Komu rozhodně nebylo na konci pražského 5. UNIF mistrovství světa mužů v nohejbalu do řečí, byl dosud velmi úspěšný lodivod domácího národního týmu PETR GULDA. Svůj poslední světový šampionát si v běžícím funkčním cyklu představoval v naprosto jiné podobě. Zlato a většinu stříbrných medailí ale brali jiní a čtvrté místo v hodnocení národů nohejbalové hnutí bez diskuzí moc neocení.
Petře, závěr dobře načatého finálového dne jste si asi představoval úplně jinak?
Naprosto jinak. Náš výkon ve dvojicích a trojicích byl hrozný. Já vlastně nevím, co k tomu říci, protože viník je asi všem jasný…
První, co se zřejmě bude dlouze rozebírat, je nominace. Stojíte si za ní?
Stojím. A to ve všech třech disciplínách. Zvolil jsem hráče, o kterých jsem si opravdu myslel, že jsou nejlepší.
U jednotlivců se už před šampionátem mluvilo o tom, že Vítova forma už není taková a že jasnou domácí jedničkou je Jiří Kalous.
Jirku Kalouse bych volil také, ale nakonec jsem dal přednost Ondrovi Vítovi. Jirku jsem ale zejména kvůli servisu potřeboval do základu dvojic a hodně jsem na něho sázel. A na rovinu – Jirka není zrovna hráč, který by udýchal dvě disciplíny. Navíc Ondra obhajoval dva světové tituly v řadě a chtěl jsem mu dopřát, aby si o ten třetí zahrál. Já ale Ondrovi v singlu nechci nic vyčítat. Maďar zahrál proti němu v semifinále fantasticky. Ondra měl ve druhém setu trošku smůlu, byly tam dva klíčové balony se štěstím. Bohužel takový je sport. Ondra to obrečel a uhrál alespoň bronz.
Kalouse jste tedy šetřil do dvojek, ale ani on v semifinále nepředvedl oslnivý výkon.
Bohužel semifinále se Slováky se nám nepovedlo. Nemohli jsme nic vymyslet s obranou, my jsme se k ní ani nedostali. Od druhého setu jsme pořád prohrávali. Přitom po prvním vyhraném setu jsem byl v klidu, protože jsem viděl, že vše funguje. Pak jsme ale začali hrát tak špatně na útoku, že jsem to za dobu, co jsem u národního týmu, ještě neviděl. Prohrálo se, pak jsme se zkoncentrovali a alespoň v klidu uhráli třetí místo.
Před finále trojic se Slováky bylo na české lavičce vidět dost zachmuřených pohledů.
Přesto jsem si myslel, že jsme do trojic dobře naladěni. Zejména poté, co se podařilo zvrátit špatně se vyvíjející první set. Ve druhém setu jsme na začátku byli dole o dva balony, pak se nám povedlo dotáhnout. Je škoda, že Kuba Pospíšil hrál jak z partesu a najednou to nebylo ono. Za osm let jsem neviděl tak špatnou naši mezihru. Hráli jsme čtyři metry od sítě, to se nedá. Kuba se z takové nahrávky do stran nedostane a slovenští polaři nás chytali vzadu tělem, hlavou.
Je pravdou, že jestli českému výběru něco prohrálo šampionát, byla to hlavně rozehra. Tak vzadu nechaný příjem u jednotlivců, dvojic i trojic se dlouho neviděl.
Nevím, čím to bylo. Chodili jsme hodně dozadu, proč jsme přestali hrát to, co jindy hrajeme. Já jsem hráčům třeba ve trojkách říkal, ať zkusí chodit na příjem Hulínova servisu halfvolejem. Nevím, proč to nešlo. Jestli jsme podlehli atmosféře – nemyslím si to. Vždyť všichni jsou ostřílení hráči.
