Nohejbal na jihu Čech byl v ligových soutěžích od roku 1972, s výjimkou let 1980-1983, vždy zastoupen minimálně jedním celkem. V dobách největší slávy válelo ligu až pět týmů a ještě loni hrály aspoň druhou ligu tři týmy. V letošním roce jihočeské zástupce mezi mužskými ligovými příslušníky nenajdeme. Nepočítáme-li nejvyšší dorosteneckou soutěž v Českých Budějovicích, je nejbližší ligový tým v Horažďovicích, které leží na hranicích s Plzeňským krajem.
Přitom nelze tvrdit, že by se po odchovancích jihočeského nohejbalu úplně slehla zem. Třeba strakonický univerzál Vladimír Babka odvádí v extralize dobré služby Břvím, českobudějovickou smečařskou naději Zdeňka Musila zase získal pro letošek do svých řad Liapor Karlovy Vary. Výše zmíněné Horažďovice zase spoléhají ve druhé lize prakticky pouze na rodilé Jihočechy.
Při pohledu do historie narazíme na osmičku klubů, které se v minulosti chlubily ligovou příslušností – Dynamo České Budějovice (dříve Tesla), Lokomotiva České Budějovice, Dukla Písek, Lužnice Tábor, Pospol Strakonice, USC Cep, Lokomotiva Veselí nad Lužnicí a NK Dynín. Vzhledem k velikosti regionu je to poměrně slušné číslo. Dalo by se říct, že Jižní Čechy bývaly baštou nohejbalu. Pokusme se poodkrýt, jaká je situace ve zmíněných klubech dnes, třeba nalezneme příčiny současného málo radostného stavu…
Dynamo České Budějovice – nejstarší účastník ligových soutěží z celého kraje. Ani přes úspěšnou činnost mládeže v posledních letech se však nepovedlo vychovat tak velké množství kvalitních odchovanců, aby byl oddíl schopen zacelit letošní odchod tří klíčových hráčů. Klub tedy neposlal přihlášku do druhé ligy a otázkou zůstává, zda bude hrát krajský přebor.
Lokomotiva České Budějovice – dosahovala v posledních letech své ligové působnosti výborných výsledků a pohybovala se na hranici extraligy a první ligy. Ovšem velké procento hráčů tzv. „od pryč“ a některá zranění se při šířce kádru podepsala na ukončení činnosti celého oddílu nohejbalu. Mládež se v Lokomotivě systematicky prakticky nepřipravovala.
Dukla Písek – tento oddíl jako v podstatě všechny armádní kluby krátce po revoluci zanikl.
Lužnice Tábor – oddíl se léta pohyboval na hranici mezi druhou ligou a krajským přeborem. Působili zde velice dobří hráči. Generační problém a malé množství mladých nohejbalistů však způsobily, že Tábor v loňském roce, přes veškeré snahy, sestoupil. V krajském přeboru bude patřit k favoritům a pravděpodobně se o návrat do druhé ligy pokusí.
Pospol Strakonice – klub, který se přes práci s mládeží dopracoval až k postupu do nejvyšší soutěže. Poté došlo k nákupu nohejbalových hvězd, které sice nějakou dobu tým úspěšně táhly, ale po jejich odchodu zmizeli i nejlepší domácí hráči. Oddíl poté spadl až do krajského přeboru. Ten sice pravidelně vyhrává, ale svým nezájmem hrát druhou ligu již dva roky prakticky blokuje šanci ostatním krajským celkům se do vyšší soutěže dostat.
USC Cep – nadšenci z malé vesnice poblíž Suchdola nad Lužnicí složili před lety partu, která hráli dobrý nohejbal. Vylepšili tým o kvalitní hráče a na několik let se zabydleli v ligových vodách. Bohužel jako téměř všude nastal generační problém a odchody některých borců je odsoudily k odstoupení z ligových kolbišť. Nyní hrají špičku krajského přeboru, ale vzhledem k věku hráčů patrně bez ambicí na postup.
NK Dynín – obdobná situace jako v Cepu, ovšem bez posílení hostujícími hráči. Oddíl hrál po postupu z kvalifikace dva roky druhou ligu, ale pak sestoupil. Druholigové ambice však v klubu stále mají. Pokud se jim podaří plánované posílení, nemusejí být bez šancí – i vzhledem k příznivé věkové skladbě týmu.
Lokomotiva Veselí nad Lužnicí – oddíl ani jednou do druhé ligy nepostoupil přes kvalifikaci, ale dvakrát soutěž koupil, a ani v jednom případě ji neudržel. Po odchodu nejlepších hráčů a nedostatku dalších chce letos hrát jen okresní přebor.
Že situace v regionu není zrovna růžová přiznává i člen jihočeského Krajského nohejbalového svazu Vladimír Vondrášek. „Podepsaly se na ní společenské změny a ne zrovna silný podnikatelský potenciál, ze kterého by vzešli sponzoři. Proto zde nedochází tolik jako jinde k posilování týmů formou přestupů či hostování. Ale v podstatě se dá, až na několik výjimek, říct, že příčinou neúčasti krajských týmů v ligových soutěžích mužů je nepříliš kvalitní dlouhodobá práce s mládeží a její malé zapojování do mužských týmů. Jednotlivé celky navíc disponují nízkým počtem kvalitních hráčů. Jejich případná neúčast na utkání má pak obrovský vliv na konečný výsledek.“
Otazník visí nad způsobem, jakým překročit bludný kořen. „Možná by nebylo od věci rozšíření spolupráce mezi oddíly, co se týče pohybu hráčů a vybudování alespoň jednoho kvalitního týmu, který by region při konfrontaci se zbytkem republiky zastupoval,“ nabízí svůj recept Vladimír Vondrášek, zároveň si je vědom, že to v dnešní době není zrovna jednoduchá věc.
Nelichotivá situace v kraji rybníků a Budějovického Budvaru může být mementem pro všechny ostatní oblasti. A sportovním příznivcům na jihu Čech letos nezbývá, pokud chtějí vidět ligový nohejbal, opustit hranice regionu nebo alespoň vyrazit na dorosteneckou ligu do krajské metropole…
