(Brno) Vzpomínáte? Byl to první kontakt PAVLA KOPA s míčem v loňském televizním superfinále extraligy. Nahrávka před blok soupeře, prošlápnutí a vzápětí bolestná grimasa na tváři modřické opory. Chvilka přemítání, zda to půjde. Následné zavrtění hlavou signalizovalo trenérovi Jihomoravanů Petru Guldovi zlou zprávu, že nikoliv. Od tohoto momentu odchovanec východočeského nohejbalu nekopl do míče skoro půl roku. Teď se na hřiště pomalu vrací.
Pavle, co se ti vlastně tenkrát v tom nešťastném okamžiku přihodilo?
Troufám si tvrdit, že na to nikdy nezapomenu. Martin Müller mi dal náhru hodně do bloku. Já jsem chtěl míč jen posunout za blokujícího Makaru a přitom jsem si natrhl stehenní sval. Chvíli jsem to zkoušel rozhýbat, ale bohužel mi bylo jasné, že tentokrát týmu v boji o titul nepomohu. Naštěstí to kluci nádherně zvládli, ale ten čas na střídačce patří k nejhorším chvílím v mém životě.
Jak se tvůj stav vyvíjí? Máš nějaký speciální způsob léčení?
Čekal jsem, že bude léčba trvat mnohem kratší dobu. Podstoupil jsem řadu vyšetření u třech lékařů a až ten poslední si věděl rady. Mám za sebou magnet, ultrazvuk, spoustu injekcí a rehabilitaci.
Dělá ti problém, udržet si během léčení optimální váhu a obratnost?
Myslím, že na tom jsem stejně jako každou jinou sezónu po zimě. (úsměv) Při tréninku jsem se cítil dobře. Samozřejmě je znát, že pauza byla dlouhá, ale je to na dobré cestě.
Byl jsi během pauzy v kontaktu se svým klubovým ale i reprezentačním trenérem Guldou?
Byl jsem s Petrem v kontaktu a byl jsem hodně nesvůj, že neustále odsouvám svůj nástup do přípravy. Ale opravdu jsem to nechtěl uspěchat, aby mně to nakonec nestálo třeba celou sezonu. Petr to chápal, a ví, že mu v přípravě vše vynahradím. Modřický kádr je určitě kvalitní, ale zase na druhou stranu je nás na některých postech málo. Takže chci vstoupit do sezony co nejdříve. Petr mne všemi způsoby podporuje, a tak se mé zařazení do tréninkového procesu zdařilo bez větších problémů. Také ostatní kluci mne přivítali jako ztracené „Děcko“. Teď se musíme v Modřicích soustředit na Světový pohár klubových týmů, už se na něj moc těším a chci hrát.
Letos jsi přišel o možnost, zahrát si na některém z prestižních zimních turnajů. jako Poslední smeč, Pardubice open či Memoriál Pavla Holíka. Mrzí tě vynucená neúčast na těchto akcích?
Samozřejmě, že mě to mrzí. Zvlášť, když mi kamarádi volali a přemlouvali mě, ať jedu. Ale bohužel jsem je musel odmítat. Doufám, že příští rok bude situace úplně jiná.
Blíží se Austin cup ve Vsetíně. Nastoupíš?
Příprava je příprava, ale tak velký turnaj by mohl být příliš velkou zátěží. Takže na Valašsku tentokrát beze mne.
Jsi považován za jednoho z kandidátů na reprezentační dres na postu blokaře ve trojicích i univerzála ve dvojicích. Nezabrzdilo tě zranění natolik, aby ses musel o tuto šanci bát? Věříš si, že se dostaneš do bývalé formy?
Samozřejmě bude teď potřeba na sobě zapracovat, bohužel jsem skoro půl roku nehrál. Budu tedy dělat vše pro to, abych se dostal do optimální formy. Prozatím jsem absolvoval dva tréninky a myslím, že to půjde. Chci se poprat o reprezentační dres, je to můj životní cíl.
Proslýchá se, že chystáš v osobním životě nějakou zásadní změnu. Neprozradíš nám víc?
Nějaká změna se chystá. Myslím, že se to veřejnost včas dozví. (úsměv)