Ve trojkách ve finálovém souboji nepomohlo ani střídání. Točili se ale pouze smečaři, přitom hořela mezihra. Nešlo s tím něco udělat jiného?
Chtěl jsem poslat na hřiště Míšu Kolenského, aby bral příjem vepředu halfvolejem. Ale on si na to nevěřil, nechtěl. Takže jsem jej tam nemohl poslat.
S výjimkou prvního setu dvojic ale také servis nepatřil mezi herní činnosti, které by soupeři v klíčovém zápase způsobily větší komplikace.
Náš servis byl špatný. Já jsem třeba ve finále trojek chtěl, aby servis byl hrán do Rácika, protože Hulín má horší nahrávku. Nebyli jsme schopni to tam dostat. Nevím, jestli se hráči báli, že zkazí. Nevím, co se stalo.
Zejména ve trojkách se ale českému týmu na v Česku pořádaných šampionátech nedaří. Mohlo prokletí zafungovat i tady?
Věděl jsem, že všichni hráči mohou vyhrát zlato. Samozřejmě vím, že zejména v singlu je velká konkurence. Vždyť třeba jeden z kandidátů zlata, Švýcar, se nedostal mezi první čtyřku. A to, co zahrál Maďar, mě naprosto nadchlo.
Přitom třeba Maďar i Rumun patřili mezi nejmladší singlisty na šampionátu. Vždy se říkalo, že na medaili je třeba zkušenost, stačí se podívat na příklady Bobise nebo Bubniaka.
Maďar už předtím trénoval s Míšou Kolenským a Ondrou Vítem. Na světovém poháru v Modřicích hrál výborně, Honza Hanus s ním měl velké problémy. A podle měl šel od června ještě o dvě třídy nahoru.
České výsledky asi posílí hlasy těch, kteří volají po začlenění jednodopadové hry dvojic nebo trojic do tuzemských soutěží. Cítíte to také?
Já to tvrdím už delší dobu. Nějaký čas se mluví o tom, aby se místo třetí dvojky hrála nějaká disciplína s mezinárodní mi pravidly. Na rovinu říkám, že se mi jednodopadový nohejbal líbí. Je rychlejší, náročnější, musí se více trénovat. Bohužel víte, jak to u nás s chutí víc trénovat je. Proto chceme stále hrát na dva nebo tři dopady. Když jsem teď viděl, jak některé státy jdou nahoru, tak se bojím toho, abychom někdy na příštím šampionátu nezůstali bez medaile.
Vše špatné je pro něco dobré. Překvapivé výsledky z Prahy asi dost nabudí nejen ty, kteří se o ně postarali?
Paradoxně pro nohejbal ve světě je to dobře, že uspěly i jiné země, než Česko nebo Slovensko.
Každopádně karty jsou rozdány. Bohužel sportovní neúspěch asi minimálně na chvíli překryje pozitiva pražské akce.
Byla to fantastická akce. Publikum nás tlačilo jak mohlo. Za to mu patří velký dík.
Dík patří i vám. Zatím jste stále jediným českým trenérem, který získal s národním mužským týmem trojkorunu.
To je samozřejmě pravda, ale je to už minulost a všichni teď budou hodnotit tento šampionát. Já se ale nebojím pojmenovat, že je to velký neúspěch. Beru to na sebe, protože jsem s nepříznivým vývojem rozhodujících zápasů nedokázal nic udělat. A role trenéra je i v tom, aby s tím něco dokázal udělat.
Asi nejen kritika zvenčí i sebekritika vám možná přihrají na mysl myšlenky o předčasném rozloučení se s trenérským postem. Jak to vidíte dál?
Musím si to s odstupem času nějak vyhodnotit. Teď bych se rozhodoval v emocích, a to je vždy špatné.
Je ještě něco, co vám leží na srdci ve vztahu k šampionátu?
Chtěl bych opravdu moc poděkovat divákům za podporu. Byť jsme je na hřišti zklamali.
