(Prostějov) Nohejbalové prostředí bohužel neskýtá mnoho lidí, kteří jsou ochotni se značnou měrou podílet na mládežnickém rozvoji. Nezřídka se stává, že jsou naopak jako výrazné osobnosti terčem neopodstatněné kritiky, jež často vyplývá z neznalosti dané problematiky. Mezi strohou skupinu těchto hrdinů patří zcela jistě i srdce prostějovského nohejbalu, ing. RICHARD BENEŠ. Nyní však tato osobnost zasadila všem oponentům tvrdý úder. Prosazení nohejbalu na akci obrovského formátu je zajisté jeden z největších úspěchů posledních let pro náš sport. Je mi velkou ctí a potěšením, že hlavní organizátor nohejbalové složky na LODM přijal nabídku k tomuto rozhovoru.
Pane Beneši, snad všichni přítomní trenéři mládeže vám vysekli hlubokou poklonu. Věřím, že prosazení nohejbalu na letní olympiádu dětí a mládeže České republiky bude jednou uvedeno jako významný mezník v nohejbalové historii a s ním bude spojeno právě vaše jméno. V předchozím článku je naznačena zhruba dvouletá cesta příprav. Můžete jenom stručně uvést, za jakých okolností došlo k prvnímu kontaktu a která strana udělala právě ten první krok?
Abych pravdu řekl, nevím kdo udělal ten první krok, bylo jich totiž několik na obou stranách a to v poměrně hustém sledu. Bylo nutné neustále dokladovat rozšířenost nohejbalu, pravidelné soutěže mládeže na několika stupních, garantovat zapojení co největšího počtu krajů do soutěže nohejbalu, zajistit bezproblémovou organizaci a mnoho dalších věcí.
Vím, že s organizací akcí pro mládež máte převeliké zkušenosti. Dá se říci, že se u vás téměř každoročně koná nějaké mistrovství ČR, nebo jiná významná událost. Přesto se musím přiznat, že jsem měl obavy o to, jak budou pouze na dvou hřištích dvě žákovské kategorie probíhat. Zápasy ale skvěle plynuly a občasná delší pauza naopak nabídla příjemnou možnost návštěvy jiného sportu. Přesto, nezvažoval jste například i využití jiného areálu s větší kapacitou hřišť?
Opravdu jsem tuto možnost ani na chvíli nezvažoval. Za prvé areál s několika kurty mají v Prostějově pouze tenisté a ti by nás tam s největší pravděpodobností nepustili, za druhé si myslím, že náš areál, který každoročně dozná nějakých změn k lepšímu je dost vhodný. Máme zde dostatečné zázemí i kvalitní povrch.
Určitě panuje většinová shoda o vyšší úrovni předvedené hry oproti republikovým šampionátům, jelikož se jednalo o výběr hráčů z jednotlivých krajů. Zrovna vám to paradoxně vůbec nepomohlo, neboť všichni zúčastnění hráči Olomouckého kraje kopou za váš Sokol Prostějov. Nicméně, jak se vám tento model soupeření krajů líbil?
Tento model má své velké výhody ale i značné nevýhody. Výhodou je samozřejmě možnost sestavení týmu z kvalitních hráčů i z jiných oddílů. Na druhé straně je otázkou souhra takového týmu a určité hráčské spojení jednotlivých nohejbalistů. Ne každý je ihned s každým kamarád a to se může projevit v krizových situacích v zápase.
Dovedete uvést některý z krajů, který na tomto spojení vydělal natolik, že například na mistrovství ČR by jednotlivé kluby z onoho kraje měly problém se takto prosadit?
Určitě na tom vydělal například Jihočeský kraj, který mohl sestavit kvalitní tým z hráčů Horažďovic a Vodňan. Vydělala na tom i Praha, ale to zde nechci vzhledem ke kamarádství a zdravému soupeření se Zdendou Kalousem více rozebírat. Praha si v každém případě prvenství ve starších žácích zasloužila, byla nejlepší. Myslím si, že na tom vydělali i jiné týmy.
