V poslední době se stala terčem kritiky práce Komise mládeže. I když jsem členem příslušné komise, výtky plně chápu. Na druhé straně je nutné si uvědomit, že zdaleka ne za vše nese Komise mládeže vinu. Nechuť pracovat s mládeží je především na straně klubů a pokud se do soutěží nehlásí mládežnická družstva, nepomohou zde ze strany komise žádná opatření.
Již před několika lety jsme chtěli rozjet žákovskou ligu – výsledkem porady vedoucích žákovských družstev někdy v roce 2003 nebo 2004 byla skutečnost, že zájem o tuto soutěž projevili tři nebo čtyři vedoucí oddílů. V letošním roce na základě dlouhého diskutování byla z iniciativy Komise mládeže vyhlášena žákovská liga družstev, do níž se v prvém termínu přihlásilo šest družstev z celé ČR (?!) a nakonec přibyly další dva celky. Přitom systém zápasů byl znám a systém soutěže se měl určit dle počtu a vzdáleností jednotlivých celků. Vše zbytečné, není zájem.
Jednotlivé oddíly pořádají zejména pro kategorii žáků celou řadu turnajů, což dříve nebývalo. ČNS organizuje každoročně pravidelnou dlouhodobou bodovanou soutěž „Pohár ČNS žáků a dorostenců“. Právě zde jsem předpokládal, že budou mít jednotliví pořadatelé starost se zvládnutím velkého počtu družstev v halách, kde jsou většinou dva kurty. Opak je pravdou. Na posledním bodovaném turnaji v Novém Veselí bylo celkem deset žákovských dvojic (včetně Revúce) a patnáct dorosteneckých trojic (včetně Revúce), přičemž ligové dorostenecké oddíly měly většinou dvojnásobné zastoupení svých sestav. Může mi někdo z kritiků Komise mládeže vysvětlit důvody neúčasti malého počtu družstev? Já odpověď znám – je to nechuť oddílů jet se žáky nebo dorostenci na turnaj. Většinou chybí trenér mládeže a v oddílech se tomu věnují spíše nahodile různí hráči. Zde opravdu Komise mládeže pomoci nemůže.
V posledním období se hodně mluví o plnění povinnosti mládeže dle ustanovení SŘ bodu 3.1.5 , písmena f. Osobně (nikoliv jako člen Komise mládeže) jsem přesvědčen o tom, že celý tento článek je schválený špatně. Podle mého názoru by se do plnění povinnosti mládeže neměli počítat ženy a dorostenci. Ženy jsou zcela odlišná kategorie, podle jiných zásad, včetně svých soutěží. Dorostence bych nepočítal z toho důvodu, že pokud oddíl vychovává žáky, přejdou tito zcela logicky většinou do kategorie dorostu nebo přímo do kategorie mužů. Je to nesmyslné dublování a navíc podle mých zkušeností se stalo a stává, že oddíl získá náborem tři žáky ve věku devět až deset roků, kteří o nohejbal mají zájem. S nimi se pak zúčastňuje soutěží a turnajů prakticky po dobu, po kterou splňují dorostenecká kritéria. Stále přitom plní povinnost mládeže, přičemž devět roků nemusí vychovat ani jednoho žáka -pokračovatele mládežnické kategorie.
Mohu Vás všechny ubezpečit, že Komise mládeže je i přes odchody kvalitních mládežnických trenérů z této komise stále na světě a snaží se připravovat nové projekty práce s mládeží. I přes skutečnost, že neznám praktickou činnost dalších komisí ČNS, jsem toho názoru, že Komise mládeže patří k těm nejpracovitějším v celé struktuře ČNS. Fakt, že se nepodařilo více nastartovat výchovu nohejbalové mládeže jsem se snažil částečně vysvětlit. Vina je samozřejmě na Komisi mládeže, ale zároveň na všech ostatních subjektech, které do výchovy mladých hráčů právem počítám (samotné oddíly, ČNS, konkurence jiných sportů, rodiny hochů aj.). Momentálně připravuje Komise mládeže velký projekt dalšího směrování plnění povinnosti mládeže. Očekávám od něj výrazný posun. Současně si myslím, že tento projekt narazí na nechuť oddílů, a to včetně trenérů mládeže, vzhledem k jeho náročnosti na čas a finanční prostředky. Je otázkou, jak k tomuto tématu přistoupí ČNS. Já osobně tomuto projektu, i přes jisté nedostatky, které v sobě nese každý dobrý nápad, věřím a budu jej podporovat.
Závěrem chci podotknout, že toto je můj osobní pohled z hlediska člena Komise mládeže, nikoliv stanovisko Komise mládeže jako celku.
