(Praha) Nejstarší halový mezinárodní turnaj, pražská Poslední smeč, přinesla opět řadu překvapení. Ne však takové, které by zasáhlo i post nejvyšší, vítězný. Ten si poslední dva ročníky pro sebe pronajala trojice košického DPMK. I letošní vítězství patří do kategorie pohodových, Brutovský s bratry Perunovými se moc se soupeři nemazlili.
Jak už to v prosinci chodí, na reprezentantech je někdy už znát únava z náročné sezóny, naopak některé od října odpočívající týmy využijí odpočinku i k přípravě na tento prestižní turnaj. Také možnost ukázat se a dát o sobě vědět na přestupovém trhu je motivací pro další hráče, kteří hodlají změnit své působiště. A rodí se překvapení, k nelibosti papírových favoritů. Ze sobotní kvalifikace tak nečekaně proplul prvoligový nováček Vsetín s nestárnoucím Novosadem, a to mimo jiné na úkor extraligistů z Janovic a Břví i sestavy loňského finalisty, trojice s výstižným názvem Legendy. Tentokrát se Ungermannovi s Hoškem a Bláhou tolik nedařilo, k postupu jim ale zase tolik nechybělo. Druhým překvapením byla domácí trojice, kterou vyztužil další nestárnoucí turnajový specialista Rezek. Rok, strávený objížděním veteránských akcí, přišel vytáhlému smečaři zdá se k duhu. Jediný set dělil pankráckou sestavu od postupu do semifinále turnaje. Této mety se dočkalo třetí překvapení, dnes už prvoligový tým Vyškova. V sobotní kvalifikace mohli kritici jeho postup přičíst na vrub poměrně slabší základní skupině, v neděli ale bratrská dvojice Kaděrů s levonohým Müllerem hrála opravdu atraktivní nohejbal a po zásluze tak pronikla do elitního kvarteta.
Brány semifinále naopak zůstaly uzavřeny pro jednu z obou reprezentačních trojic a byla to ta slovenská. Makara s Ižolem a Stupákem, jako přímo nasazená sestava do nedělních čtvrtfinálových skupin, podcenili vstup do turnaje a výsledkem byly zbytečné ztráty setů výrazným rozdílem, což v remizovém systému vždy znamená velké komplikace. Závěr čtvrtfinále už Makarova formace odehrála vynikajícím způsobem, bohužel pro ni Modřice šly důsledně za svým a potřebný postupový bod uhrály. Byť se štěstím, když Makarovo nepochybně bodové ulití nepřešlo za stavu 9:9 pásku.
Stereotypním dojmem působil český reprezentační výběr, poprvé spolu hrající sestava s Doubravou, Holubem a Chytrou se ale nakonec do semifinále probila. Zmíněná obhajující sestava DPMK, od té se postup čekal a po sérii kvalitních výkonů ve čtvrtfinále nevypadalo, že košický rychlík může někdo vykolejit. To ostatně potvrdilo i první semifinále, kde do té doby výborný Vyškov hrál s otevřeným hledím a bez respektu, přesto Brutovský a spol zápas kontrolovali. To ve druhém semifinále byla k vidění tvrdá bitva o každý míč a vývoj zápasu se několikrát změnil. Finalistu tak musel určit až úplně poslední možný míč třetího setu, štěstena podala finálový klíč do rukou modřického Pospíšila. Na českou reprezentační sestavu tak čekal nevděčný duel o třetí místo s Vyškovem, ve kterém zazářil Doubrava na bloku a o držiteli bronzu bylo rozhodnuto. První set finále nabídl košickou exhibici a s modřickými nadějemi to vypadalo prachbídně. Každý set má odlišný charakter a přesvědčili se o tom i borci ve žlutých dresech. Po sérii jalových útoků Brutovského v koncovce a vedení Modřic udělal důležitý kontaktní bod Patrik Perun. Modřický Pospíšil poté koncovku nezvládl, na rozdíl od energií znovunabitého Brutovského. I druhý set tedy patřil košickým, kteří předvedli svůj pověstný pozápasový vítězný rituál.
Slovenská smečařská jednička, JÁN BRUTOVSKÝ, musela na světovém šampionátu v Nymburce přijmout ve trojicích nevděčnou pozici náhradníka. A to v době, kdy už se zdálo jasné, že generační výměna na tomto postu je definitivní a staršího konkurenta Makaru čeká jen lavička. Jenže chyba lávky, Makara jakoby se stále osudu nechtěl podat. Brutovský svou vendetu přichystal do Prahy.
