(Nymburk) Měla to být rozlučka jak se patří. Výborný šampionát, nejen společensky, ale i výsledkově. Uslzený trenér JIŘÍ ŠMEJKAL by pak za potlesku tribun naposledy zamával davům a brzy by letěl do výšky, vyhazován nad hlavy svých svěřenců. Možná tak nějak by končil román z růžové knihovny. Ať už mají důvody rozličné, na jednom se realisté shodli už před nymburským mužským světovým šampionátem. Zlato by bylo úspěchem. Jenže dopřáno české reprezentaci nebylo ani jediné. Slováci byli proti. Místo nekončícího potlesku se hala kvapem vylidnila. A co na to říká muž, který dlouhých osm let v řadě šéfoval české lavičce?
Trenére, není moc lidí, co by chtěli být nyní ve vaší kůži. Na vaší hlavu se nepochybně snese silná kritika, někdy to bude spíše zlost. Nebylo by to poprvé.
My jsme doma chtěli hodně uspět. Chtěli jsme získat nějaké to zlato a přispět ke zdaru této nádherné akce. Měli jsme v úmyslu porazit ty, co máme a potrápit favorita. Na tom se shodneme, že Slovensko je favoritem jednodopadových soutěží.
Stojíte si za svou hráčskou nominací?
Ano a trvám na ní na sto procent. Poprvé za osm let, co vedu národní tým, byla možnost se v klidu připravovat. Nikdy předtím se to nestalo. Nominaci jsem nelámal přes koleno. Prioritou bylo, aby sami hráči vycítili, kdo do konečného výběru patří a kdo na to nemá. Jsem přesvědčen, že všichni hráči to dokázali díky všem soustředěním vycítit. Proto nikdo z nich konečnou nominaci nezpochybnil. Vybral jsem prostě to nejlepší, co u nás je pro mezinárodní scénu a má momentálně nejlepší formu.
Pojďme se tedy podívat do jednotlivých disciplín. V jednotlivcích máte tři roky vsazeno na Karla Hrona. Uspěl bronzem ve vašich očích?
Co se týká nominace singlistů, tady jsem měl od začátku jasno. Před třemi roky jsem Karla Hrona objevil a vytáhl ho do národního týmu. Nikdo ho tehdy neznal, hrál až druhou ligu. Loni na mistrovství Evropy získal stříbro, nebyl na něj takový tlak. Je mu 22 let, je svědomitý, má velké předpoklady. Doma je dva roky nejlepší, ale to pro mezinárodní scénu ještě nic neznamená. I letos chtěl být ve finále. Proti byl Maďar s bezchybným výkonem a také tlak publika, který Karla trochu rozhodil a díky nervozitě nakupil chyby. V neděli proti Francouzovi to odčinil. V singlu se dopředu neví, kdo koho překvapí. Podle povahy soudím, že z něj bude velmi dobrý singlista, který se propracuje i k tomu zlatu.
Měl jste náhradní variantu pro případ, kdyby třeba Hron omarodil? Kdo je vlastně českou singlovou dvojkou?
Karel Hron je pro mě jasná jednička. Pokud by z nějakých důvodů nemohl startovat, prvním náhradníkem byl Míša Kolenský. Jde nahoru a prospívají mu společná soustředění s Karlem. To je důležité. Také třeba Ižol v Košicích se pravidelně utkává s Žigalou a Stupákem. Singlová strategie u nás v oddílech moc nefunguje. Dalším singlistou je Ondra Vít. Udělal nám dva bronzy, ale sám ví, že na finále to není. Patří mu za ty dvě medaile dík, pomohl tak vyplnit mezeru mezi Bubniakem a Hronem.
Ve dvojkách bylo zlatu nejblíže? Váš pohled a hodnocení?
Dříve byly dvojky naší hlavní doménou. Vyhrávali jsme dlouhé dvojky, kupodivu díky schopnosti improvizovat se nám dařilo vyhrávat i křížové dvojky, takový singl ve dvou. Naší výhodou byli leváci, jak Petr Bubniak, tak jeho roli měl převzít Martin Müller. Tím, že vznikla nová disciplína, která je kombinací těch dvou předchozích, se nám plány narušily. U nás se tato disciplína nehraje a tedy ani v oddílech netrénuje. Tam jsem tušil, že bude malér. Vsadil jsem na tandem Kuby Mrákavy a Radka Pelikána. Je to výborná dvojka, umí si poradit na velké i malé hřiště. K nim jsem si vytipoval Jirku Doubravu. Ten neměl jisté trojky, řekl jsem mu, ať se soustředí na dvojky. Z našich dlouhých smečařů je jediný, komu nevadí technika mezihry na jeden dopad. Na soustředěních mu to šlo dobře. Kuba proto, aby se sehrál s Radkem, dokonce přestoupil z Prahy do Modřic. Na šampionátu jsme měli jasný plán Radka trochu šetřit. Startoval ve dvou disciplínách a ještě má problémy s třísly. I proto jsem se snažil, aby hodně zápasů hrál Jirka. Cesta do finále nebyla úplně jednoduchá. Už ve čtvrtfinále jsme potřebovali se Švýcary vyhrát set, abychom se v semifinále vyhnuli Slovákům. A první set nás Švýcaři porazili! Pak v semifinále slavil úspěch Kubův servis. Úplně jim rozbil příjem. Ve finále to byl od hráčů důstojný výkon. Neudělali nic špatně, drželi se. Měli brejky, ale vždy k jejich využití něco navíc chybělo. Hrát se na velké hřiště klasická dvojka, porazili bychom je. Slováky jsem ale takto dobře ještě hrát neviděl, neudělali chybu.
