(Praha) Nohejbal může být spokojen. Tisícovka diváků (dosavadní rekord finále) ve sportovní hale Arena Sparta na Podvinném mlýně v Praze mohla přihlížet kvalitně zorganizovanému vyvrcholení ligového ročníku, finále mužské extraligy. A nepochybně musela, snad s výjimkou příznivců pražského finalisty, odcházet domů spokojena. Utkání, kterému přihlížela, totiž nepostrádalo nic, co se od tak důležitého mače očekává. V pořadí 45. extraligové zlato náleží Karlovým Varům, které infarktově otočily nepříznivý průběh utkání a na sedmý pokus svého soupeře z Čakovic konečně v pravý čas porazily.
TJ Avia Čakovice – SK Liapor Witte Karlovy Vary: 4:5
Historie nohejbalu už několikrát ukázala, jak se dá přijít o ligový titul. Na vlastní kůži to nyní poznal i vicemistr z Čakovic. Přitom vše hrálo pro něj. Poslední porážka od svého finálového protivníka nese zaprášené datum 1.6.2013, v utkání vedl 3:0 a dokonce 4:1. Přesto i nadále zůstává jedním z nejdéle na titul čekajících stabilních účastníků nejvyšší soutěže. Naopak Varští po semifinálovém vyřazení mistrovských Modřic do vitríny po jedenácti letech ukládají další titul.
Někdy o rozpoložení účastníků utkání něco vyzradí už předehra. Kdo sledoval rozkopávání obou soupeřů, mohl vypozorovat větší uvolněnost u hráčů z lázeňského města. Jenže když se začalo naostro, všechno bylo rázem jinak. Jako první vstoupili do arény aktéři úvodního deblového zápasu. Za Čakovice Kučera s J. Kalousem, za Karlovy Vary J. Medek a Hron. Už první set došel na devítky a nakonec se radovali do té doby dotahující Varští. Čakovické duo ale ovládlo druhý set a klíčový náskok vybudovalo i zejména díky Kučerovým blokům ve třetím – 2:1 (9:10, 10:6, 10:8). Druhá vítězná dvojka v podání čakovických Mrákavy a Pachmana proti karlovarským Vankemu s Kokšteinem měla také své příčiny v dobré blokařské činnosti. S výjimkou posledního deblu celé utkání výborně hrající Pachman dvakrát zavřel v koncovce prvního (Varští vedli 8:6) a na začátku druhého setu a tato blokařská kombinace prakticky souboj rozhodla. Na konci druhého setu se ještě Karlovy Vary snažily zvrátit průběh nasazením Bláhy (za Kokšteina), ale Pražany to nevykolejilo – 2:0 (10:8, 10:8). Co k deblům říci? Je otázkou, zda Varští neměli ve druhé polovině první dvojice více podání směřovat na Kalouse, který sem tam nějakou chybu vytvořil a Kučera byl neomylný (z této chyby se však poučili a v odvetné dvojici se jim to vyplatilo). Též Varští (Kokštein) nedbali na zlaté pravidlo o tom, že většina vyrovnaných dvojek na vrcholné úrovni se dnes prohrává nedůslednými technickými útoky v závěru setu. Naopak Čakovice prokázaly, že debly jsou jejich silnou stránkou. Za zmínku stojí i kvalitní výkon Hrona v jeho nejslabší disciplíně.
