(Karlovy Vary) Nepatří mezi žádné střízlíky, jeho postavu jen tak na kurtu nepřehlédnete. Čakovický TOMÁŠ MACUREK, hostující v dorostenecké kategoriii v pražské Kotlářce, však není jen typický bijec. Naopak disponuje vytříbenou technikou a univerzálností, což ostatně předvedl i na dorosteneckém 12. Mistrovství ČR jednotlivců, které se konalo den po mužském trojkovém šampionátu v Karlových Varech. Speciální singlová příprava, kterou před akcí absolvoval, přinesla zlaté ovoce.
Tome, pojďme nejprve ke tvé pouti za titulem. Začala vlastně už dříve, před šampionátem. Ty jsi absolvoval nějakou speciální přípravu?
Ano dá se říci. Celý týden před šampionátem jsme chodili s mladým Jirkou Kalousem trénovat singla a zaměřovali se především na servis a halfvoleje. Určitě se to později projevilo.
Na šampionátu jsi byl v klubové hierarchii nasazen trenérem s písmenem „D“, tedy až jako čtvrtý hráč. Necítil jsi to jako určitý projev nedůvěry?
Necítil, na soustředění v Nymburce jsme hráli kvalifikační turnaj. Marek Vedral měl po loňském úspěchu jisté místo, tudíž zbyla tři volná místa a na něj pět hráčů. Moc se mi nedařilo a já obsadil poslední postupové místo kvůli lepšímu skóre, proto jsem dostal písmeno „D“.
Už první zápas s prostějovským Valentou byl ale hodně náročný, vyhrál jsi těsně ve třetím setu. Pohodový nebyl ani druhý zápas s Falátem z Chabařovic, opět se šlo do třetího setu. Nebyl jsi ještě na provozní teplotě?
Myslím že všechny první zápasy nejsou tak dobré a každý nepodává stoprocentní výkon. Což se právě projevilo v prvním zápase s Honzou Valentou, kdy mi několikrát pomohl nevynucenou chybou. A druhý zápas jsem hodně podcenil a málem se mi to stalo osudným.
Osmifinále s horažďovickým Bočkem i čtvrtfinále s domácím Matějem Medkem ale už vypadalo z tvého pohledu na pohodovější hru. Dostal jsi se do herního rytmu?
V osmifinále se mi také příliš nedařilo, hodně jsem chyboval. Ale v koncovce jsem udržel míč ve hře a chybu udělal soupeř. Dá se říci, že zápas s Matějem Medkem už byl o něčem jiném, přestal jsem chybovat a šel mi servis. V tu chvíli jsem si začal hodně věřit.
Medaili jsi si zajistil semifinálovou výhrou nad Köhlerem z Českých Budějovic. Co rozhodlo tento zápas?
Ve třetím setu mi vyšly dva těžké údery a Lukáš jednou zkazil. Tím jsem se dostal o tři body nahoru a to podle mého rozhodlo.
Ve finále tě čekal prostějovský Rosenberk. Měl jsi z něho respekt, nebo tě překvapilo, že je tvým soupeřem právě on? A byl na hřišti moment, kdy jsi se obával o výsledek finálového zápasu?
Spíše jsem ve finále očekával Kubu Medka, který však udělal obrovskou chybu v semifinále a ta ho stála finále. Na Lukáše jsem si věřil mnohem víc. Před finálovým zápasem jsem si řekl, že nemám co ztratit a už to, že jsem se tam dostal, byl pro mě úspěch. První set byl hodně vyrovnaný, stále jsem dotahoval a chvílemi jsem se i obával o výsledek. Ale v koncovce jsem měl více štěstí, pomohla mi páska a nakonec jsem první set vyhrál. Ve druhém setu za stavu 7:1 jsem věděl, že už to nepustím.
No a zlato bylo na světě. Možná otázka ti nebude znít nejlépe, ale jak je možné, že 93-kilový smečař ze trojic a dvojic urve titul v singlu? Tedy disciplíně, kde se uplatňují spíše hráči subtilních postav, pro které není problém rychle změnit těžiště a směr pohybu.
Myslím si, že pohybově na tom nejsem úplně hrozně. Podívejte se například na Kubu Mrákavu, který také není žádnej hubeňour. A je to výborný singlista, co sehraje vyrovnaný zápas se singlisty jako je Vít a Bubniak a dokáže je i porazit.
Co pro tebe tento úspěch znamená?
Dá se říci, že je to můj největší úspěch v dorostenecké kategorii. Sice mám i titul z dvojek, ale ten jsem si spíše vyseděl na lavičce.
Dorostenecký titul pochopitelně nemá prestiž toho mužského. Ty jsi ale už nasál i atmosféru nejvyšší mužské soutěže v dresu Čakovic. Cítíš, že je velký rozdíl mezi startem v dorostenecké lize a mužské extralize?
Určitě je to úplně jiné, v dorostenecké lize jsou stále hráči, kteří nejsou tolik vyhraní a dělají zbytečné chyby. Kdežto v extralize mužů jsou zkušení hráči, kteří hrají především hlavou, než na krásu.
Berou už tě mazáci z „áčka“ mezi sebe, nebo ještě od nich cítíš nováčkovskou nedůvěru?
Už s nimi pravidelně trénuji. Nastoupil jsem v extralize celkem šestkrát, takže si myslím, že už mě mezi sebe berou jako jednoho z nich.
Letos tě čeká boj nejen na třech frontách, ale i na opačných pólech tabulky. V dorosteckém dresu pražské Kotlářky i v mužském dresu Čakovic v krajském přeboru se budeš rvát o prvenství v soutěži, zatímco v extralize to bude jen boj o udržení. Které z těchto tří soutěží budeš v podzimní části přikládát ty osobně největší význam?
Hlavní prioritou pro mě bude dorost. Chceme obhájit loňský titul a čekají nás těžké zápasy.