Hodně se diskutuje o zkažených podáních Jakuba Mrákavy. Bylo opravdu nutné se nutit do takového rizika?
Taktika byla jasná, jít tvrdým servisem do středu hřiště, mezi Brutovského a Peruna. V sobotu jsme takto úplně zničili Maďarům rozehru, v neděli už to nevyšlo. Myšlenka byla dobrá, provedení horší. Ale rozdíl se Slováky nebyl v tomto velký. My zkazili pět smečovaných servisů, Slováci čtyři. Budeme si muset zvyknout, že na krátké hřiště se smečovaný servis bude stále více používat.
Někdo vám také může vytknout pozdní střídání. Přece jen trenér by měl odhadnout, kdy se to láme, ne čekat, až se to projeví i v rozdílu skóre. Váš názor?
Rozhodně jsem se nebál poslat tam Jirku Doubravu dříve, byl připraven dobře. Jenže nebylo kdy, do 7:7 se to drželo. Pak to uteklo a už Jirka musel na plac. Nikdo by se neodvážil střídat dříve.
Co ve trojicích? Kromě finále to byly slušné výkony, ale poslední zápas šampionátu zklamal. Diváci místo bouřlivého potlesku prchali houfně z haly.
Tady jsem měl jasně vyselektované smečaře. Pavel Kop to prakticky měl ušité na míru. Měl předchozí výsledky, zasloužil si to. Věřil jsem mu hodně. V záloze byl Honza Vanke. Má jiný styl smeče i bloku, byla to výhoda pro případnou změnu. Řešil jsem, koho k nim. Bylo dáno, že náš smečař nebude zatěžován rozehrou. První jasné místo měl Radek Pelikán. Všichni hráči se shodli, že ho chtějí v sestavě mít. Druhým měl být Kuba Mrákava. Jenže ten měl na předposledním soustředění vyvrknutý kotník. V poli byli jak Petr Topinka, tak Ondra Vít lepší. Musel jsem rozhodnout a Kubu jsem nominoval jen do dvojek. Jak Ondra, tak Petr hráli na soustředěních dobře. Petra si v lize nikdo nevšimne, ale nahrávku z voleje zvládá nejlépe. Ondru jsem v životě neviděl rozehrávat prsama a rychle si to osvojil. Zlepšil i nahrávku z voleje. Ve finálovém zápase byli Slováci po dvou předchozích zlatých v laufu. Stejně jako ve dvojkách zahráli fantasticky. Nejlépe za těch osm let, co vedu nároďák. Hráli bezchybně, vůbec nám nedali šanci s tím něco udělat. Výborný příjem, nahrávka, v útoku Brutovský kopal koule na hraně. Kdyby tam byl v poli kdokoliv, nic by s tím nesvedl. V prvním setu se hráči ještě drželi. Pak už ne. Nikdo z našich neměl šanci vyniknout. Jediný zvrat nastal po příchodu Honzy Vankeho, ale stejně za chvilku to padlo do bezmoci.
Nasazení Kopa do zahajovací sestavy pro finále bylo správné? A nepřišlo střídání za Vankeho pozdě?
Ano, Pavel byl nasazen správně do základu. V průběhu zápasu nehrál špatně, bodoval. Věřil jsem mu a nechtěl ho hned střídat, když soupeř uteče o dva body.
Proč při nepříznivém průběhu zápasu jste dál hráli na jediného smečaře? Nebylo by vhodnější zariskovat a zapojit Pelikána do ofenzivy na dva smečaře?
Ne, to je nesmysl. Vraždili jsme se tak sami. I když dříve se ve trojkách odehrály se Slováky vyrovnané zápasy na dva smečaře, nebylo to tím. Nefunguje to. Hlavně záleží, kdo je zrovna na place. Jsou hráči, kteří prostě hry na dva smečaře v jednodopadové hře nejsou schopni.
Docela se divím slovům o tom, že jsme se vraždili sami. Vždyť do této doby česká sestava většinou na dva smečaře trojky hrála. Též sedm let pod vaším vedením.
Třeba po Pavlovi Kopovi to nemůžete chtít. Navíc nemáme nahrávače, který stabilně dobře nahraje na dva smečaře. Kdyby Kop měl rozehru Pelikána, Vanke Mrákavovu a měli Martina Peruna na nahrávce, tak budeme hrát tak, že se lidi budou třískat o sedadla. V sestavě, jakou jsem měl teď k dispozici, to prostě na dva smečaře nešlo.
Výsledek je znám. Co vzkážete těm, kteří by vás nejraději pranýřovali?
Lidé by především měli našim hráčům poděkovat. Jeden dopad je prostě jiný. Kritika mi nevadí. Je mi to spíše líto kvůli takové neskutečné akci. Je ale sport, výsledek se nedá naplánovat. Že vyhraje favorit, který navíc za osm let mé kariéry u národního týmu zahraje nejlépe? Nevěřím tomu, že kdyby byl na mém místě někdo jiný, s tím něco udělal.
Skutečně nehledáte chybu také u sebe?
Nebylo to v trenérovi. Slováci prostě zahráli skvěle. Kdybychom si s Žigalou vyměnili lavičky, myslíte, že by to bylo obráceně? Problém je v tom, že si lidi neustále pletou hrušky s jabkama. Pořád a pořád si budou plést dvou nebo třídopadový český nohejbal s jednodopadovým mezinárodním nohejbalem. Všichni to tlučou našim hráčům do hlavy, i celý šampionát. Kdyby řekli, potrapte Slováky, zkuste udělat zlato, to by bylo jiné. Opak je pravdou. Dostávají tak hráče pod tlak. Já je nemůžu zavřít, aby to nevnímali. To je prostě realita.
