(Praha) Většinu slávy slíznou smečaři a mezi ně se stále ještě jistě počítá i karlovarská opora a bývalý český reprezentant JIŘÍ DVOŘÁK. Na 25. ročníku pražské Poslední smeče se ochotně spokojil s rolí rozehrávače a polaře a do útočné fáze, ve které kraloval Jan Vanke, se zapojoval jen sporadicky. Jeho výkony možná vyšší spoluhráč zastínil, odborníkům ale nemohlo uniknout, v jaké Dvořák hrál pohodě. Nedělal individuální chyby, hrál s velkým přehledem a prošlo přes něj jen minimum míčů. Proto i on mohl pozvednout trofej pro vítěze.
Jirko, jako jedni z mála jste už v sobotních kvalifikačních bojích netrpěli velkými výkyvy. Je to důsledek tréninku před touto akcí?
Trošku teď trénujeme, ale že bychom měli moc nahráno, tak to ne. Nemyslím si, že bychom zase hráli něco zvláštního. Spíše se mi zdálo, že kvalita turnaje v minulých letech byla lepší.
Myslíš, že to bývalo lepší? Proč?
Nějaké sestavy a hráči tady chyběli. I některé sestavy, co tady postoupily ze soboty do neděle, mi nepřišly nikterak výrazné.
V sobotu vám to šlapalo dobře už od začátku. Jak hodnotíte kvalifikační boje?
Vyhráli jsme první dva zápasy a pak už nebyl žádný tlak. Dohráli jsme to v pohodě.
Co neděle? Tam přišly dvě remízy s Litvínovem a Čakovicemi.
Zpočátku jsme se trochu hledali, ale pak se to rozjelo a začali jsme si hodně věřit. Každý si plnil taktické pokyny, které jsme si před zápasem řekli.
V semifinále jste poměrně snadno zdolali ITD Sport. Čekali jste, že to bude tak jednoznačné?
Hned na začátku Honza Vanke Ríšu Makaru několikrát zablokoval a on si asi přestal tolik věřit. Něco zkazil a neměl se pak čím chytit. Pak už i když se tam točili a na útok šel Chytra, se z toho nedostali. Trošku se mi zdálo, že soupeř, hlavně Makara na útoku, byl unavený. Čekal jsem vyrovnanější zápas.
Ve finále jste začali první set dobře, ale nakonec ve prospěch Košic rozhodl hodně smolný míč. Nevypadalo ale, že by vás to do začátku druhého setu nějak chvilkově rozhodilo.
My jsme už ke konci prvního setu cítili, že máme v zápase navrch. I ve druhém setu jsme je od začátku drželi pod tlakem, Honza Vanke výborně útočil a vedli jsme o tři míče. To, co oni dělali body, byly většinou odrazy od bloku, čisté body do naší obrany moc nešly. Skutečně alespoň já jsem cítil, že jsme lepší.
Pak přišel třetí, zkrácený set. Bylo to ještě 6:6, ale pak přišel váš rozhodující trhák.
I když se vede 9:6, tak u tak zkušených hráčů, jakými košická trojice je, se nikdy nemůže hovořit o jistotě. Oni jsou schopní to nesložit a ještě se vyburcovat k extrémnímu výkonu. Nejeden zápas jsme s nimi například na mezinárodních šampionátech prohráli, kdy jsme vedli o dva nebo tři body. Tady nebylo ani za stavu 9:6 nic rozhodnuté, museli jsme hrát koncentrovaně až do konce.
Co pro tebe dnešní úspěch na Poslední smeči znamená?
Vyhráli jsme turnaj. Já už z toho zase nedělám žádnou vědu. Určitě to člověka povzbudí do další práce. Jak říkám, nedělám z toho žádnou vědu.
Pojďme Jirko ještě ke tvé roli v týmu. Poslední roky jsi hru částečně upozadil a věnoval se více trenérské činnosti. Nyní tvá trenérská role připadla Gerhardu Knopovi a z tebe je zase jen hráč. Jak to cítíš ty vnitřně, třeba to, že se musíš jako velezkušený hráč podřizovat pokynům jiného trenéra?
Neměl jsem výsledky, tak mě prostě sprostě vyhodili. Musím zase poslouchat (…smích). Tak vážně, dá se to zvládnout. Pro mojí hru je to určitě přínos, nemusím myslet na to ostatní. Pro můj výkon na hřišti je to určitě změna k lepšímu. Když mi zdraví dovolí, tak si chci letos ještě zkusit dobře zahrát. Uvidíme, jak to půjde.
