(Francie, Venaco) Mezinárodní mistrovství Korsiky opanovali čeští borci. To jen strohé konstatování na úvod. Při neúčasti svých největších rivalů ze Slovenska se hráči české reprezentace popasovali s protivníky tak, jak velely předpoklady a na stupně vítězů až na jedinou výjimku nedovolili nikomu jinému vstoupit.
Korsickou misi si nenechal ujít ani svazový prezident KAMIL KLENÍK, který jí svým pohledem zhodnotil. „Byl jsem s rodinou na dovolené v Itálii a pak jsem se přesunul na Korsiku, abych se osobně podíval na mezinárodní mistrovství Korsiky a také se setkal s nově zvoleným francouzským nohejbalovým prezidentem Erikem Jeckerem. Tento sympatický Korsičan ukončil svou aktivní nohejbalovou kariéru v národním týmu právě na MS v Nymburce, kde se také loučil s diváky v hale. Jako pořadatel tohoto turnaje si také sám zahrál, a to s velmi dobrým výsledkem – konečné 3. místo, hned za našimi dvěma debly. Jecker nastoupil ve dvojici s Michalem Kokšteinem, protože již v průběhu roku projevil velký zájem zahrát si s některým z českých hráčů. A protože Bubniak s Pelikánem chtěli získat titul mezinárodního mistra Korsiky potřetí v řadě, nabídl Jiří Šmejkal roli Erikova spoluhráče právě Kokšteinovi, který se jí ujal s velkou bojovností. Korsický turnaj dvojic je tradičně na velmi slušné sportovní úrovni, protože francouzské dvojice hrají tuto disciplínu nejčastěji a na mezinárodní jednodopadová pravidla jsou pro naše hráče silnými protivníky. Turnaj se hraje ve večerních hodinách a končí kolem půlnoci. To je z důvodu vysokých denních teplot při kterých by úroveň hry jistě brzy ztratila svůj vysoký standard.
Obě naše reprezentační dvojice (Bubniak, Pelikán a Mrákava, Doubrava) vyhrály všechny svá skupinové zápasy a i v play-off si udržely až do finále čistý štít neporazitelnosti. I když hned několik zápasů končilo rozdílem pouze dvou bodů. Ve finále pak zvítězila mistrovská dvojice Bubniak, Pelikán ve dvou setech a nenechala tak nikoho na pochybách, že je v této době nejlepší dvojicí na světě. Nejlepším hráčem turnaje byl zvolen zcela zaslouženě Radek Pelikán. Účast české reprezentace na tomto turnaji má i svůj diplomatický význam. Francouzi, vedle Švýcarů, disponují jako jedna z mála zemí celkem rozsáhlým pokrytím nohejbalových hráčů po celé zemi a pro ČR se tak jeví jako velmi dobrý a silný spojenec v mezinárodním hnutí. Dokonce už současný francouzský prezident Jecker mluví o vytvoření evropské nohejbalové asociace s vlastním řízením, které by se tak mohlo distancovat od zkostnatělé a papalášské FIFTA.
Já osobně vidím ve spojenectví se současnou Francií a Švýcarskem dobrou výchozí pozici pro budoucí silnější český vliv na mezinárodní nohejbal. Pokud pak budu ještě kalkulovat se zeměmi jako je Dánsko, Polsko, Irsko, Katalánie aj. , kde jsou ve vedení svazu buď čeští emigranti, nebo bývalí hráči středního věku, tak je zrod nové silnější mezinárodní asociace (nebo převzetí současné FIFTA) reálnou budoucností. Současná FIFTA je bohužel již plná bafuňářů, kteří rádi jezdí po kongresech a mistrovstvích. Ovšem bez sebemenší snahy o nastolení jasného vnitřního řádu a rozvojového plánu našeho sportu do budoucnosti. Věřím, že se nám podaří, společně s výše uvedenými zeměmi, vytvořit akceschopnou a seriózní mezinárodní organizaci, za kterou se nebudeme již stydět a která bude zpětně prospěšná i nám, České republice.“
Se stříbrnou medailí se z Korsiky vrátil český reprezentant JAKUB MRÁKAVA.
Jakube, vaše účast na Korsice je již tradiční. Čím přitahuje tento ostrov český reprezentační tým?
No je to určitě trochu exotika, jelikož s nohejbalem poslední dobou cestujeme spíše na východ. Takže toto místo je pořád lákavé. A hlavně je tam nádherně a co se týče nohejbalu, tak hra je tu na kvalitní úrovni.
Má tato akce pro český výběr valný význam, nebo je to spíše akce, spojená s relaxací? Jaký je vůbec profil soupeřů?
Tato akce má určitě velký význam, jelikož v extralize se na jeden dopad nehraje, takže je to velká přiležitost kvalitně potrénovat. A hlavně je to dobré gesto, k posílení česko-francouzských nohejbalových vztahu. A souhlasím s tím, že si i trochu po sezóně odpočineme, ale neustále mýslíme na to, že reprezentujeme.
Tentokrát chyběla slovenská reprezentace, což českým hráčům ulehčilo pozici. Prakticky ovládli stupně vítězů. Hráli Češi tak dobře, nebo soupeři nepředstavovali rovnocenné protivníky?
Neučást slovenských dvojic kvalitu této akce nesnížila. Ale po pravdě, vyrovnanější soupeři se objevili až ve vyřazovacích bojích. Se hrou, kterou jsme předváděli, asi musí vládnout spokojenost, ale vyzdvihnul bych hru Petra Bubniaka s Radkem Pelikánem, opravdu neměli konkurenci.
Ty jsi hrál s Jiřím Doubravou, nakonec z toho bylo stříbro. Co chybělo ke zlatu, které je v držení zmíněné dvojice Pelikán, Bubniak?
S Jirkou se mi hrálo opravdu dobře, akorat v základní skupině nám trochu vázla mezihra a sehranost, ale je to tím, že spolu více nehrajeme. V play-off se nám chyby podařilo víceméně odstranit a v semifinále jsme vyřadili první dvojci Francie. Finále bylo z naší straný hrozné, kluci nám nedali šanci a my jsme jim ještě navíc pomáhali našimi chybami. Kluci vyhráli zaslouženě.
Na bronzový stupínek vystoupala složená česko – francouzská dvojice Kokštein, Jecker. Jak došlo k tomuto spojení?
No bylo to po domluvě našeho organizačního týmu s Erickem Jeckerem, který je o to požádal.
Hrálo se na standardní mezinárodní pravidla, nebo tam byly nějaké regionální odlišnosti?
Ne, hrálo se bez odlišnosti a na jeden dopad, takže dobrá příprava.
Jak jste oslavili triumf?
Oslava byla menší, jelikož jsem se dostali na hotel dost pozdě. Na hřišti jsme si dali pár piv a vítězné doutníky, což je vidět na fotkách a na hotelu jsme také ještě chvili poseděli a rozebrali nohejbalové dění. Takže nic divokého, horší to bylo po MS, tohle nebyl ani slabý odvar.
