(Nymburk) Nepatří mezi zlé muže na kurtech, ale přehlédnout ho lze jen těžko. Nejen však díky mohutné postavě, kvůli které si českého reprezentanta někteří dobírají. Umlčí je vždy jediným – svými výkony. Tak tomu bylo i první říjnovou neděli, kdy předvedl výborné představení. I (spíše by se hodilo zejména) díky němu se Sokol Modřice může pyšnit už devátým extraligovým titulem. JAKUB MRÁKAVA do finálového mače proti Šacungu vtrhl nekompromisně a z pěti dílčích zápasů, do kterých nastoupil, připsal na konto svého týmu čtyři body. Jeho spoluhráčům v dalších formacích pak stačilo připojit už jen jediný.
Jakube, na nejdůležitější utkání sezóny jsi byl výborně připraven. Z pěti zápasů jsi hned čtyřikrát odcházel jako vítěz, působil jsi nesmírně bojovně. Bylo vůbec něco, co by tě mohlo vykolejit?
Připraveni jsem byli všichni velice dobře. Myslím, že nám trochu prospěla pauza, kdy jsem si odpočinuli a mohli se koncentrovat na nejdůležitější zápas v roce. Popravdě jsme s Radkem Pelikánem hráli oba velice koncentrovaně. Ale mě osobně trochu vykolejilo zranění Pavla Kopa, jelikož jsme se připravovali v jiných sestavách, než ve kterých jsme nastoupili po jeho zranění. Od té doby jsme museli hodně zapnout a nakonec se vše povedlo dle našich představ.
Šacung jste letos porazili v základní části dvakrát 6:2, což mohlo svádět k uspokojení a podcenění. Tušili jste, že finálový souboj se může odehrát s jiným průběhem, než obě předchozí utkání?
V základní části nám vždy vyšla prostřední pasáž utkání, kdy jsme Šacungu odskočili o dva body. Ve finále je pouze singl a tím možnost jen jednoho bodu z nepárové disciplíny. Co se týče podcenění našeho soupeře, tak o tom nemohla být ani řeč. Tým Šacungu je plný kvalitních hráčů, kteří dokáží vzít odpovědnost na sebe. Stačí připomenout třeba rozhodující utkání finále v roce 2010, kdy Jirka Doubrava uhrál pět bodů. Takže ze soupeře jsme měli respekt a k podcenění nedošlo.
Ve finále během čtvrthodiny přišly v úvodních deblech dva dost klíčové okamžiky. Ten první byl při mečbolu soupeře, kde jsi měl tečovat míč po odrazu od bloku a poté míč znovu rozehrát. Jak jsi to viděl, či spíše cítil nebo necítil ty?
Já osobně jsem dotek necítil, takže to je celý můj pohled na danou situaci.
V této souvislosti se už dlouho spekuluje o tom, že v Modřicích mají hráči nakázáno ponechávat rozhodnutí o chybě hráče čistě na rozhodčích. Můžeš toto potvrdit nebo vyvrátit?
V Modřicích takové nařízení není, takže to mohu dementovat.
Druhý klíčový okamžik přišel na začátku druhého deblu. Pavel Kop se odbelhal na lavičku a utkání pro něj skončilo. Co se přihodilo?
Dle posledních informací, má Pavel natažený zadní stehenní sval, což je dost nepříjemné zranění. Otázkou je, za jak dlouho se Pavel dá dohromady. Doufejme, že brzy.
Jak Kopovo odstoupení na vás zapůsobilo? V tu chvíli bylo jasné, že jednu dvojici a možná i trojici budete mít o dost slabší, než tu druhou? Zahlodal červíček pochybností?
Lavičku to ovlivnilo určitě. Nevím, jak u ostatních, ale v mé hlavě červíček pochybnosti úřadoval. Hlavně z toho důvodu, že Šacung má výborné trojky a bez Pavla byla naše trojice hodně oslabena. Ale Radek se s tím vypořádal mazácky a dokázali jsme tento důležitý bod uhrát a srovnat stav před singlem.
V singlu jsi byl velkým favoritem, tam se bod od tebe čekal. Těžší pozici jsi ale měl právě ve zmíněné druhé trojici, kde jste díky Kopově absenci museli improvizovat. Byť na řadě akcí, i těch mezinárodních, jste s Pelikánem vedle sebe už hráli. Nakonec jste druhou trojkovou formaci soupeře zdolali. Byl toto rozhodující okamžik finále?
Z mého pohledu ano, jelikož jsme druhou trojici porazili dvakrát. Při druhém vítězství jsem se dostali do vedení od dva zápasové body a to nás uklidnilo.
Před poslední dvojicí jsi asi tušil, co by mohlo následovat v té poslední, pokud by na ni došlo. Případným vyrovnáním by byl psychicky nahoře soupeř a proti němu by stála vaše oslabená dvojice. Pokud by k tomu bývalo došlo, věřil by jsi ve výhru?
