(Vsetín) Stejní aktéři jako v loňském ročníku obstarali finálový souboj na posledním velkém turnaji zimního halového období, Austin Cupu ve Vsetíně. Tentokrát ale byli v košicko-břevském souboji úspěšnější borci v kanárkově žlutých dresech a navázali tak na své předchozí triumfy. Hráči slovenského ligového mistra ztratili na turnaji celkem dva sety.
Právě ten ztracený set v semifinále ale přispěl k tomu, že diváci se mohli přesvědčit o síle košického tria, v současnosti evidentně nejlepší klubové trojice. V semifinálovém souboji s Karlovými Vary po prvním prohraném setu Varští zabrali a ve druhém srovnali stav duelu. Košický trenér Žigala udělil svým svěřencům důrazně pokyny a třetí set (nezkrácený) se proměnil v košickou exhibici. Bláha musel dlouho lovit v paměti, kdy naposledy mu sportovně soupeř za stavu 0:9 zakopl servis. Podobně i ve finále byl po vyrovnaném průběhu prvního setu ten druhý pouhou formalitou.
„Tak určitě jsem cítil ten tlak, že hraju v sestavě, která obhajuje. Zaskakoval jsme za nemocného Martina Březinu, který zůstal doma. Bylo dobré, že se rozehrál Láďa Babka, po zranění už se dal dohromady a dva měsíce už normálně chodí s námi trénovat. Celý den jsme hráli v pohodě a dokázali si získat respekt. To se projevilo už v semifinále, kde jsme narazili na Vyškov. Ríšovi Makarovi se dařilo v každém setu několikrát Kopa zablokovat a znechutit mu to. To byla Ríšova paráda, co tam vyváděl. Nevyšlo nám až finále. V prvním setu byli Slováci pořád o jeden nebo dva míče nahoře, až teprve ke konci setu se nám to podařilo dotáhnout na devítky. Byl tam hlavně rozdíl v mezihře, Slováci jí měli lepší. 
Brutovský ale setbol proměnil. Ve druhém setu jsme se položili, Brutovský se nám špatně chytal, dokonce jsme se zkoušeli v poli s Láďou prohodit, stejně tak i na útoku šel Ríša na patu, ale nepomohlo to a byl v tom trochu chaos. Slováci drželi čtyřbodový náskok a nešlo s tím nic dělat. I když jsme tedy finále prohráli, tak se druhým místem jsem osobně spokojen“, tvrdí nahrávač stříbrné sestavy LIBOR CHYTRA.
„Jsem samozřejmě spokojen, Vsetín považuji za nejkvalitnější zimní turnaj. Zaváhali jsme sice už ve skupině, kdy jsme jeden zápas zremizovali, ale jinak to bylo v pohodě. Také ve čtvrtfinále nebyl problém, ten nastal až v semifinále s Karlovými Vary. Ve druhém setu jsme sice hráli na vítězství, ale vlastními chybami jsme se o něj připravili. Ve třetím setu už nám to sedlo parádně. Když jsme šli na finále, tak jsme věděli, že nesmíme chybovat jako loni, kdy Ríša chodil přes Jána Brutovského a bodoval jak ve dvojice. Tento rok jsme si řekli jasnou taktiku a tu jsme do puntíku splnili. Hodně jsme si věřili a věděli, že když vše dohodnuté dodržíme, vyhrajeme. A to se také potvrdilo“, usmívala se pilná košická defenzivní včelička MARTIN PERUN.
Vyřazovací část prakticky nepřinesla žádné překvapení, favorité se prosadili. A tak vítězná trojice DPMK přehrála výrazným rozdílem ve čtvrtfinále druhou břevskou trojici (Rezek, Zajíc, Voldřich), Karlovy Vary též celkem pohodově Vsetín „A“ (Zbrožek, Nezval, Vichtora). Dramatičtější byla dvě zbývající čtvrtfinále. Druhá domácí formace (Novosad, J.Ifka, Gebel) statečně vzdorovala první břevské a pochopitelně až úplná koncovka rozhodovala derby mezi Vyškovem a Tišnovem (Pelikán, Pospíšil, Topinka). V semifinále si Košice poradily s Karlovými Vary a Břve s Vyškovem, dá se obecně říci, že jednoznačně. Na Varské v souboji o bronz zřejmě dolehl semifinálový výprask ve třetím setu od Košic a proti Vyškovu se neprosadili.
Moravská jízda tak bednu přeci jen pro sebe urvala. Byl u toho i další z nahrávačů, PETR SKŘEJPEK, na turnaji hrající ve vyškovských barvách. „Když jsme viděli tu naší skupinu a postupového pavouka, tak jsme moc nedoufali. Protože cesta vedla buď přes naše kluky nebo přes Košice. Svou skupinu jsme vyhráli a ve čtvrtfinále nás čekalo derby. Přiznám se, že moc jsem postupu nevěřil, ale nakonec jsme to se štěstím v koncovce uhráli. Bylo to dvakrát 10:9. V semifinále nám největší problém dělala adaptace na jinou halu, ale nechci se vymlouvat. Než jsme se dostali do tempa, tak byl konec. Byl to z naší strany i vlažný výkon, zřejmě nás uspokojil postup do čtyřky. Po tom zpackaném semifinálovém zápasu jsme si řekli, že do posledního zápasu o třetí místo dáme vše. Podařil se nám nástup a Pavlu Kopovi se podařilo minimálně dvakrát zavřít ten Musilův klepák. Začali jsme chytat a soupeř hrál dost vlažně, asi se na něm podepsal ten kanár od Košic. Ve druhém setu jsme vedli dokonce 8:2, takže jsme to dojeli v poklidu. Hrálo se nám dneska dobře, jsem zvyklý nahrávat zprostředka na oba smečaře a možná takto budeme hrát i během roku v lize.“
Tradičně dobře připravená akce měla jediný a velký kaz při řešení přihlášek. Až příliš byl evidentní dopad kauzy Bubniakova (ne)přestupu z Modřic do vsetínského týmu. Ačkoliv na turnaji startovaly hned dvě modřické trojice, sestavu se jménem mistrovského týmu české extraligy hledali diváci ve startovní listině marně. Název Tišnov asi moc nejen přítomným neřekne, ani Vyškov nevystihoval aktuální klubovou příslušnost. „Od pořadatele nám bylo řečeno, že tam Modřice prostě hrát nebudou. Dokonce nám modřickým hráčům, kteří jsme museli hrát pod hlavičkou jiného týmu, nechtěli ani napsat doklad o zaplacení startovného na Modřice. A co jsem slyšel, tak Janeba, Bubniak a Gulda měli zákaz ve Vsetíně hrát“, 
posteskl si modřičák v tišnovských barvách RADEK PELIKÁN. Takové věci jsou u neoficiálních akcí plně v moci pořadatele a to je rozdíl oproti oficiálním svazovým akcím, kde rozpis stanovuje jasná pravidla účasti.
Konečné pořadí turnaje:
1. DPMK Košice – Brutovský, P. a M.Perunové
2. Sokol Břve – Makara, Babka, Chytra
3. Vyškov – Kop, M.Müller, Skřejpek
4. Liapor Karlovy Vary „B“ – Bláha, Musil, Kokštein
