(Přerov) Stejně jako jeho předchůdce, i PETR NADYMÁČEK dobře zná, jak chutná obléci reprezentační dres. Spolu s Karlem Bláhou a Ctiborem Včalou zajistil na Mistrovství Evropy v roce 1993 v Bukurešti pro samostatnou Českou republiku první mezinárodní titul, a to ze dvojic. Stejný počin se mu v roli obhájce povedl o dva roky později v německém Mönchengladbachu, kde se obměnila pouze jména jeho spoluhráčů.
Svou reprezentační hráčskou kariéru ukončil v exotickém brazilském Maceiu, kde v roce 1996 usiloval s Vlastimilem Kubínem a Josefem Tirpákem o tentokrát světový titul. Nakonec z toho bylo „jen“ stříbro. Přerovský patriot, který klubový dres změnil celkem dvakrát, na návrat do dresu se lvíčkem na prsou čekal dlouhých třináct let. Po neúspěšné kandidatuře na trenéra mužské reprezentace v roce 2005 letos byl úspěšnější a stal se novým trenérem juniorského výběru ČR.
Pane Nadymáčku, stal jste se trenérem reprezentačního týmu, byť zatím „jen“ juniorského. Jaké jsou vaše pocity?
Příjemné. Čeká mě sice spousta práce, ale na to se těším. Beru to jako výzvu.
Reprezentační soupravu na sebe neoblečete poprvé, jako hráč už tuto zkušenost máte. Kterého úspěchu v národním týmu si vážíte nejvíce?
Na hráčskou kariéru v reprezentaci vzpomínám velice rád, bylo příjemné setkávat se s českou nohejbalovou elitou na stejné straně sítě. Vážím si všech úspěchů dosažených v reprezentaci, každá medaile má v určitém kontextu svou cenu. Když bych měl vybrat jeden moment, tak asi na ME v Rumunsku 1993, kdy jsem přišel na kurt do rozehraného finálového utkání proti tradičnímu soupeři ze Slovenska (Bertko, Ivanecký ), za nepříznivého stavu v prvním setu, ale v dramatických koncovkách obou setů se nám podařilo vybojovat společně s Borkem Včalou a Karlem Bláhou historicky první zlato pro ČR.
Letošní trenérská kandidatura není první. V roce 2005 jste neúspěšně kandidoval na pozici trenéra k mužské reprezentaci.
Je to tak. Přestože jsem tehdy neuspěl, i tak to byla cenná zkušenost, jak nohejbalová, tak i pro život. Také před dvěma lety jsem se ucházel ve výběrovém řízení o post trenéra juniorské reprezentace, ale nakonec jsem kandidaturu stáhl, protože jsme v Přerově řešili krizi po nečekaném odchodu Pavla Holíka do nohejbalového nebe.
Tehdy v roce 2005 vám u orgánu, který rozhodoval, nejspíše uškodilo přílišné mládí (v té době věk na úrovni nejstarších hráčů v reprezentačním družstvu) a fakt, že jste se nechtěl vzdát hry v prvoligovém celku, což by asi se sledováním reprezentantů v extralize při shodných hracích dnech obou soutěží moc nešlo dohromady.
Zřejmě ano, ale i tak si nemyslím, že věkový odstup od svěřenců je podstatný pro kvalitní práci trenéra. Jinak co se týká sledování potenciálních adeptů pro repre juniorku, tak na to nebudu sám a navíc nepředpokládám, že bych nastupoval v dresu přerovského „A“ týmu v 1.lize. Je to poučení z minulosti. V tomto ohledu chci práci u reprezentace věnovat maximum usilí i času.
Bývalý úspěšný trenér Hlavička, mj. váš soupeř při letošní volbě, se vyjádřil, že ač od roku 2001 objíždí většinu mládežnických akcí, vás osobně nezná. Mj. slabá účast na dorosteneckých soutěžích byla vyčítána vašemu předchůdci Dvořákovi. Jak se k tomu postavíte vy?