Jediná nohejbalová disciplína, kterou nemohli diváci zhlédnout, byl singl. Jaké byly hlavní důvody a příčiny o nezařazení soubojů jednotlivců?
Určitě by soupeření v singlech, alespoň starších žáků bylo zajímavé. Nicméně na hraní zbyla pouze sobota do 12 hodin, protože potom se musely posílat do centra výsledky a navíc sobota nám sloužila jako jistá rezerva, pokud by se plánované soutěže z nějakého důvodu nestačily odehrát dle plánu. Je to škoda, ale mnohé sporty to měly ještě horší.
Při přípravách jste spolupracoval s Českým olympijským výborem. Vidíte reálnou souvislost mezi LODM a podporou myšlenky účasti nohejbalu na pravých Olympijských hrách?
Nejsem žádný velký idealista, ale vezměte si například do úvahy, že o zařazení sportů do této olympiády usilovalo celkem 75 sportů, jak jsem se později v zákulisí dozvěděl. Nohejbalu se to však povedlo. Proč by se to za splnění jistých podmínek kladených Mezinárodním olympijským výborem nemohlo podařit nohejbalu za několik let. Je to určitě ještě hodně dlouhá cesta a na této cestě jsou důležité vazby na představitele ČOV i MOV a schopnost vysvětlovat, připomínat se a dalších mnoho věcí.
Možná je na tento dotaz příliš brzy, ale máte již nějaké reference, jaké jsou ohlasy od ČOV na nohejbalovou premiéru?
Mluvil jsem téměř se všemi přestaviteli našeho olympijského výboru, kteří byli přítomní na této olympiádě, navíc s dalšími významnými organizátory z ČSTV, kteří olympiádu pod vedením TK Plus Prostějov a Olomouckým krajem připravilo. Ohlasy na nohejbalovou soutěž jsou skutečně velmi a velmi kladné, soutěž a především počet zapojených krajů do nohejbalové soutěže se jim velmi líbil a kladně hodnotili i celou organizaci i prostředí přeboru.
Ze čtrnácti krajů se kategorie starších žáků účastnilo dvanáct výběrů. V mladších žácích probíhaly boje mezi deseti celky. V čem vidíte hlavní příčinu absentujících krajů?
Ty problémy všichni určitě moc dobře víme. Mnohé kraje se nevěnují mládeži tak, jak by měly. Mnohé oddíly práci s mládeží pouze předstírají. Jeden trenér neznal při prezentaci ani jméno svého hráče, rád bych alespoň na dálku sledoval zda a jak vůbec tito kluci trénují. Je to již obehraná písnička – kluby nechtějí vidět několik roků nebo desítek roků dopředu. Stačí jim, že hrají ligu a že mají věkový průměr 40 roků jim nevadí. Jak se jim už nebude chtít hrát skončí a skončí i celý oddíl. To je hlavní důvod neúčasti těch několika málo krajů.
Pokud bychom mohli LODM v souvislosti s nohejbalem něco vytknout, pak to bude patrně její nedostatečná propagace. Můžete mi říci, jak by podle vás měla vypadat optimální propagace podobných akcí v budoucnosti?
Ta propagace je problém zřejmě v mnoha odvětvích našeho sportu. V Praze byl před lety sokolský slet a nebyl zde nalezen ani jeden plakát. Zato malé venkovské tělocvičné jednoty měly celé sady velkoplošných krásných plakátů – ale slet se přece konal v Praze? Druhou věcí je to, že si myslím, že kraj ve spolupráci s řediteli škol měl zajistit velkou účast škol na zhlédnutí sportů na této olympiádě. Určitě by to bylo mnohem a mnohem prospěšnější než vydání a distribuce mnoha tisíců letáků o škodlivosti kouření, alkoholu a drog nemyslíte?
Prosazení nohejbalu na letní hry je pro náš sport určitě veliká příležitost. Nemáte strach, že by nohejbal mohl být v příštích letech vyřazen díky tomu, že je výchova mládeže v některých krajích je ostudná?
