(Košice) To, co už dlouho trápí český mužský reprezentační výběr, českou juniorku nesouží. Ta na své úhlavní rivaly, tentokrát v roli hostitelské země, narazila stejně jako na loňském světovém šampionátu ve všech třech finálových soubojích. A byť jednou prohrála (jednotlivci), zbývající dvě zlaté medaile urvala a stala se nejúspěšnější zemí evropského mistrovství. I ženy tentokrát přivezly o jedno zlato méně a musely se v celkovém hodnocení krajin spokojit se druhou příčkou. Poprvé se vlády nad ženským nohejbalem ujaly (možná pro někoho nečekaně) Maďarky, které ovládly jak souboje jednotlivkyň, tak dvojic.
Junioři
Celkem desítka zemí (Česko, Slovensko, Rumunsko, Maďarsko, Francie, Švýcarsko, Rakousko, Rusko, Ukrajina, Gruzie) se prezentovala v juniorské kategorii. O pozici trojnásobných úřadujících světových šampiónů z České republiky nebylo pochyb. Slovákům loňský neúspěch zvonil ještě v uších a na domácí půdě byla jejich motivace uspět zřejmá.
Zatímco dominance obou velmocí v kolektivních disciplínách zatím trhliny nemá, v disciplíně jednotlivců sem tam někdo vystrčí růžky. Velkým otazníkem byla výkonnost rumunského výběru, který po loňské absenci mohl přinést a přinesl svěží vánek. Český trenér v této disciplíně měl jasno už od začátku přípravy, obhajující Vedral měl místo pod palcem. V základní skupině si povodil své soky z Ruska a Ukrajiny a v posledním zápase celkem v pohodě zdolal i nebezpečného Švýcara Reiffa. V semifinále tak narazil na Rumuna Soreana, který ve své skupině jednou prohrál, a to se Slovákem Kilíkem. Rumun také první set semifinále Vedrala zlomil, ale další dvě sady už patřily českému hráči. A tak přišlo očekávané česko-slovenské obsazení finále. Karta se tentokrát obrátila a byť Vedral získal první set pro sebe, dva další už patřily jeho přemožiteli.
Konečné pořadí turnaje – jednotlivci:
1. Slovensko (Kilík), 2. Česko, 3. Rumunsko, 4. Švýcarsko.
Ve dvojicích se už trenér Gulda neměl možnost spoléhat na služby bombarďáka Medka, a tak povolal do zbraně univerzála Chalupu a dalšího bombarďáka Macurka. S nimi reprezentoval loni zlatý levonohý Rosenberk. Zde byly karty jasně dané, finále v podání Česka a Slovenska se bere jako jisté. Češi do něj došli po jasných výhrách v základní skupině s Rusy, Ukrajinci, Maďary i Francouzi a také celkem jasné výhře nad Švýcary v semifinále. Slovenská cesta do finále byla trnitější. Už ve skupině musela slovenská sestava vyválčit třetí set jak s Rumuny, tak Švýcary. O to pohodověji se pak v semifinále vypořádala s maďarským protivníkem. Finále bylo oboustranně otevřenou záležitostí, ale v klíčových chvílích zápasu se Češi pochlapili a zlato bylo na světě.
Konečné pořadí turnaje – dvojice:
1. Česko, 2. Slovensko (Kilík, Bertko, Belko), 3. Švýcarsko, 4. Maďarsko.
1:1 se Slováky a trojky měly vše rozhodnout. Zde český kouč vsadil na oddílovou sehranost Matějky, Chalupy a Fíka, které doplňovali deblisté Rosenberk a Macurek. Sestava po debaklech Rusů, Ukrajinců a Rakušanů sehrála jen trochu vyrovnaný mač s Francií. Semifinálový zápas s Maďary byl také na jednu bránu. Podobně se s tím nepárali ani Slováci, kteří tak stanuli proti české formaci ve finálovém duelu. Zápas přinesl stejně jako ve dvojicích naprosto vyrovnaný souboj, kde rozhodovala až prodloužení obou setů. V nich však měli klidnější nervy Češi a po zásluze tak urvali druhé zlato a stali se tak nejúspěšnější účastnickou zemí.
Konečné pořadí turnaje – trojice:
1. Česko, 2. Slovensko (Kilík, Bertko, Budkai, Kubica, Kostrub), 3. Maďarsko, 4. Francie.
