(Benešov, Modřice) Finálový mač mužské Witte Automotive extraligy bude mít své hrdiny i své poražené. Nepochybně z řad hráčů. Ale nevděčnou úlohu mají vládci lavičky, trenéři. Když jejich tým vyhraje, oslavují se výkony hráčů. Když prohraje, jsou první na řadě pro příval kritiky. Snad i proto těch opravdových, nehrajících trenérů, působí v soutěžích tak málo. Dva z nich, kteří se proti sobě postaví v nedělní finálové bitvě o ligový trůn, však patří ke stálicím posledních let. Benešovský JAN BUDDEUS a modřický PETR GULDA představují úspěšné zástupce nejmladší trenérské generace a ne náhodou se jedná o dvojici, která proti sobě stanula i v konkurzu na trenéra národního týmu ČR. Oba se vyjádřili k dosavadnímu průběhu ročníku z jejich pohledu a přiblížili svůj pohled na chystaný zlatý duel.
Připomeňme jen, že letošní vyvrcholení extraligy se potřetí bude hrát formou jediného utkání. Pro někoho možná nespravedlivé, jediné zaváhání může smazat předchozí úspěchy, které například letos v případě Modřic činí 16 vítězných utkání v řadě. Ale takové už vyřazovací systém je a diváci to kvitují. „Play-off je od základní části hodně rozdílné. Jde o hodně a na hráče je vytvářen velký tlak ze všech stran,“ vyřkl za všechny na začátku letošního play-off všeobecně známý fakt bývalý úspěšný trenér a svazový exprezident Lubor Chvalovský. Hlavním argumentem nové podoby finále je přímý televizní přenos. Tři (možná méně, možná více) hodiny nohejbalu v atraktivním nedělním poledním čase reprezentují nejdelší vysílací čas, který nohejbal během roku na celoplošné stanici má. Jaký ale na tuto a na další související věci mají názor oba zmínění trenéři (další otázky a odpovědi naleznete v bulletinu akce)?
Jane Buddeusi, Šacung ve druhé polovině základní části výsledkově tápal a postup do play-off zachránil v hodině dvanácté. Do finále vedla trnitá cesta přes loňského vicemistra z Karlových Varů, který doma v prvním utkání série disponoval mečbolem a v odvetě v Benešově s vámi zametl. Přesto všechno se Modřicím ve finále po třech letech postaví vámi vedený tým. Přesně tak jste to na začátku sezóny prorokoval. Náhoda?
Bylo to o formě, motivaci i nezbytném štěstí. To nám bylo nakloněné, zejména v prvním semifinálovém utkání ve Varech. Ale v pravý čas jsme zabrali i v základní části. Tam bych chtěl poděkovat také mladším hráčům, pro které nyní v play-off není tolik prostoru a kteří v základní části odvedli své.
Ve vaší semifinálové sérii s Karlovými Vary vlastně skoro všechno dopadlo obráceně, než byly papírové předpoklady. Čemu to přisuzujete?
Pro nás bylo velkou motivací si po sérii neúspěchů na Vary vyšlápnout. Jako když dříve jsme své nejlepší zápasy s nimi sehráli, když jsme nebyli v roli favorita. Tak tomu bylo i tentokrát. Na Varech byla znát určitá přemotivovanost. Naopak u nás si po vysoké domácí porážce hráči museli sáhnout do svědomí a to se podařilo. V pravý čas začali bodovat z nácviků, které jsme si speciálně připravili. To byla jedna z klíčových věcí úspěchu.
Modřice jsou ve finále nepřetržitě od roku 2003. Předpokládám, že pro vás není jejich letošní účast ve finále překvapením?
Samozřejmě není. Nevěřím, že by se v nohejbale našel někdo, kdo by o nich pochyboval. Modřice mají výborně poskládaný tým a jsou ve finále právem. Jsou letos jasným favoritem na zisk titulu.
Šacung je zatím posledním celkem, který dokázal Modřice ve finále v roce 2010 pokořit. Může se to opakovat i nyní? Jaké by bylo procentuální vyjádření vašich nadějí?