Do trojek se čekalo, že Varští budou chtít včas zabrzdit rozjíždějící se čakovický vlak a nasadí do hry Vankeho formaci. Ale i přes nepříznivý stav se rozhodli dále hrát podle předem stanoveného herního schéma. Sebevědomí, genialita, těžko říci? Každopádně za chvilku na ukazateli svítilo 3:0. To Kučera, Mrákava a Pachman skolili J. Medka, V. Kubína (střídán od 1. setu hrajícím trenérem Dvořákem) a Kokšteina. Zaujal zejména druhý set, kde Varští vedli už 5:1 a poté následovala pětibodová klíčová smršť Čakovic – 2:0 (10:7, 10:7). Na karlovarskou lavičku se snesl splín a nebylo se čemu divit. Naopak hráči v modrobílém větřili, že titul je na dosah. Varské naděje vykřesala až výhra trojice Vanke, Hron a M. Medek nad O. Cibulkou, J. Kalousem (střídán ve 2. setu T. Chadimem) a D. Putíkem. Byla to výhra z kategorie pohodových. Zatímco Pražané mixovali co se dá, Karlovy Vary hrály precizní starý styl z dob Šmejkala či Žaluda, který však při formě jejich tahouna stačil na ovládnutí vývoje obou setů – 0:2 (6:10, 5:10). Jak zde hodnotit oba trojkové zápasy? Určitě u první trojice zarazilo, že Varští ponechali uvadajícího smečaře J. Medka osudu a nevyužili když už ne střídání, tak alespoň změnu herního schéma rozložením na druhého smečaře. Zejména při ten den (nejen) ve trojkách excelentního Kokšteina, či alespoň Dvořáka. Naopak Čakovičtí ve druhé trojce až příliš spoléhali na Kalousův um a kombinovali až možná přespříliš. Přitom množství Vankeho úspěšných bloků ukázalo, že neefektivně.
Za stavu 3:1 byl v souboji jednotlivců čakovický Mrákava ve výhodě a velezkušený tahoun bez nervů nemusel nic vymýšlet. Naopak Hron několikrát ve velkých zápasech podlehl atmosféře a bohužel pro něj tomu bylo tak i nyní. V prvním setu byl Mrákava, do té doby ve dvojkách i trojce polařsky méně výrazný, na všem a set jasně ovládl. Ve druhém ale Hron zaktivnil (3:0) a v hodně divokém průběhu plném oboustranných chyb si vytvořil pozici k rozhodujícím míčům. Jenže je nezvládl a zkaženým podáním za devítek set blbec korunoval – 2:0 (10:6, 10:9). Na singlové poměry překvapila neefektivita podání, kterým ani jeden ze soupeřů toho druhého výrazněji nezaskočil.
Za stavu 4:1 už ani většina karlovarských fanoušků nevěřila, že by ještě něco mohlo průběh utkání zvrátit. I zběžný pohled na obě lavičky prozrazoval neznalému, kdo že je na koni. Jenže chyba lávky, dohráno nebylo. A další stará sportovní pravda říká – doraž, nebo budeš poražen. Zlatý kočár stál před čakovickou lavičkou a jen čekal na to, která formace na stupátko naskočí jako první. Kdo by řekl, že všechno bude jinak? Že Vankeho trojice vyhraje i odvetu, se pochopitelně očekávat mohlo. A také se tak stalo. Výsledkem 2:0 (10:5, 10:6), tedy shodným s prvním zápasem, se Vanke, Hron a M. Medek vypořádali i s formací Kučery, Mrákavy a Pachmana. Ani tady poražení nenašli žádnou účinnou útočnou i obrannou protizbraň. A pak přišel jeden z hlavních klíčových okamžiků dne. Cibulkovi, Kalousovi a Putíkovi se postavila trojice J. Medka, Dvořáka a Kokšteina. V prvník setu to dlouho vypadalo na karlovarskou jízdu, ale pak Medkovi zvlhnul prach a Pražané se dotáhli. Na konci setu Medka vystřídal Bláha a Varští se radovali. Druhý set byl dramatický, vedení se přelévalo a čakovické trio závěr hodně tlačilo na Kalouse. Varům se znovu v pravý čas zvedl Medek a poslední bod obstaral Kokštein – 0:2 (8:10, 7:10). Jak zde z taktického pohledu? V první trojce čakovický trenér Simon mohl a měl sáhnout ke střídání, alespoň pokusit se něco narušit. Znovu Vanke vynikal na bloku, což nesvědčí o dobré útočné kombinaci soupeře. Ve druhé trojce pak až příliš nahrávač Putík preferoval v závěru setů Kalouse, který ač nehrál zle, v těchto chvílích působil hodně přemotivovaně. Nad všemi pak čněl suverénní výkon Kokšteina v obraně a přípravě útoku.