Již jsem na tuto otázku částečně dříve odpověděl. Z důvodu menší účasti určitě vyřazen nebude. Proti mnoha jiným sportům, kde měli mnohem menší účast krajů, má nohejbal určitě jisté plus. Vyřazen může být z několika důvodů – snaha o zařazení jiných sportů, velmi malá snaha nohejbalových organizátorů daného kraje o prosazení našeho sportu atd. Příští olympiádu organizuje Zlínský kraj, cca 30% soutěží má probíhat ve Zlíně a zbytek v Uherském Hradišti a všichni co se točíme kolem nohejbalu víme, jaké je zde v tomto směru nebezpečí. Já osobně bych se svým týmem organizátorů klidně soutěž organizoval i tam, pokud bych měl k dispozici kurty a tělocvičnu, vše ostatní bych si zajistil, tak moc mě celá akce nadchla.
To je od vás veliké odhodlání. Přesto, pokud byste měl příštímu pořadatelskému kraji něco poradit. Co je nejdůležitější, co vám osobně udělalo nejvíce starostí, případně na co si dát velký pozor?
Aby si objednali počasí, tak jak jsme to udělali s předstihem my – ale to samozřejmě hodně přeháním. Celou řadu starostí jsme měli s drobnostmi, které zde nechci rozšiřovat a které jsme zvládli tak, že nic nebylo poznat a to je důležité.
Vaši svěřenci si na své krky pověsili sady dvou zlatých jednu sadu stříbrných medailí. Společně s Prahou, která Vás o jednu bronzovou placku trumfla, jste byly nejúspěšnějšími kraji. Jak jste s výkony svých žáků spokojen?
Nevím zda jsem dobrý nebo špatný trenér, ale já stoprocentně spokojen nejsem asi nikdy. Vždy vidím chyby, které při hře jsou a které se nedaří ani při upozorněních odstranit. Nicméně tentokrát opravdu spokojen být mohu, kluci obou kategorií zvládli turnaj velmi dobře, dokázali se správně nahecovat, což platí ve starších žácích hlavně pro Tomáše Robu. Jakub Ftačník opět dokázal, že pokud bude i na tréninku takto makat, je určitě velkým příslibem pro budoucnost našeho nohejbalu. Ostatní kluci hráli velmi dobře.
Od Petra Matkulčíka, jenž se na organizaci také podílel, jsem se dozvěděl, že jste předsedou Sokola I v Prostějově na plný úvazek. Určitě jste tedy v aktivním kontaktu s dalšími sporty. Pokud si chcete od nohejbalu občas odpočinout, které další sporty se mohou těšit z vašeho zájmu?
V naší TJ Sokol I Prostějov máme kromě nohejbalu zápas řecko-římský, volejbal, judo a cvičení všestrannosti, jednota má celkem více než 500 členů a sokolovnu starou sto let, o kterou je nutné se trvale starat. Je to stálý boj o peníze a spolupráce se sponzory a městským úřadem. Samozřejmě, že mě těší, když i další sportovní odvětví dosáhnou nějakého toho úspěchu.
Na závěr možná taková perlička. Dovedu si představit, že vám spousta lidí za zorganizování této skvělé akce vyslovila nejrozmanitější poděkování. Jiní možná jen z respektu před vaší osobností postávali opodál a s ostychem vás obdivovali. Pokud můžete, podělte se s námi prosím o poděkování, jež vás nejvíce potěšila?
Předem musím říci pane redaktore, že organizaci jsem nezabezpečoval sám. Já naopak musím při této příležitosti poděkovat především nejbližším, těm úplně nejbližším spolupracovníkům – řediteli turnaje Jardovi Faltýnkovi a Petru Matkulčíkovi. Bez nich bych si organizování tak velké akce nedovedl představit. Mě samozřejmě potěšila poděkování od vrcholných představitelů našeho olympijského výboru, představitelů vedení ČSTV, náměstka hejtmana Olomouckého kraje, představitelů odboru mládeže a tělovýchovy kraje, pořádající agentury TK Plus a dalších osobností přítomných na olympiádě. Je to velký závazek, který jsem si na sebe upletl a nechci v budoucnu zklamat.
