(Montreal, Kanada) Zatím bez větších ohlasů dozněla srpnová reprezentační mise mužského a ženského výběru na severoamerický kontinent. Kanaďané v roli hostitelů nezklamali, ba právě naopak. Na české straně je možná zklamání z výsledku mužské části na turnaji světového poháru v Montrealu, stříbro po finále s nijak oslnivou slovenskou sestavou není potěšující. Byť hlavní účel mise netkvěl v samotné výsledkové části. Ženy to měly jednodušší a podle předpokladů do republiky přilétly se zlatem.
Ve své nové roli se představil trenér mužského národního týmu PETR GULDA. „Nominoval jsem na akci nejprve čtyři hráče, Radka Pelikána a Pavla Kopa z Modřic, Michala Kokšteina z Karlových Varů a Jiřího Doubravu ze Šacungu. Poté, co kanadští pořadatelé oznámili, že může jet pět hráčů, donominoval jsem Jana Vankeho z Karlových varů. Pavel Kop ale nedostal kanadské vízum, odjeli tak pouze čtyři hráči. Vzhledem k tomu, že to byla moje první akce a nebyl prostor na přípravu, dal jsem důvěru zkušeným hráčům. Navíc jsem si chtěl hráče, kteří nejsou z Modřic, otestovat, abych věděl jak se s nimi dá pracovat. V Montrealu jsme se Slováky odehráli dvě exhibice v rámci tenisové akce. Hlavním cílem bylo ukázat futnet divákům v Kanadě a přilákat co nejvíce lidí na turnaj světového poháru. Vzhledem k tomu, že s takovými exhibicemi nemáme téměř žádné zkušenosti, tak jsme teprve na místě společně se slovenskou výpravou vymýšleli, jak by takové vystoupení mělo vypadat. Domluvili jsme se na prvním programu, jak takovou exhibici zhruba vést a do budoucna ji vylepšovat. Na samotné exhibici bylo poměrně dost diváků. Hrálo se na kurtu číslo jedna a počet diváků dosáhl tak tisícovky. U té první exhibice bylo vidět, že je to takové syrové. Hráči jak naši, tak ze Slovenska, byli po dlouhé cestě a nebyli náležitě nerozhraní. Ve hře byla spousta chyb a aby se hrálo naplno tak, jak chtěl Jano Brutovský, to moc v exhibici nejde. Druhá exhibice se hrála na menším kurtu, ale přišlo tam hodně lidí, protože to bylo v přestávce tenisového turnaje. Na tu jsme se již připravili lépe a proto již byla o dost lepší.“
Hlavním bodem programu však byl mezinárodní turnaj, honosící se statutem Světového poháru. „Téměř každý den jsme trénovali na betonových kurtech buď na Uniprix stadium, nebo v blízkosti olympijského stadionu. Sice přes tenisovou síť, ale trénovali jsme hlavně souhru celé trojice. Protože hráči se naposledy věnovali jednodopadu v prosinci, tak začátek byl velmi těžký a postupně si všichni čtyři hráči začali trochu zvykat na odlišný styl futnetu. Hned v prvním zápase turnaje jsme hráli proti Korejcům. Korejci mají velmi netradiční styl, kdy dokážou hrát z extrémně nízkých nahrávek a to nám dělalo problémy. Jednak nás vytloukali a také nezvykle nízký odskok míče na umělé trávě, po jejich útocíh způsoboval hlavně v prvním setu některé nepřesnosti v poli. Druhý set už jsme zvládli lépe a zvítězili. Celý zápas odehrála trojice Vanke, Pelikán, Kokštein. Do druhého zápasu nastoupil na místo Vankeho Doubrava. Kanaďané po těsné porážce od Korejců byli hodně zklamaní a vůbec se nezmohli na žádný odpor. Výsledkem tak bylo jednoznačné vítězství naší trojky. Tím jsme si zajistili postup do