Není divu, že dvoubodový příděl karlovarskou lavičku i divácký sektor notně oživil. To Pražané své pocity měli dost rozdílné. Ale stále měli dva pokusy ke splnění dvacetiletého snu. A Kalous s Kučerou jako mistři republiky disciplíny dvojic a vítězové prvního zápasu finále rozhodně byli stále v roli favoritů. Jenže Vanke s Kokšteinem už byli hodně nabuzení a hodlali obětovat naději vše. Hrál se parádní nohejbal. Hrdinou zápasu se stal ale někdo jiný, z lavičky naskočivší 47letý veterán Bláha. A jeho fluidum fungovalo i nadále. Za osmiček v prvním setu neusnesl tíhu okamžiku do té doby parádně pracující Kučera a svou nahrávku nasměroval přímo pod Bláhův blok. A takovou snadnou kořistí Bláha nepohrdá. Jenže konec to nebyl, protože Kokštein znovu v úplné koncovce (9:9) chybně zvolil technické zakončení. Svou chybu napravil dvěma zákroky v poli a ve skrumáži na síti se orientoval nejlépe. Druhý set Čakovičtí zagresivnili hru, vedli, ale Varští se na osmičky dotáhli. Pak zopakovali úspěšný model z předchozího setu. Jenže soupeř by ostražitější a zajistil si setbol. Pak možná nečekaně zacílili Čakovičtí podání na do té doby v setu bezchybného Kokšteina, namísto nerozehraného Bláhy a bylo to 9:9. Druhý pokus byl kopií prvního setu, Kučerova nahrávka a Bláhův blok – 0:2 (9:10, 9:10). Srovnáno, 4:4. Nikdo by se nedivil, kdyby někdo v hledišti omdlel.
Frustrovaná čakovická lavička musela vygenerovat poslední morální síly, aby karlovarskou jízdu zastavila. Prostředky na to měla. Mrákava zápasy o vše miluje a Pachman v kariéře nezažil moc dní, kdy by mu to šlo lépe. Ale i Varští kromě pochopitelné panující euforii nemuseli mít velké obavy. J. Medek byl v bojovém rozpoložení a bylo tedy jen klíčovou otázkou, zda Hron zopakuje kvalitní výkon z předchozího, byť výsledkově neúspěšného deblového zápasu. V souboji těch, na které směřovala většina soupeřových podání, byl Hron lepší. Trefoval volná místa dost neomylně a naopak se zdálo, že Mrákava ten den (s výjimkou singlu) polařsky strádá. A nejen polařsky, poté, co si jediné slabé chvilky vybral Pachman, nedokázal svého parťáka více podpořit v útočné fázi. V transu byl ovšem na druhé straně J. Medek, pálil ze všeho co se nabídlo a jeho propal z druhé za osmiček zajistil dva setboly. Na hřiště poté přišel za Hrona Dvořák. A opět poražený dojel na techniku v závěru, Mrákavův pokus snadno doběhl a nadzvedl Dvořák a Medek znovu z druhé vypálil dobře. To už s čakovickým duem zamávalo a druhý set už bylo jen otázkou, zda karlovarská sestava (zpět s Hronem) nepodlehne euforii přespříliš a neurazí tak nohejbalového boha. Za stavu 9:6 pro Varské už bylo vše zřejmé, kočí práskl bičem a zlatý kočár se rozjel ke druhé lavičce – 0:2 (8:10, 6:10). Čtyři hodiny nervydrásajícího dramatu bylo u konce, následovala korunovace.
Diskutovat se bude o mnohém u vítězů či u poražených. Určitě si Karlovy Vary obrat zasloužily za urputnost a bojovnost minimálně svých veteránů, kteří v této vlastnosti výraznou většinu hráčů soupeře převyšovali. Z Čakovic v tomto ohledu za Kalousem a Pachmanem zela mezera. Velkou otázkou při pohledu na velmi početnou čakovickou lavičku zůstane, proč trenér Simon v některých zápasech nevyužil možnosti střídání. Ale po bitvě je každý generálem…
Fotogalerie:
{gallery}domaci_souteze2016/galerie_elmfinale{/gallery}