„Bylo to moje první mistrovství a nakonec jsem možná trochu nečekaně hrál obě disciplíny, dvojice i trojice. Ve dvojkách jsme to měli pod kontrolou. V základní skupině jsme se s Lukášem Rosenberkem a Tomášem Macurkem točili. V semifinále se Švýcary jsme nastoupili s Lukášem a první set byl jednoznačný. Jenže ve druhém jsme chybovali a tahalo se to. Pak jsme to ale už utrhli. Ve finále jsme se domluvili, že půjdeme přes Bertka. Slováci byli ale houževnatým soupeřem a nám dlouho trvalo, než se nám je podařilo si přečíst a vymyslet účinnou obranu. Ve třetím setu se mi podařilo asi třikrát zavřít na bloku a šli jsme nahoru. Byl to parádní pocit, když první zlato bylo na světě. Ve trojkách jsme se točili s Tomášem Macurkem, Ondrou Matějkou, Danem Fíkem a Lukášem Rosenberkem. Ve skupině nás prověřili akorát Francouzi, ostatní nestačili. Semifinále s Maďary, tam se nám dařilo a bylo to naprosto jednoznačné. Finále se Slováky už bylo hodně vyrovnané. V koncovkách ale kluci měli výborné pole a dokázali jsme otočit i když jsme prohrávali 11:12. Jako nováček v reprezentaci mám hned dvě zlaté, to je paráda. Užívám si to. Musím také zmínit, že všechno šlapalo výborně a utvořili jsme dobrou partu,“ vyjádřil své pocity benjamínek JAN CHALUPA.
Ženy
Dvě zlaté medaile vybojovaly české ženy na posledním světovém šampionátu a Slovenky chystaly velkou odvetu. Jenže jak už to bývá, když se dva perou, směje se ten třetí. Přesně to platilo i v Košicích a byly to Maďarky, které odjely s trofejí pro nejúspěšnější zemi ženské kategorie. Češky skončily druhé, před Slovenkami. Kromě nich v Košicích ještě startovaly hráčky ze Švýcarska, Francie, Dánska, Ukrajiny a také hodně neevropsky, z Kanady.
V jednotlivcích vyslal na hřiště trenér Šmejkal dlouhánku Vrtiškovou. Ta sehrála v základní skupině tři odlišné zápasy. Po výhře nad Kanaďankou se natrápila na výhru nad Francouzkou a poté v posledním zápase skupiny neměla na favorizovanou Maďarku Lepsényiovou. Postup do semifinále byl v kapse, ale to pro Vrtiškovou nedopadlo dobře. Švýcarka Striebelová, která mj. vyhrála druhou skupinu, zvládla lépe třetí set a prošla do finále. V něm ale znovu potvrdila své dlouhodobé kvality maďarská singlistka. Vrtiškovou tak potěšilo alespoň vítězné derby se Slovenkou Sekletárovou, byť to bylo o chloupek.
Konečné pořadí turnaje – jednotlivci:
1. Maďarsko (B.Lepsényiová), 2. Švýcarsko, 3. Česko, 4. Slovensko.
V deblech a trojkách platí u žen podobné, co u juniorů a vlastně i mužů. Češi a Slováci vládnou světu. Cibulková, Fischerová a Möglichová, tedy jasná a osvědčená jména hráček, které mají trenérovu důvěru. Jenže na rozdíl od loňského Brna, tentokráte jí výsledkově nevrátily. České deblistky sice začaly šampionát velkolepě, Ukrajinkám povolily jen pouhé dva míče. Na kožich však dostaly od Maďarek, které už loni ukázaly, že kromě vzhledu bodují i sportovními zbraněmi. Výhrou v posledním zápase se Švýcarkami tak Češky zachránily alespoň semifinále. V něm na svou odvetu čekaly nabuzené Slovenky Peruňská s Horváthovou a Jarimovou. A dočkaly se, ve třetím setu vyslaly české reprezentantky jen do boje o bronz. Ale zlata jim dopřáno nebylo, to totiž vybojovalo překvapení šampionátu – Maďarky. Češky tak získaly alespoň bronz, když deklasovaly Kanadu.
Konečné pořadí turnaje – dvojice:
1. Maďarsko (Körösiová, B.Lepsényiová, Heringová), 2. Slovensko, 3. Česko, 4. Kanada.
Šokované dosavadním vývojem šampionátu Češky i Slovenky s obavami hleděly k poslední medailové sadě, která byla k mání. Zůstat bez zlata, to by pro jednu z obou velmocí znamenalo obrovské fiasko. A stejně jako v Brně, i tady hodně smutná zůstala slovenská výprava. Disciplína trojic zůstala slaběji obsazená, tedy alespoň početně. Do bojů své sestavy vyslala jen šestice zemí. Češkám s Vrtiškovou, Řezáčovou, Chuchlovou, Malátovou a Cibulkovou tak na postup do semifinále stačilo zdolat Maďarky a Francouzky. Obě vítězství byla z kategorie poklidných. Takové vlastně bylo i semifinále, kde soupeřem byly Švýcarky. Netrápily se ani Slovenky a znovu zde bylo očekávané finále. Trochu nervózní, ale o to urputnější. Češky to ale k radosti trenéra Šmejkala daly.
