(Modřice) Jméno rychlého štírka z Modřic MARTINA MÜLLERA sice možná nepatří mezi ty nejviditelnější trumfy českého nohejbalu, alespoň z pohledu širší veřejnosti. Levonohý univerzál balancuje na hranici pozvánek na reprezentační akce a v prestižní anketě Nohejbalista roku ČR to už dvakrát dotáhl do elitní pětice. Jenže za popularitu se vítězství nesbírají a rozhoduje um na hřišti. A Müller zkrátka umí. Zda jej mine či nemine letošní reprezentační nominace na vrchol sezóny a zda ještě vylepší své dosavadní anketní maximum (4. místo), na to si ještě chvíli počkáme. Každopádně poslední srpnový víkend udělal velký krok k velkým věcem. Dvě republikové zlata z českých šampionátů mužů dvojic a trojic dodala nepřehlédnutelný lesk.
Martine, dvě zlaté medaile ve dvou dnech. Co na to říci?
Je to něco neskutečného, fantazie, nemám slov. Kdyby mi někdo před šampionátem řekl, že naše áčko a béčko bude dvakrát ve finále, tak bych absolutně nevěřil. Nemám slov.
A tvoje první myšlenka ve chvíli, kdy se rozhodlo o druhém zlatu?
Já jsem si to vlastně vůbec neuvědomoval až do chvíle, než to moderátor při vyhlášení ohlásil. Že mám jako jediný zlatý double. Je to skvělý pocit.
Byl z tvého pohledu těžší sobotní nebo nedělní titul?
Včerejší jsem si asi více užil. Dvojky hraju radši, baví mě víc. Trojka není tolik postavená na mně. Možná je to ale jen zdání, protože dnes ty trojky už byly hodně utahané a člověk už myslel na konec.
Ve dvojkách i trojkách už tituly máš doma. Ten první dvojkový si tehdy vlastně vyhrál také na domácí půdě, ve Vyškově. Vzpomínáš?
To bylo ještě s Lubošem Grycem v roce 2009. Je těžké je porovnávat. Ve Vyškově jsme navázali na dva předchozí dorostenecké tituly, takže to nějak navazovalo. Teď jsme čekali pět let.
Z toho plyne, že hrát doma pro tebe není nic svazujícího. Cítíš před svými fanoušky větší motivaci?
Asi ano. Bylo to fantastické, že obě dvojky i trojky postoupily do finále. Byla to odměna pro lidi, co se na organizaci podíleli. A také pro trenéra.
Trenér Gulda ale očekávaně finálovému derby nechal volný průběh.
Přesně tak, nechal tomu volný průběh. Už tam byl jen jako divák, ať se s tím popereme, ať ten lepší vyhraje titul.
Na hru to ale nebylo ideální počasí. Ne každý snese tropické teploty a prudké slunce. Jak se s tím dařilo popasovat tobě?
Je to těžké hrát v takových teplotách. Zase ale nebylo mokro, nefoukal vítr. A je to pro všechny stejné. Neměl jsem s tím větší problém. Soudě podle výsledku jsme se s tím vypořádali dobře.
Finále dvojic se protáhlo. Hrálo se za umělého osvětlení. Čím to bylo způsobeno, vždyť dvacet dvojek na dvou hřištích není tak nezvládnutelný počet?
První set finále se začal už za šera a už se to dohrávalo za tmy. Umělé světlo není tak příjemné, nejsme na to zvyklí. Proluky nebyly tak velké, spíše to bylo tím, že bylo hodně třísetových zápasů a také už se den krátí.
Oslava po dvojkách se ale vzhledem k nedělním trojkám asi nekonala?
Bylo to jen krátké. Byl jsem unavený, takže jsem jel domů a připravil jsem se na druhý den.
Kdy to tedy oslavíte? Dnes?
V pondělí musím do práce, tak nevím. Asi v týdnu.
Takže jen strčíte poháry do vitríny a řeknete zase…
To zase ne, musíme trochu s pokorou.
Se ctí se s dvojicí šampionátů popasoval pořadatelsky váš klub. Máš stejný názor?
Určitě. Chtěl bych touto cestou poděkovat všem lidem, kteří se na organizaci podíleli. Přece jen my hráči jsme měli hlavně na starosti hru. Asi nejvíce času tomu zasvětil Petr Gulda, to on má hlavní podíl na úspěchu celé akce.
Jako negativum budou asi lidé vnímat taktizování při výběru soupeřů, nebo to, že domácí sestavy byly nasazovány na hlavní kurt.
To, že jsme hráli na hlavním kurtu, to bylo naše právo. A taktizování? Vím, že tam byly nějaké podané protesty, ale do toho jsem neviděl a ani mě to nezajímalo.
Příští týden začíná play-off extraligy. Přenesete si tam formu z šampionátů? A naopak nehrozí, že k prvnímu zápasu přistoupíte až moc optimisticky?
Jak vidno, formu jsme naplánovali dobře. Máme natrénováno. Doufám, že forma vydrží. A podcenění nepřipadá v úvahu. Pořád je tu trenér, který nás drží nohama na zemi a pořád nás usměrňuje. Nutí nás, abychom do každého zápasu šli s pokorou. Třeba dnes zápas v semifinále se Zručí. Pohořelo na nich několik extraligových trojek, my nastoupili koncentrovaní, hráli svou hru a v pohodě vyhráli. Tak bychom to chtěli i v semifinále.
Vidíš něco, čím by vás Vsetín mohl nemile překvapit?
Bude rozhodovat jen to, co soupeři dovolíme. Když budeme hrát svou hru, tak bychom se neměli potýkat s nějakými problémy. Jdeme do série s pokorou, ale necháme v ní všechno.
Série se Vsetínem je trochu pikantní i pro tebe. Už delší čas se hovoří o tom, že je na spadnutí tvůj přestup právě do tohoto klubu. Zatím ale stále zůstáváš věrný modrobílým barvám.
Je to otevřené. Uvidíme, jak dopadne sezóna. Rozhodně na takové věci nechci myslet teď, když se láme soutěž. Po sezóně je dostatek času.
Tvůj tým je největším favoritem ligové soutěže. Když se ti podaří vyhrát, máš třetí titul v jednom roce. Zkompletovat zlatou sadu všech čtyř českých titulů v jednom roce, to se zatím nikomu nepovedlo. Přijmeš výzvu a vyrazíš i na šampionát singlistů?
Tak to je tedy obrovská výzva. Na mistrovství singlistů jsem ještě nikdy nehrál.
Martin Müller a singl, to nejde spolu dohromady?
Občas na singla jezdím si zahrát. Nechme to otevřené.
Kdyby jsi z nějakých důvodů musel do této disciplíny v lize nastoupit, jak by sis věřil? Bylo by to alespoň na padesátiprocentní bilanci?
Z našeho týmu bych asi byl tím úplně posledním, na koho by přišla řada pro singl. A kolik bych singlistů v lize porazil? Upřímně, asi žádného. Singl je sice fyzicky náročný, to mám rád, ale je to zase něco jiného. Přitom singl mě baví, na kondiční trénink je to super.