finále proti Slovensku. Finále začalo vyrovnaným začátkem a ve druhé polovině se nám povedlo soupeři odskočit a dotáhnout první set do vítězného konce. Ve druhém setu jsme na začátku bohužel nevyužili několika nepřesností Slováků a místo toho, abychom jim opět odskočili, stav byl vyrovnaný až do poloviny druhé sady. Potom přišly naše chyby, začala nám váznout mezihra a odešla nám nahrávka. Za stavu 6:8 jsme střídali, na hřiště šel Doubrava a povedlo se nám snížit na 8:9. To bylo ovšem z naší strany vše a bylo tak srovnáno. Vzhledem k tomu, že mě připadal Doubrava správně nabuzený, ponechal jsem na hřišti jeho. Ujali jsme se vedení 3:1, Slováci otočili na 4:5, ale my jsme šli do vedení 7:5 a 8:6. Slováci tolik nebodovali, ale nám vázla hlavně mezihra. Na hráčích začala být patrna nervozita, na příjmu si zbytečně chodili místo na tělo na hlavu. Též přišly chyby jak na útoku, tak v poli. Brutovský nás za stavu 8:7 zablokoval. Nakonec ted přišla prohra v rozhodující sadě 9:11,“ neměl český kromidelník důvod k radosti.
Kde hledat příčiny finálové porážky se soupeřem, jehož sestava nebyla ve známém elitním složení? „Celý tým, včetně mě, byl strašně zklamaný z finálové porážky. Mě to mrzí o to víc, že to byla moje premiéra na lavičce národního týmu. Je možné, že jsem měl třeba za stavu 8:8 v rozhodujícím setu střídat a poslat na hřiště Vankeho. Je možné, že by nám to zápas vyhrálo, ale to nikdo neví. Na nás všech, kteří jsme v tom zápase figurovali leží část viny. Určitě se jí ani já, ani nikdo z hráčů nezbavuje. Viděl jsem na hráčích, že co se týká nasazení, nechali na hřišti maximum svých sil. Bohužel ve druhém a třetím setu přišli osudové chyby, které jdou odstranit pouze pečlivým a náročným tréninkem na jednodopadový futnet. U finále bylo navíc zřetelné, že hráči dlouho Slováky na mezinárodním poli neporazili. Že tam už je trošku komplex,“ naznačil Gulda, kde by mohl být zakopaný pes. Stejně jako předchůdce si posteskl nad nedostatečnou přípravou svých svěřenců. „Budeme se muset před akcemi jako je MS a ME zaměřit na to, aby hráči tento odlišný styl nohejbalu co nejvíce trénovali. Jednak v oddílech a pak na soustředěních, kde se bude tvořit nominace. Uvítal bych, kdyby byl do soutěžního ročníku znovu zařazen seriál jednodopadových turnajů. Jestliže chceme získávat zlato, musíme pro to něco udělat. Já jsem také dlouho byl odpůrce jednodopadového nohejbalu, ale prostě chceme-li zlata, bez toho to nepůjde.“
Lépe se po kanadské misi hovořilo trenéru ženského výběru JIŘÍMU ŠMEJKALOVI. Jeho svěřenkyně braly v Montrealu zlato. „Byli jsme všichni mile překvapeni, na jaké úrovni to všechno bylo zorganizováno a propagováno. Přece jen v minulosti jsme se setkali se zeměmi, kde zůstalo jen u slibů. Tady to předčilo očekávání. Televize, rádia, rozhovory, každé ráno byl televizi nohejbal. Na akci jsme byli pozváni s cílem propagovat ženský nohejbal, o který je zde zájem. Též v dalších zemích, jako je Mexiko, Argentina či Brazílie. Co se týká výsledků, byli jsme favority turnaje a to jsme zcela potvrdili. Naším největším soupeřem bylo Maďarsko. To, že nakonec bude druhá Kanada, se opravdu nečekalo. Domácí publikum je ale strhlo k mimořádným výkonům.“
