(Brno) Sláva vítězů, čest poraženým. Tak tomu bylo i v Brně, na mužském světovém šampionátu. Zatímco noví nebo staronoví mistři světa si užívali euforie, některým mladíkům či naopak matadorům se rozplynul sen, kterému věnovali celoroční nebo víceletou přípravu. Ani stříbro není k zahození, ale jak pro koho. S určitostí lze ale prohlásit, že letos tato medaile (na rozdíl od bronzové) své majitele nepotěšila ani v jednom případě.
Slzy zklamání v očích potlačoval český deblista JAKUB MRÁKAVA. Osud se ve dvou největších českých městech k němu letos nezachoval příliš příznivě. V jím avizovaném posledním roce kariéry na nejvyšší úrovni se chtěl jak v extralize, tak v reprezentaci rozloučit se zlatou plackou na krku. Na obou úrovních se do posledního zápasu o zlato skutečně dostal a měl jej do doslova na dosah. Ale nebylo mu přáno ani jedno.
Jakube, co chybělo k titulu mistra světa?
Byl to vyrovnaný zápas. Ve druhém setu jsme udělali pár chyb na rozehře a přípravě útoku. Ale pak se to klukům podařilo fantasticky otočit, měli jsme dokonce mečbol a už jsem věřil, že to zvládneme. Bohužel se nám pak nepodařilo proměnit nějaké útoky, což nás stálo druhý set.
Přitom všechno vám hrálo do karet. V prvním setu kupili chyby jak Stupák, tak Kilík. Pro Stupáka navíc ve třetím setu po zranění zápas skončil. Proč se vám takových věcí nepodařilo využít?
Nemyslím si, že by to Slováci psychicky neunesli. Jejich chyby pramenily hlavně z toho, že si to dobře nepřipravili.
Naopak Lukáš Rosenberk druhý ani třetí set nepodal výkon jako v předchozích zápasech, kde byl naprosto suverénní.
Všichni hráli do Lukáše celý turnaj. Možná byl už unavený, neměl ten drajv. Ale nepřišlo mi, že by byl unavený. Slováci mu jeho útoky začaly číst a to mu nepřidalo.
Nemrzelo tě, že jsi byl vystřídán v době, kdy se ti dařilo a vypadalo to, že zejména na útoku hraješ s velkým přehledem?
Cítím, že trenér sáhl k taktické variantě, aby Radek Pelikán šel na blok. Slováci si to dávali docela blízko na síť a já nemám tak dobrý blok jako Radek.
A nebyla možnost, že bys ty hrál v poli?
Radek s Lukášem to mají sehrané lépe.
Zklamání z porážky na vás bylo vidět hodně velké.
Zklamání znamená každá porážka. Nohejbal je sport, kde jsme se Slováky jasně nejlepší a potvrzujeme to na každém mistrovství. Ať už světa nebo Evropy. Hrajeme jen o zlato, stříbro celou nohejbalovou veřejnost nezajímá. Pro ní budeme jen ti druzí, kteří skončili za Slováky. Tohle mistrovství světa bylo vrchol mé kariéry a mrzí mě, že jsme nevyhráli zlatou medaili z dvojek i z toho důvodu, že po jedenácti letech končím v reprezentaci. Končím i v extralize.
Je to tvé definitivní rozhodnutí?
Je. Strašně mě to stříbro mrzí kvůli Radkovi, se kterým jsem odehrál celých těch jedenáct let v národním týmu. Kvůli Lukášovi, který je jedním z nejlepších hráčů u nás. A kvůli lidem, kteří přijeli za mnou. A kvůli těm třem tisícovkám diváků, kteří tady vytvořili vynikající atmosféru.
Ty jsi v reprezentaci vlastně zažil už pouze jednodopadová pravidla.
Mrzí mě, že někteří lidi u nás tak jednodopadový futnet haní. Myslím si, že pokud se jednou něco dostane na poloprofesionální nebo profesionální úroveň, bude to futnet, ne český nohejbal. Chyby si můžeme najít i na nohejbale, že je to pomalé, že to není dynamické, že to na nejvyšší úrovni můžou hrát hráči po čtyřicítce. Pokud veřejnost nemá ráda futnet, tak ať na něj nechodí. Já jsem šťastný, že jsem za celou svou reprezentační kariéru mohl vyzkoušet futnet a jsem rád, že jsem dostal šanci jak od trenéra Guldy, tak trenéra Šmejkala.
Nikdy neříkej nikdy. Třeba se do reprezentace ještě přece jen vrátíš.
Já nechci být tím člověkem, který něco řekne a pak je to jinak. Přece jen mám tu čest hrát třeba s klukama z Čakovic, kteří jsou mladí a talentovaní a pokud si srovnají v hlavě to, že chtějí něco dokázat, tak v reprezentaci není místo pro tak staré hráče jako jsem já. Uvidíme, kam se všechno posune. Nemyslím, že by to mělo zaniknout. Pokud u toho zůstanou lidi, kteří to dělají, tak si myslím, že to dopředu půjde.
Dalším z kategorie zklamaných v Brně byl určitě slovenský trojkový polař a nahrávač IGOR HULÍN. Z jeho pohledu situace na bojišti nevypadala nejhůře. Ve dvojkách jeho tým zhatil český sen o trojkoruně a forma slovenského tria byla velmi slušná. Kanárový výprask Maďarů v semifinále a vyhraný první set finálového souboje to jen potvrzoval. Pak ale přišla pohroma a veškeré zlaté nadějě byly fuč.
Igore, další šampionát pro tebe končí finálovou porážkou.
Samozřejmě nejsem spokojen.
Přitom zpočátku se vše vyvíjelo až nečekaně dobře.
Vyhráli jsme první set. Pak se ve druhém od začátku dostali navrch Češi. Stačili jsme ještě trochu jejich náskok stáhnout, ale víc se nepodařilo. Ve třetím setu jsme udělali na začátku pár chyb.
Přišlo mi, že váš útok byl ve druhé polovině zápasu dost neproduktivní a pak odešla i jeho příprava.
To je těžké. Někdy jsme neproměnili i z dobré nahrávky. Pak, jakmile přijde horší nahrávka zezadu, je těžší útok proměnit. Takových věcí se najednou nakupilo více a byla z toho porážka. Dali jsme do toho všechno, ale nepodařilo se. Gratuluji českým hráčům.
Třetím do party zklamaných mužů se v Brně zařadil titul obhajující rumunský superuniverzál GEORGEL BOBIS. V disciplíně jednotlivců určitě nemohl přemýšlet nad ničím jiným než zlatem. Svého úhlavního rivala Víta z českého výběru zatím vždy porazil a úspěšnou bilanci rozšířil i v prvním vzájemném střetu v základní skupině. Jenže odveta českému štírkovi vyšla náramně a na Bobise tak zbylo „jen“ stříbro. Aby ran neschytal málo, ve dvojkách nevyšel ani bronz a domů si tak se singlovým stříbrem odvezl jen další placku bramborovou.
Georgeli, co rozhodlo o tvé finálové porážce v singlu?
Odpověď je naprosto jednoduchá. On měl svůj den, já ne. Jemu se podařilo všechno, mně bohužel nic. Co se dá dělat. Ondra hrál fakt dobře a třeba mu to vrátím příště.
