(Žatec) Boj na dvou frontách, to zvládají v Žatci. Zatímco mužské áčko žateckého oddílu svádělo urputný boj extraligového play-out v nedalekých Karlových Varech, na kurtech severočeského klubu se ve stejné době odehrávaly také velké boje, ale v té druhé nejmladší kategorii, starších žácích. Na programu totiž bylo v pořadí sedmé Mistrovství ČR družstev, které svedlo dohromady vítěze krajských dlouhodobých přeborů.
Titulem z národního šampionátu družstev, prakticky tedy nejvyšší mety v žákovské kategorii, se minimálně na rok mohou honosit mladí borci z Horažďovic. Dost hlasitě se totiž hovoří o vzniku žákovské ligové soutěže a s tím pochopitelně souvisejícím zrušením šampionátu družstev. Zanechme ale spekulací. Na start mistrovství se nakonec postavila desítka krajských přeborníků (event. vicepřeborníků), a to z krajů Plzeňského (Horažďovice), Jihočeského (Č.Budějovice), Středočeského (Šacung), Jihomoravského (Modřice), Karlovarského (Karlovy Vary a Aš), Vysočiny (Žďár nad Sázavou), Prahy (Kotlářka a Solidarita) a pochopitelně toho domácího Ústeckého (Žatec). Ostatní kraje nebyly zastoupeny.
Hrací systém turnaje se ukázal pro mladé borce dosti náročným. Hrálo se ve dvou pětičlenných skupinách, každé utkání sestávalo ze zápasů trojic, dvojic a byl-li stav utkání nerozhodný, pak i zápasu jednotlivců. Právě počet zápasů v nejnáročnější individuální disciplíně mohl u jednoho družstva dosáhnout počtu šesti a připočteme-li k tomu fakt, že řada družstev tuto disciplínu obsazovala nejsilnějším hráčem, který startoval i v další jedné nebo dokonce dvou disciplínách, někteří hráči tak dostali pořádně do těla. Korekční snaha řídícího orgánu omezit počet startů jednoho hráče v utkání v propozicích však přišla pozdě a nebyla akceptována.
Z první skupiny se do finálové skupiny probojovala družstva Horažďovic a Českých Budějovic, do skupiny o 5.-8.místo zamířila družstva Solidarity a Žďáru nad Sázavou, souboj o 9.-10.místo čekal na Aš. Ve druhé skupině se do bojů o medaile protlačila Kotlářka a Žatec, skupina útěchy čekala na Šacung a Modřice, nevděčný souboj o chvost připadl Karlovým Varům. Právě ty v derby s Aší neuspěli. Skupina o 5-8.místo se hrála skupinovým systémem a nakonec vykrystalizovalo pořadí Solidarita (5.), Modřice (6.), Šacung (7.), Žďár nad Sázavou (8.). Finálová skupina se také hrála skupinovým systémem, se započítaným výsledkem ze základní části. I když vyřazovací systém by zřejmě finálovce slušel, i bez něj se o titul hrálo do posledního momentu. Celý den nenápadně hrající domácí tým svou formu ladil od utkání k utkání a už to vypadalo, že to doma zůstane. Jenže přišla porážka od Horažďovic a karty měli v rukou jiní.
Pozici tahouna žatecké sestavy si vybudoval VOJTĚCH SÝS. „Zpočátku to žádná sláva nebyla, ale pak se to změnilo. Vyhráli jsme skupinu a šli nahoru s výhrou nad Kotlářkou. To nám hodně pomohlo, že jsme nebyli nuceni dvakrát vyhrát, abychom byli na bedně. Ve finálové skupině jsme porazili i České Budějovice. To byl hodně napínavý souboj, bylo to 10:9 ve třetím setu singlu proti Fíkovi, takže jsem měl hodně štěstí. Prohráli jsme 0:2 až ten poslední zápas s Horažďovicemi. Přitom jsme ve trojici vyhráli první set a vypadalo to dobře. Druhý jsme ale prohráli a třetí taky, tam jsem zkazil na síti dva míče. Ve dvojce jsme už na to neměli fyzicky, byl to dlouhý den, hodně náročný. Se stříbrem ale vládne spokojenost. Konečně se nám povedlo dobré umístění do trojky. Když mám tipovat nejlepšího hráče turnaje, tak podle mě to byl budějovický Fík.“ Žatecká sestava byla zajímavá i z důvodu startu jediné dívky na turnaji, Kláry Kopecké. „Jak je vidět, dá se hrát i s klukama. Hrála s námi trojku, prohráli jsme dnes jen dvě. Klára hraje s muži i okresní soutěž,“ vysvětluje Sýs, který by rád jednou zakotvil i v ligovém týmu. „Z našeho áčka se mi líbí Ondra Vít, rád bych se mu jednou vyrovnal. Na bloku se mi líbí ještě Michal Pecina.“
Avšak ani Horažďovičtí nebyli pány svého osudu a museli čekat do posledního míče souboje budějovického Fíka s kotlářským Kalousem. Vítězství mladého pražského singlisty by Kotlářku vyslalo k vrcholu, nakonec ale třetí set prokázal větší trpělivost starší Jihočech a největší radost mohla vypuknout na horažďovické lavičce. Na ní seděl i PETR VORUDA. „Určitě jsme patřili mezi favority a jsem rád, že jsme to potvrdili. Měli jsme dnes dvě porážky, se Solidaritou ve skupině, ale ta do finálové skupiny nešla a tak se to nepočítalo a druhou jsme měli s Kotlářkou. Oba zápasy skončily 9:10 ve třetím setu, takže to byla dost smůla. Proto jsme teď ten poslední zápas Kotlářky s Budějovicemi protrpěli na lavičce a museli fandit Fíkovi, aby Kalouse zdolal. Není to dobrý pocit být zavislý na jiných. Ve třetím setu ale už jsem Fíkovi věřil, že to vyhraje a my budeme první. Po prvním setu jsem mu ale nevěřil. Hrálo se mi dneska dobře, až na ty poslední míče s Kotlářkou, tam nám to uteklo.“ Také Voruda vzhlíží ke svým vzorům. „Je to Vilém Ungermann, u nás v Horažďovicích se mi pak líbí Jenda Jůzek, který má pěkný styl. Chtěl bych se do našeho áčka podívat co nejdříve. Už jsem byl i na zápase, ale nenastoupil jsem. Doufám, že příští rok si už zahraji.“
Velesmutný byl protagonista nejsledovanějšího zápasu dne v pražském dresu. Měl osud svého týmu plně v rukou, nakonec chyběly tři míče a zlatá medaile se proměnila v nepopulární bramborovou placku. I to k nohejbalu patří, teprve jedenáctiletý levonohý JIŘÍ KALOUS to nakonec obrečel. 
„Já jsem třetí set už nebyl schopen přijmout, nechával jsem příjem vzadu. Měl jsem stát blíž k síti, jenže jsem byl ve stresu. Ten singl jsem vlastně vůbec neměl hrát, měl jít Michal Fišer. Jenže toho postihla křeč v noze a musel jsem to jít hrát já. Pomýšleli jsme dnes na vítězství, ale zkazili si to.“ Také Kalousovým vzorem je dnešní opora pražské Solidarity. „Vilda Ungermann se mi líbí nejvíce a pak také Kuba Mrákava. Nohejbal mě baví moc, ale nevím, jestli je doženu.“
Konečné pořadí turnaje:
1. NC VYNK Horažďovice Hapon
2. SK Nohejbal Žatec
3. TJ Dynamo České Budějovice
4. SK Kotlářka
