(Přerov) Podivnou misi zažívá poslední trenér české juniorské reprezentace PETR NADYMÁČEK. Za dva roky ve funkci neokusil slastný pocit na krku se houpající zlaté medaile, určené vítězům mistrovství světa nebo Evropy. Tedy pocitu, který si jako hráč užil v mužském výběru. Na vině však není slabá výkonnost jeho svěřenců, ale nestabilní mezinárodní situace, která vyústila v českou neúčast na vrcholných soutěžích mezinárodní federace FIFTA. Letos tak náplastí bylo mezinárodní měření sil čtyř zemí, které se nedávno konalo v Nymburce. Tento rok už by se ale „Nadymák“ měl dočkat, tedy pokud mu Výkonný výbor ČNS prodlouží stávající smlouvu.
Trenére, nohejbalový fanoušek měl příležitost vaše svěřence vidět v akci na prosincovém UNIF Founding Cupu v Nymburce. Tam však kromě povinných výher s outsidery ve dvou soubojích s rovnocenným sokem ze Slovenska odešli poraženi. Je to pro vás zklamání?
Samozřejmě je velké zklamání z výsledku, ale z předvedené hry určitě zklamaný nejsem. Vždyť v souboji ve skupině stačilo po vyhrané dvojce, ve třetím setu trojic otočit dva míče a výhra byla naše. Ve finálovém souboji o vítězství ve trojicích rozhodoval poslední možný míč za stavu 14:14 ve třetí sadě! Navíc když vezmu v potaz věk hráčů na obou stranách 15 – 18 let a jen minimum chyb na obou stranách, tak musím za předvedenou hru chválit. Ostatně i podle bouřlivé reakce publika během i po zápase se utkání muselo líbit.
Co vlastně rozhodlo o těch porážkách?
Myslím že osobnost na straně soupeře, Kilík podal opravdu velice koncentrovaný a zkušený výkon.
Není vám líto, že vaše vystoupení je házeno do stejného pytle s vystoupením mužů a žen, které však dopadlo o poznání hůře?
Trošku to samozřejmě zamrzí. Ale na druhou stranu to do stejného pytle hází většinou jen ti, kteří to na vlastní oči neviděli. Naopak mnoho pozitivních ohlasů jsem vyslechl po prohraném finále od lidí, kteří finále shlédli a bylo mezi nimi i několik současných či bývalých ligových trenérů i s reprezentační zkušeností.
Nepodcenili jste sílu slovenského výběru? Jeho hvězdu Kilíka totiž v klíčových chvílích velmi slušně doplňovali i další hráči.
Nepodcenili. Myslím, že v takovém utkání proti tak kvalitnímu soupeři k podcenění snad ani nemůže dojít. Možná v úvodu finále hráče trochu svazovala nervozita, protože před tolika diváky ještě nehrál nikdo z nich. Ale v průběhu první sady nervozitu postupně setřásli. Jinak si myslím, že v klíčových momentech spoluhráči Kilíka nehráli tak dobře, jako naši kluci. Tyto klíčové momenty vzal téměř ve všech případech sám Kilík na sebe a byl v nich téměř neomylný. Oni ho slušně doplňovali v průběhu celého finále a právě díky tomu se do těch vyrovnaných koncovek vůbec Kilík dostal. Nedělám to rád, mnohem raději bych takto chválil naše juniory, ale v tomto případě musím ocenit jeho výkon.
Kdo z českých hráčů ve vaších očích uspěl a kdo naopak propadl?
