěží, kde odměna není o tolik nižší, ale přitom další aspekty (cestování, kvalita rozhodování, délka utkání, tlak diváků) jsou výrazně odlišné než v lize. „Ano, toto řešení jsme také jako komise dříve předkládali. Bylo to plošné zvýšení odměn, a to o cca 80-100%. Bylo to i předjednáno s oddíly na schůzce vedoucích. Jenže na Výkonném výboru nám bylo řečeno, že na to nejsou peníze navíc a k nárůstu sice došlo, ale jen o cca 40-50%. To ale nepřineslo takové navýšení stavu rozhodčích, který by situaci vyřešil,“ obhajuje předseda Škoda postup své komise. Pravdou ale též je, že komisí předkládané výrazné navýšení se týkalo zejména jednorázových soutěží, u dlouhodobých soutěží nebyl požadavek tak výrazný.
Řeč je tedy o nouzovém řešení, možná na rok, možná na delší dobu. Stálo by za to se však zamyslet nad komplexním řešením, které by postihlo více oblastí, bojujících s nějakým nedostatkem. Ať už rozhodčích, trenérů, funkcionářů nebo třeba pořadatelů jednorázovek. Zpracovaný průzkum z roku 2006 ukázal, že z celkového počtu v ČNS sdružených ligových oddílů je cca polovina aktivních (tj. nějakým způsobem se podílí na činnosti ČNS, ať už personálně, či pořadatelstvím soutěží) a polovina neaktivních. Z těch aktivních má některý oddíl lepší podmínky a možnosti v oblasti výchovy funkcionářů, jiný trenérů, jiný rozhodčích, další v oblasti pořadatelské. Některé oddíly se podílí ekonomicky (např. při vyplácení se z některé povinnosti, kde je to umožněno). Nabízí se tak logická úvaha o tom, vytvořit takové řešení, které by sice stanovovalo povinnost všem oddílům se některým ze zmíněných způsobů na chodu ČNS podílet, ale umožňovalo by alespoň částečný výběr. Tak, jak je tomu např. právě u povinnosti mít mládežnické družstvo (alternativou je ženské družstvo nebo vyplacení se). Takové řešení by pak mohlo být částečně upravováno podle pozdějšího vývoje, ale důležité je, že by bylo řešením více systémovým a oddíly lépe přijímaným.
