(Praha) Další z konferencí, týkajících se sportovního prostředí, které se konaly na podzim loňského roku, proběhla v Praze. Zorganizoval jí internetový portál SportovníListy.cz ve spolupráci Českou unií sportu a Sdružením sportovních svazů ČR. Konference s provokativním podtitulem Sport = nepřítel státu byla věnována problematice financování sportu a nabídla poměrně silnou sestavu přednášejících osobností sportovní a politické sféry.
Nechyběli mezi nimi např. Marcel Chládek, ministr školství, mládeže a tělovýchovy, Miroslav Jansta, předseda České unie sportu, Marcel Hájek, místopředseda České unie sportu, Zdeněk Ertl, předseda Sdružení sportovních svazů, Peter Duhan, generální ředitel Českého rozhlasu, či Jiří Ponikelský, ředitel televizního kanálu ČT sport.
„Sport se v České republice dostal na vedlejší kolej. Nechceme bourat stávající financování zabezpečení sportovních svazů, chceme další finanční prostředky. Potřebujeme pro posílení akceschopnosti sportu v regionech částku alespoň 6 miliard. To je malá část z toho, co sport přináší státu v podobě odvodů do veřejných rozpočtů. Nejhůře je postižen sport v základních článcích, ve sportovních klubech a jednotách, ve městech a obcích. To znamená zanedbaná sportovní infrastruktura a minimum možností pro sportování dětí a mládeže,“ mj. řekl MIROSLAV JANSTA.
„Ukazuje se, že státní správa v současné době nemá ucelený a srozumitelný systém distribuce peněz do sportovního prostředí. Chybí hlavně transparentní systém distribuce peněz do sportovního prostředí, podle kterého by bylo možné stanovit výši dotací pro jednotlivé sportovní organizace. Převládá v něm stále jakési léta neměnné, zvykové právopreference určitých sportů, institucí a osob. Bohužel ani osvícený ministr školství sám s tím nemůže nic dělat. Má-li se sport v České republice, především ten mládežnický, rekreační a masový dále rozvíjet, je nutná zásadní změna dosavadního systému a jeho výrazné zprůhlednění a zjednodušení. Zejména je nutné zajistit tok peněz do regionu,“ uvedl ZDENĚK ERTL. Velmi zajímavým bylo jeho porovnání pozic sportu a kultury. „Dovolte mi, abych se zaměřil na několik aspektů ekonomického srovnání dvou oblastí společenského života, jimiž jsou sport a kultura. Oba oblasti mají svou nespornou společenskou roli, s jasným významem pro sociální rozvoj a spadají do neziskového sektoru. Jsou významným způsobem financovány z veřejných zdrojů. Při porovnání konkrétních faktů však zjistíme velice zajímavé skutečnosti o tom, která sféra je od státu viditelně zanedbána. V rámci Evropské unie vytváří kultura okolo 2,5% hrubého národního produktu. Zatímco sport okolo 4%. V České republice jsou to 3%. V rámci Evropské unie vytváří kultura pracovní místa pro 2,5% osob, zatímco sport pro dokonce 6%. V České republice to jsou 4%. Kultura sice nabízí rozvoj estetického cítění a produkuje v člověku tzv. duševno, ale na druhé straně nevytváří přínos v oblasti zdraví ani úspor léčebné péče. Ekonomický přínos je ve srovnání se sportem asi 50%. Výdaje na kulturu ze státního rozpočtu České republiky za posledních deset let se téměř zdvojnásobily. Naopak výdaje na sport trvale klesají. V roce 2014 činil rozpočet výdajů na kulturu trojnásobek výdajů na sport a v důsledku nákladů na církve bude mít další nárůst. Kultura má vlastní ministerstvo s téměř 250 zaměstnanci a vlastní rozpočtovou kapitolou. Sport je jen součástí ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy.“
„Nelze přijít na kraj, na obec a vzít si peníze. Kraje, města, obce většinou vypisují grantová schémata a dotační tituly, které jsou směřovány spíše na sportovní akce, na investice, na vykonání záměru, ale nikdy na sportovní spolky jako takové,“ zaznělo ve vystoupení MARKA HÁJKA.
„Předně mi dovolte, abych vám poděkoval za vaší náročnou práci. Řada z vás odvádí dobrovolnou práci nebo za menší finanční prostředky, která je v České republice potřebná. Já jsem zde pozorně vyslechl všechny příspěvky, s některými souhlasím více, s některými méně. Pan předseda Jansta hovořil o tom, že každý politik má sport rád. Nejsem si tím tak jist. My hlavně potřebujeme tady zavést systém. Hodně se mluví o tom, co sport potřebuje, mluví se o nějaké nové instituci. Já se tomu nebráním, ale myslím, že prostředky by měly jít především do regionů. Když vytvoříme novou instituci, tak věřte, že nemalou část prostředků spolkne ta instituce. Dokonce jsem přesvědčen, že my ani nepotřebujeme mít ministra sportu. Vždyť máte ministra sportu. Poprvé v historii vede ministerstvo ministr, který rozumí sportu a nepředstavuje se pouze jako ministr školství, ale i sportu. Když jsem přišel na svůj úřad, tak musím říci, že zvěsti o rozdělování finančních prostředků do sportu, které jsem slyšel před svým příchodem, předčily mé očekávání. Systém je nutné změnit, byť se nezmění hned. Jsem z oblasti sportu zvyklý mluvit tak, jak to je. Systém byl postaven na tom, že když Pepa znal Frantu, tak dostal peníze a když Frantu nezná, tak je nedostane. Tohle myslím, že je jeden ze zásadních problémů, jak financovat sport. Máme tady určité vize, myslím, že jako vláda se snažíme podpořit jak masový, tak vrcholový sport, ale zejména mládež,“ reagoval na předchozí příspěvky MARCEL CHLÁDEK.
Určitě mezi zajímavé patřila i prezentace JIŘÍHO PONIKELSKÉHO, který mj. uvedl: „Je třeba si uvědomit, jaký rozsah českému sportu Česká televize a tento program poskytuje. Všichni kroutí hlavou, na tento program dokáže obsáhnout všechny sporty. Spousta malých svazů se přestala bát chodit k nám do televize. Česká televize má prostor prezentovat český sport.“ Pravdou je, že v grafické prezentaci se objevila řada sportů, včetně těch malých, ale nohejbal již tradičně chyběl.
Vybrané prezentace:
{gallery}ostatni/2015/galerie_sportnepritel{/gallery}