V předchozí odpovědi jsem již naznačil, že v nohejbale je mojí jasnou prioritou práce s juniorskou reprezentací a tomu se budu snažit vše podřídit. Netvrdím, že žádnou akci nevynechám, např. kvůli rodinné dovolené, ale mou snahou jistě bude nevynechat pokud možno nic podstatného. Krom toho na sledování nejsem sám. Co se týče slov Martina Hlavičky, tak nezastírám, že jsem se v minulosti věnoval převážně mužskému nohejbalu, ale nevidím v tom nic špatného. Víme všichni, že tato kategorie je velice specifická s ohledem na věk hráčů, protože MS je pro hráče do 18 let, kdežto dorostenecká kategorie v ČR je do 19 let a navíc je nutné letos vybírat hráče, kteří 18 let věku dosáhnou v roce MS, nikoliv už letos a samozřejmě i mladší. Tím chci jenom naznačit, že silná generace hráčů, kteří letos dosáhnou 18 či 19 let, zřejmě bude dorostenecké lize kralovat, ale i tak pevně věřím, že adepti juniorského MS 2010 budou už letos vystrkovat růžky. Je to pro ně obrovská příležitost se letos ukázat novému realizačnímu týmu.
Nyní nastal čas představit čtenářům stručně vaše hlavní koncepční body vedení juniorského týmu.
Moje představa je následující. V průběhu letošní sezony musíme vybudovat zdravě fungující tým a potom bude zhruba rok na to, aby se kvalitně připravil na MS v příštím roce. Protože mám za roky, které jsem s nohejbalem prožil v pozici hráče i trenéra, spoustu zkušeností, pokusím se jich využít a ty pozitivní předat našemu nohejbalovému mládí v maximální míře.
Kdo bude působit v roli vašeho asistenta?
Petr Gulda z Modřic, asi netřeba blíže představovat.
Budete možná muset řešit i méně příjemné záležitosti. Trenér Dvořák se dokázal poučit a i malý náznak prohřešku proti disciplíně tvrdě trestal, podobné vyznání ctí i trenér mužů Šmejkal. Hodláte i vy pokračovat v takovém trendu, nebo máte jinou metodu na udržení kázně?
Obou jmenovaných trenérů si vážím za to co v nohejbale dosáhli. S Jirkou Šmejkalem budeme určitě velice úzce spolupracovat , ale nemůžu říct, že mám na určitý prohřešek dle nějaké tabulky příslušný trest. V případě, že budu nějaký kázeňský prohřešek řešit, bude to určitě zcela individuální rozhodnutí, po dohodě s asistentem, příp. Výkonným výborem svazu, ale v konečném důsledku to bude moje rozhodnutí. Je to samozřejmě jenom taková imaginární debata. Pokud však taková situace nastane, nebráním se vašim otázkám a patřičnému vysvětlení nohejbalové veřejnosti.
Když vezmeme poslední dva vaše předchůdce, tak trenér Hlavička neříkal nic a ze světového šampionátu zajistil tři zlaté medaile. Trenér Dvořák hovořil o zisku také třech zlatých, ale realitou byla jedna. Pomineme-li proměnnou kvalitu soupeřů v juniorské kategorii, kam se chcete zařadit vy?
Nejlépe, pokud si můžu vybrat, tak o tom klidně hovořme a po MS se společně radujme s max. počtu zlatých. Ale takhle snadné to jistě nebude. V každém případě udělám vše pro úspěch na MS, protože to veřejnost zajímá nejvíce. Na závěr bych chtěl přesto připomenout hlavní cíl juniorské reprezentace, a to je příprava hráčů pro budoucí reprezentáční tým mužů, i když chápu, že podle medailí se výsledek práce u tohoto mužstva hodnotí snadněji.
Profil Petra Nadymáčka:
Obecné: 39 let, bydliště Přerov, vedoucí skladu firmy Jaspis Fashion, ženatý, dcera Kateřina (7 let) a syn František (8 měsíců).
Kariéra hráče: 1983-88 dorostenecké družstvo Spartak Přerov (od roku 1986 i družstvo mužů – nejvyšší soutěž), 1989-90 VTJ Písek (nejvyšší soutěž), 1991-97 Spartak Přerov (nejvyšší soutěž), 1998 Sokol Kobylisy (nejvyšší soutěž), 1999 Spartak Přerov (2. liga), 2000-01 Sokol Exmost Modřice (nejvyšší soutěž), 2002-dosud Spartak Přerov (2. a 1. liga).
Úspěchy hráčské v mužské kategorii: mistr Evropy dvojic 1993, 1995, vicemistr světa dvojic 1996, mistr ČR dvojic 1990, 1991, mistr ČR trojic 1998, mistr ČR družstev 1998, vicemistr ČR trojic 1989
Trenérská kariéra: od roku 2002 Spartak Přerov (2. a 1. liga)