Věřit se má vždy do konce. S Radkem jsme věřili, že naší dvojku vyhrajeme, protože jsme museli. Nechtěli jsme se dostat do stavu 4:4 na zápasy a čekat, zda kluci dokáží porazit výborně hrajícího Jirku Doubravu.
Nakonec na to ale nedošlo, především díky vašemu skvělému výkonu a chybám soupeřovy první dvojice. Neměl jsi obavy? Přece jen Makara s Holubem vás zdolali na mistrovství republiky a v play-off do tohoto zápasu neprohráli. A proč se zápas vyvíjel tak jednoznačně?
Před zápasem jsem naše šance viděl dost vyrovnaně, i když jsem měl v hlavě fakt, že nás kluci porazili na republice. A to dost jednoznačně. Byl to však pro nás důležitý bod a do zápasu jsme vykročili výborně, kdy se nám podařilo odskočit na rozdíl tří míčů a dohráli set v klidu. Ve druhém setu začal lépe soupeř, ale nedokázal si pohlídat stav 5:2 a 7:5. Díky našemu snížení jsme měli psychickou výhodu my a dotáhli poslední dvojku sezóny do vítězného konce.
Vnímáš držení titulu jako spravedlivé ocenění vašich letošních výkonů? Vždyť vyhrát všechna utkání a pak prohrát jedno jediné, ale to nejdůležitější, to by asi moc spravedlivé nebylo.
Výkony v základní části a play-off jsou naprosto odlišné. V základní části se hraje o první čtyřku. Play-off je jiná soutěž a tím pádem se může stát cokoliv. Takže bychom se nemohli divit, kdybychom prohráli superfinále. O tom jestli je by to bylo spravedlivé, tak o tom se dá jen spekulovat. Vyhrát má ten nejlepší.
Kdo tě z týmu soupeře vůbec herně překvapil a kdo naopak nezahrál očekávaný výkon?
Dle mého názoru zahrál výborně Jirka Doubrava s Jirkou Holubem ve trojicích i dvojicích. Druhá trojka Šacungu neměla svůj den a výkon nebyl v určitých momentech optimální.
Srovnáš-li letošní superfinále s tím loňským, bylo z tvého pohledu snadnější to letošní?
Obě finále bych hodnotil stejně obtížně, každé mělo své těžké i lehké momenty.
O vašem týmu se hovoří jako o hegemonu poslední dekády. Devět ligových titulů za jedenáct let k tomuto označení opravňuje. Zařadili jste se po bok předchozích nositelů tohoto označení, Karlovým Varům, Kobylisům a hlavně Hloubětínu. Ten získal 12 primátů. Za jak dlouho jej překonáte?
To je otázka spíše na trenéra. Já osobně si myslím, že cesta k číslu 12 bude hodně dlouhá.
Někteří soupeři, funkcionáři i diváci vnímají vaší dominanci jako škodlivou. Demonstrují to na příkladu Košic, které svou ještě mnohem delší nadvládou udělaly z ligové soutěže na Slovensku nezáživný produkt. Diváci ve všech sportech preferují vyrovnanost a dramatičnost před soutěží s předem jasným vítězem. Jak to vnímáš ty osobně nyní a jak jsi to vnímal, když jsi ještě působil v jiném týmu?
Nemyslím si,že by byla škodlivá. Berme to tak, že jsme před soutěží jedním z hlavních favoritů na titul, ale ne jasným vítězem. V Čakovicích jsem měl vždy motivaci Modřice porazit, ale mockrát se mi to nepodařilo. Takže mě osobně nepřijde, že by extraliga byla díky Modřicím nezáživná.
Ve stejné nymburské hale jsi zažil jak „dvoudopadová“ ligová finále, tak „jednodopadová“ finále světová. Jak se stavíš k problematice dopadů na mezinárodní scéně?
Já nemám problém hrát na jeden dopad. Bez delšího a kvalitního tréninku nelze hrát stejně, jako na dva dopady. Musí se určitě přistoupit k nějakému řešení – kompromisu, aby polemiky ohledně dopadů skončily.
Na rozdíl od jiných jsi na mezinárodní úrovni už o juniorské éry nikdy svým výkonem nezklamal. Nenastal čas říci si o reprezentační kapitánskou pásku?
V tuto chvíli nevím, jestli dostanu pozvánku do reprezentace, když je novým trenérem Petr Gulda. Takže to je rozhodně na něm, kdo bude kapitánem národního týmu.
Čeká tě ještě jedna domácí svazová soutěž – národní šampionát singlistů. S jakými ambicemi tam zamíříš?
V tuto chvíli bych bral jako úspěch postup ze skupiny, pak se uvidí. Singlová špička se každým rokem rozšiřuje. Příkladem toho je loňské čtvrté místo Jána Brutovského ze Vsetína. Odborníci ho tam asi nečekali.