Jano, je asi zbytečné hovořit o tom, že druhé místo by tebe a tvé spoluhráče dnes jen těžko uspokojilo.
„Před turnajem jsme si říkali, že je to náš letošní úplně poslední akce a že by bylo dobré obhájit loňské vítězství. Je ale vidět, že já i další hráči toho máme tento rok už dost, ale chtěli jsme to vítězně dotáhnout.“
Říkáš, že jste sílu brali z rezervy, ale na hře se to moc neprojevovalo.
„Opravdu jsme toho už měli dost. Ne, že by nebyla motivace, ale už se nám ani nechtělo cestovat.“
Závěr sezóny se nesl ve znamení tréninků a akcí na jeden dopad. Šampionát, Pohár mistrů… Potrénovali jste vůbec dvoudopadovou hru?
„Jednou, akorát teď ve čtvrtek. On to není velký problém změnit hru z jednodopadové na dvoudopadovou. Je tam trochu jiné myšlení na útoku, jak se natočit, zda riskovat nebo ne. Ale podstatného nic.“
Pomineme-li vaše zápasy ve čtvrtfinálové skupině, v semifinále jste narazili na jedno z velkých překvapení turnaje, Vyškov. Čekali jste vůbec takového soupeře?
„Ne, vyškovští mě překvapili. My se s nimi střetáváme na turnajích jen minimálně. Určitě jsem nečekal, že se dostanou tak daleko.“
Vyškov ale hrál moderní styl hry s nízkou nahrávkou na leváka a praváka. Nedělala tobě jako blokaři konkrétně problém právě ta nízká rychlá nahrávka?
„Snad ani ne. My jsme se hlavně snažili tvořit a vnutit soupeři naší hru. To je podstata naší hry, my si určujeme hru a ne, abychom se přizpůsobovali soupeři.“
Ve finále přišly Modřice. První set byl zcela jasný, ale ve druhém jste prohrávali 7:9. Proč byl druhý set tak odlišný?
„Každý zkušený nohejbalista i divák ví, že při vyrovnaných družstvech po lehce vyhraném setu zákonitě v druhém setu přijde těžký boj. A to se tady prokázalo. V prvním setu bylo podstatné, že jsme je hned zlomili a stále vedli o tři čtyři míče. Druhý set už to bylo těžší.“
Právě v závěru druhého setu se ti nedařilo proměňovat své útoky. Věřil jsi, že i přes dvoubodový náskok soupeře to ještě zvládnete?
„Věřil jsem. Druhý set byl specifický v tom, že to byl bod za bod. Já jsem věděl, že donekonečna to nepůjde, že určitě se něco stane, buď u soupeře, nebo u nás. Stalo se, že jsem vyhodil, prohrávali jsme, Patrik mi však v nouzi pomohl šlajsem a na poslední míč jsem si věřil. Už mám něco za sebou, takže to není o tom, jestli se mám nebo nemám bát.“
Obhájili jste. Byl kromě druhého setu ve finále na vaší straně ještě nějaký výkyv, nebo to bylo hladké vítězství?
„Myslím si, že celým turnajem jsme prošli hladce, snad kromě prvního zápasu, na který jsme se nedostatečně rozcvičili. To se ale ukázalo i u jiných soupeřů, že první zápasy ta lepší družstva nevyhrávala, bylo tam hodně remíz. Pak už jsme se rozehráli a hrálo se dobře. Jsem spokojený s naším výkonem.“
Nabízí se porovnání loňského a letošního triumfu. Který byl těžší?
„Neřeším, který byl lehčí nebo těžší. Každý je nějaký. Na každém turnaji je hráč v jiné formě, těžko o tom spekulovat. Já jsem hlavně rád, že jsme vyhráli poslední turnaj roku a už se těším, až si oddychnu.“
Konečné pořadí turnaje:
1. DPMK Košice (Brutovský, P.Perun, M.Perun)
2. Sokol SDS Exmost Modřice (Pospíšil, Topinka, Skřejpek)
3. Reprezentace ČR (Doubrava, Holub, Chytra)
4. NK 94 Orel Vyškov (M.Kaděra, J.Kaděra, Müller)