Vyloženě nepropadl nikdo. Na sto procent můžu být spokojen s bojovností a nasazením všech. A jmenovitě Marek Vedral v singlu proti Francii a Švýcarsku zahrál s přehledem, ve skupině na Slováka nestačil a ve finále mu porážku, byť za rozhodnutého stavu, vrátil. Ostatní proti Švýcarsku a Francii to byl spíše trénink a chvílemi exhibice, i když to brali zodpovědně s ohledem na výsledek. Proti Slovensku ve skupině zahrál excelentně ve dvojicích Kristián Pacejka, naopak ve trojce, kde střídal, už to byl spíše jeho průměr. Svůj vysoký standard ve dvojicích předvedl i Lukáš Rosenberk a střídající kapitán Tomáš Macurek. Oba jmenovaní spolu s Tomášem Drobilem ve trojicích zahráli téměř bezchybně jeden a půl setu, ale potom sérií několika chyb dali soupeři šanci na návrat do utkání a ten jí dokonale využil. Zvrátit se to nepodařilo ani střídajícímu dlouhánovi Ondrovi Matějkovi, ale i on předvedl svůj standard. Ve finále v úvodu dvojice nezahrál dobře Pacejka, ale při střídání v dalších setech už hrál opět dobře a bez nervů. Ve trojce jako střídající také nic nepokazil. Matějka ve finále odehrál při střídání pouze několik výměn, nic nepokazil, ale na soupeře jeho dlouhý blok tentokrát nefungoval. Drobil měl téměř bezchybné pole i náhru, dokonce i v útoku přidal nějaký bodík, jenom zbytečně trochu opatrnější servis. Macurek skvělý dojem z velmi dobrého výkonu ve dvojce i trojce si pokazil několika chybami v závěru a to samé se dá říct i o Rosenberkovi, i když to byl asi náš nejlepší hráč ve dvojicích. Ve trojicích bych ve finále označil za našeho nejlepšího hráče celou obranu. I ze skvěle smečujícho Kilíka několikrát vyzařovala bezradnost z naší obrany, bohužel se k tomu kluci v koncovce nepřidali i v útoku. Skvělá obrana nebylo náhodná, vždyť Drobil s Rosenberkem odehráli celou sezonu v dresu prostějovského dorostu spolu ve dvojicích a trojicích s Pacejkou a Macurek do trojky přinesl dobré návyky z dřívější dorostenecké spolupráce v Kotlářce s Pachmanem a Putíkem. Ale na závěr tohoto hodnocení musím konstatovat, že nemám hráčům moc co vytknout. Dodrželi trenéry stanovenou taktiku, výborně reagovali na pokyny a změny z toho pramenící během zápasů. Jenom v koncovkách některých setů bylo pár chyb navíc, ale to se prostě stává. Já myslím, že se z toho do budoucna poučí. Takže za prohry jsem odpovědný já, jako trenér.
Je nějaká věc, kterou byste jako trenér dnes udělal jinak?
V nominaci ani základních sestavách ne. Jen nějaké taktické pokyny v průběhu zápasu, ale to si nechám pro soupeře na příště, snad to pomůže překvapit.
Jak na vás působili Francouzi a Švýcaři? Právě třeba u Francouzů se jejich výběr považuje v juniorské kategorii za úspěšnější, než v té mužské.
Bohužel jsem nezaznamenal výraznější posun v kvalitě hry proti minulosti. Především útok je velice slabý v porovnání s vrstevníky z Česka nebo Slovenska. Obrana a nahrávka je z mého pohledu ligový průměr, útok podprůměr, servis, mezihra a singl jako celek je trochu nad průměrem, ale k naší juniorské špičce je to ještě daleko.
Na loňském evropském juniorském mistrovství v Rumunsku, které se muselo obejít ze známých důvodů bez české účasti, se hrálo podle jednodopadových pravidel. Jak to vaši konkurenti zvládali? A jak by tam podle vás obstáli vaši svěřenci?
Na ME v Rumunsku jsem nebyl, takže nemohu posoudit, jak to zvládají soupeři. Naše příprava byla na jeden dopad pouze částečně a rozhodně na dva dopady hrajeme lépe, ale těžko říct jak v porovnání se Slováky. Navíc na ME v Rumunsku se nehrálo dle platných pravidel FIFTA, která jsou pro juniory do 18 let, ale do 19 let, a v tom případě by se nejspíše do nominace ze současného výběru jen těžko někdo protlačil. Stačí vzpomenout, kdo by měl na nominaci dle věku šanci. Mimo jiné Pachman, Putík, Cibulka, Hron, Medek, Dočekal, Klaudy…
Není pro vás demotivující, že již druhým rokem jste vy a vaši svěřenci ochuzeni o možnost bojovat na evropských a světových šampionátech o tituly?