Konečné pořadí turnaje – trojice:
1. Česko, 2. Slovensko (Peruňská, Horváthová, Jarimová, Židziková, Tafsi), 3. Maďarsko, 4. Švýcarsko.
„Na šampionát jsem odjížděla s realistickým pohledem, bez přehnaných ambicí. Organizace akce byla v pohodě. Jediné, co bych snad vytkla, že nebylo místo na rozkopání. V singlu jsem si po dvou vyhraných zápasech oddechla. Poslední zápas jsem měla Maďarku a věděla jsem, že je lepší. Něco jsem na ni zkoušela, ale nebylo mi to nic platné. Je to specialistka a umí zaútočit. Já žádná vyložená specialistka na singl nejsem. V semifinále jsem se Švýcarkou hrála na tři sety a vyhrála po průměrném výkonu. Zbytečně jsem byla málo variabilní, hrála jsem servis stereotypně a takový byl i můj útok. V zápase o bronz mi trvalo, než jsem se vzpamatovala. První set mi Slovenka naložila a já si myslela, že to bude odchod. Druhý set jí ale začal dělat problémy můj smečovaný servis a začala jsem si některé její nedůrazné útoky sbírat z voleje. Ve třetím setu jsem hodně vedla a vypadalo to, že to dotlačím setrvačností. Jenže najednou se hra změnila a soupeřka měla mečbol. Ani už nevím, čím se mi to podařilo otočit. Asi lepší psychikou, protože poslední míče jsem už odvazovala. Ve trojkách jsme po prohraných dvojkách ve skupině s Maďarkami nastupovaly velmo obezřetně a zodpovědně ke každému zápasu. Dost jsme se v základní skupině i v semifinále točily, takže nikdo z nás netušil, kdo bude hrát finále. Jasno měl trenér a hrála jsem s Veronikou Malátovou a Martinou Chuchlovou. První set to bylo dlouho skoro bod za bod. Ve druhém setu to bylo hektické s nepřesnými rozhodčími. Neřešily jsme to ale, mávaly nad tím rukou a šly do třetího setu. To už s námi byla Lenka Cibulková. Začalo se nám dařit, vše klapalo a dostaly jsme se do trháku. Ke konci jsem toho ale měla plné zuby, došla mi šťáva. Říkala jsem si ale, že Slovenky toho musí mít také dost a že nemohou dát tolik bodů, aniž by nezkazily. To se také naštěstí potvrdilo. Vyhrály jsme, byly šťastné. Pak se ke mně doneslo, že snad Slovenky podaly nějaký protest. Ale na výsledku už to nic nezměnilo,“ popsala dramatické momenty RŮŽENA VRTIŠKOVÁ.
Realisticky se také na košický šampionát díval přítomný prezident ČNS KAMIL KLENÍK. „Poprvé se v Košicích zkoušel model, kdy pořadatel neplatí ubytování a stravu pro všechny účastníky, ale hradí si je sami. Rozhodlo se to loni při jednání v Nymburce. Nemám z toho ale nejlepší pocit. Ubytování na ubytovně nebylo nabídnuto pořadatelem v odpovídající úrovni významu takové akce a odpovídající přijaté platbě. Třeba Kanaďani tam odmítli spát a zaplatili si hotel ve městě. Co se týká zařazení Kanady do evropského šampionátu, byl to krok, kterým UNIF a EFTA podporují rozvoj a propagaci ve světě. V některých sportech se konají otevřená mistrovství kontinentu, na které jsou zváni i hosté z jiných kontinentů. Pokud se vrátím ještě k té organizaci, tak bych uvítal, kdybychom vymysleli ještě jiný model. Je to ale složité, pořadatelů je málo. Pokud budeme chtít zachovat, musí být kvalita, ale i toho všeho okolo. Očekával jsem i právě to okolo lepší. Ze sportovního hlediska jsem velmi spokojen s výkony a umístěním naší reprezentace. Junioři ziskem dvou zlatých a jedné stříbrné medaile splnili to, co se od nich čekalo. U žen je jediné zlato méně, než dříve. Je to hlavně na úkor zlepšení Maďarek, zejména ve dvojicích. Pozitivně hodnotím i účast Rumunů. Ti pochází z oblasti Salonty, ze které dosud vzešlo nejvíce rumunských reprezentantů. Rozhodli se, že už nechtějí být v područí současné rumunské federace. Ta jim nyní hrozí vyloučením. Oni mají zájem stát se časem členy UNIF a EFTA. Nyní na šampionátu sice získali jen jedinou medaili, bronz ze singlu. Ale dle jejich slov má pro ně větší hodnotu, než předchozí zlata z šampionátu FIFTA, kde nemají rovnocenného soupeře.“