Dnešní stav se s tím před třemi roky nedá srovnávat. Tehdy náš tým byl na úplném vrcholu, vše fungovalo a bylo načasováno. Vyhrála se základní část, finále jsme hráli dvakrát doma. Navíc, a to považuji za klíčové, rok předtím mužstvo dostalo facku v semifinále od Čakovic a to hodně pomohlo v přístupu hráčů v další sezóně. V takovém rozpoložení letos mužstvo není. Přišel jsem zpět k týmu po dvou finálových neúčastech s cílem jej nastartovat. Letošní finále je úspěch, ani někteří hráči tomu v základní části nevěřili. A procenta? Nechci být zbabělý, ale spíše reálný. I přes euforii, kterou teď v týmu cítím, dávám 30 na 70.
Jak hodnotíte hrací systém finálového souboje v podobě jediného utkání? Převažují klady nebo spíše zápory?
Jednoznačně klady, jsem příznivcem tohoto systému. Asi jediným týmem, kterému to nemusí vyhovovat, jsou právě Modřice.
Petře Guldo, Modřice letos předvedly parádní jízdu do finále. V základní části tým neztratil ani bod, lhostejno, zda hrál doma či venku. V semifinálové sérii narazil na nevyzpytatelné Čelákovice, které zejména doma dokázaly v minulých letech vámi vedené družstvo potrápit. Nyní však z Modřic odjely s kanárovou potupou a nechybělo tolik, aby podobně dopadla i odveta. Jste opravdu letos tak dominantní?
Podle výsledků to tak vypadá. Vyhráli jsme letos celkem 16 utkání v řadě. Na semifinále jsme se dobře připravili. Speciálně pak na utkání v Čelákovicích, kde nás tamní bouřlivá atmosféra dokázala v minulých letech dostat do problémů. Nyní jsme to zvládli excelentně. Naše letošní šňůra může být považována za určitou dominanci, stejně tak dosažené výsledky v posledních letech.
Ve vaší semifinálové sérii s Čelákovicemi to dopadlo rozdílem dvou tříd. Bylo to díky vaší kvalitě, nebo soupeř nepodal dobrý výkon?
My jsme dopředu věděli, že Čelákovice mají silné obě dvojice. U trojic je to slabší a projevilo se to v obou utkáních. Obě čelákovické trojice jsme doma i venku přehráli velkým rozdílem. Také Pavel Kop v singlu svou razancí na technického soupeře platil. Nakonec vyšly i dvojky a nebylo co řešit.
Šacung je počtvrté během osmi let ve finále. Je pro vás jeho letošní finálová účast překvapením?
Možná se někomu může zdát, že Šacung neměl dobrou sezónu. Je pravdou, že v základní části přišel po dobrém začátku útlum a do play-off šel ze třetí pozice. Šacung má už dlouho kvalitní tým. Přesto jsem v semifinále s Karlovými Vary čekal, že po výhře v Benešově si to doma už Vary pohlídají. Ale jak říkám, Šacung má kvalitu a nějaké větší překvapení to není.
Šacung je zatím posledním celkem, který dokázal Modřice ve finále v roce 2010 pokořit. Může se to opakovat i nyní? Jaké by bylo procentuální vyjádření vašich nadějí?
Nezapomínejme, že se začíná od nuly. Předchozí výhry ze základní části a semifinálové série nic neznamenají. Kdyby se finále hrálo jako dříve formou série, tak bych cítil naší velkou výhodu. Dva ročníky superfinále však ukázaly, že se může stát všechno. V roce 2011 jsme vyhráli suverénně, následující rok na nás měl soupeř tři mečboly a byli jsme krok od porážky. A procentuální vyjádření? Padesát na padesát. Nevidím, že by náš kádr byl o tolik lepší, než má Šacung. Respektujeme jeho sílu, ale věříme si.
Jak hodnotíte hrací systém finálového souboje v podobě jediného utkání? Převažují klady nebo spíše zápory?
Přiznám se, že první dva roky po změně systému se mi to vůbec nelíbilo. Chápu ale, že je to díky přímému televiznímu přenosu cesta menších sportů k mediálnímu zviditelnění. Po dvou vyhraných finále jsem tomu ale už přišel na chuť.