O mě nejde, ale pro kluky to musí být asi těžké. Dívám se na to s určitým nadhledem. Já už jsem si v roli hráče několik podobných turnajů prošel, ale na druhou stranu to může kluky zdravě naštvat a nakopnout je k ještě větší tréninkové píli. Pouze kvalitní trénink je může nasměrovat blíže k reprezentačnímu dresu v mužích. Já si totiž myslím, že juniorská reprezentace má především formovat a vychovávat hráče směrem k mužské reprezentaci. Samozřejmě pokud si během této cesty sáhnou na zlato na ME či MS v juniorech, tak to je určitě příjemné.
Jak jako trenér hodnotíte úroveň posledního ročníku dorostenecké ligy? Je i dostatečnou přípravou pro juniorské reprezentanty, nebo pro jejich reprezentační použití jsou rozhodující spíše starty v mužské ligové soutěži?
Pokud by byla všechna mužstva stejné kvality jako první čtyřka, tak by to bylo super, ale naopak propastný rozdíl ve výkonnosti mezi semifinalisty a ostatními týmy kvalitu soutěže výrazně snížil. Jinak utkání jsem letos viděl poměrně hodně, ale opravdovou kvalitu měla z mého pohledu pouze všechna tři finálová utkání. I proto si myslím, že pravidelné účinkování hráčů v mužských soutěžích je pro ně velice důležité. Pokud je to navíc v extralize, tak je to pak na jejich výkonech vidět, především v sebevědomí a takové té zdravé drzosti. Stačí se podívat na výkonnostní vzestup za poslední dva roky např. u Medka, Rosenberka, Macurka, Štěpaře.
Jsou hráči, kteří po odchodu z juniorky zapadnou do mužského průměru, jiní přechod zvládnou lépe. Kdo z vašich současných svěřenců, bez diplomatických frází, má opravdu na to se časem zabydlet i v mužské reprezentaci?
Samozřejmě nemůžu říct, že to tak opravdu bude, ale zkusím tipovat. Jakub Medek, Lukáš Rosenberk, Kristián Pacejka. Doufám, že jich ale bude daleko víc.
Co manýry, kterými trpěly v nedávné době české reprezentační výběry? Mám na mysli zejména ponocování a alkohol. Je to už uzavřenou kapitolou?
Za mého trenérského působení zatím naštěstí nic z toho.
Někteří činovníci a trenéři vám vyčítají malou angažovanost. Můžete nám ve stručnosti popsat, jak vypadá takový rok reprezentačního trenéra juniorů?
Ve stručnosti je to především spousta sledování zápasů, turnajů, tréninků. Kromě toho jeden můj asistent je mimo jiné trenérem extraligového mužstva (Petr Gulda) a druhý mimo jiné trenérem ligového dorostu (Vlasta Kubín). Potom spousta telefonování, protože opravdu každý zajímavý zápas či turnaj objet nestíhám, ale to vše mě baví a k tomu všemu spousta emailů a docela dost papírování a to mě už tak moc nebaví, ale chápu že je to také potřeba. Takže když to podtrhnu a sečtu, tak mi moc víkendů bez nohejbalu v roce nezůstává. K tomu pár dnů dovolené, které padnou na soustředění či pohár v Nymburce. Navíc alespoň trošku se snažím pomáhat v mateřském klubu v Přerově a naše dvě děti mě také alespoń občas chtějí o víkendu doma.
Reprezentační trenér mužů Šmejkal se nedávno pochlubil prodloužením smlouvy do roku 2013. Jak je to u vás? A zůstává vaším asistentem Petr Gulda?
Zatím to není podepsané, ale jsem s Výkonným výborem domluvený na prodloužení do ME 2011, které je v červnu. A mými asistenty zůstávají Petr Gulda a Vlasta Kubín.
Co vám osobně v letošním roce udělalo největší radost?
Moje rodina.
Letos také proběhly oslavy výročí 40 let přerovského nohejbalu. Nechyběl jste u toho?
Samozřejmě jsem nechyběl. Bylo příjemné si po delší době zase kopnout s Davidem Perutkou na jedné straně sítě. Krom toho se během dne vystřídalo v areálu asi stovka lidí, spojených s přerovskou nohejbalovou historií.
Každý nový rok je provázen očekáváním. Co od něj očekává Petr Nadymáček?
Postup družstva Přerova do 1. ligy, úspěšný rok pro futnet v Evropě i ve světě.
