
Jirko, vstup do šampionátu vám nevyšel. Smolně jste prohráli o jediný míč třetího setu s domácí druhou sestavou.
Naše dnešní výkonnost měla vzestupnou tendenci. Co zápas, to jsme hráli lépe.
Poslední zápas základní skupiny na vás čekal první nasazený tým z Karlových Varů.
Zápas s Vary jsme tak jako tak museli vyhrát, jinak postup byl fuč. Nahrála nám i skutečnost, že Honza Vanke do tohoto zápasu nenastoupil. Na blok tak musel Míša Kokštein. Zápas jsme odehráli celkem suverénně.
První místo ve skupině znamenalo i přijatelnějšího soupeře do čtvrtfinále. S Českým Brodem jste se zpočátku trochu hledali, ale druhé poloviny setů už byly ve vaší režii.
Při vší úctě k Českému Brodu to byl opravdu přijatelný soupeř. Chvilku jsme se trápili na příjmu, obzvláště na začátcích setů. Postupem času jsme prokázali, že jsme kompaktnějším týmem.

Vzhledem k parametrům zdejšího hřiště to byl zřejmě nejsilnější soupeř, kterého jsme mohli dostat. Podařilo se nám slušně eliminovat Pavla Kopa na útoku a ten se nedokázal prosazovat sými typickými údery. Kluci v obraně pochytali pár důležitých míčů a dokázali jsme je proměnit svým útokem.
Po prvním vyhraném setu v tom druhém ale přišla nečekaná komplikace, která znamenala tvůj odchod na lavičku.
S Pavlem Kopem jsme se v souboji kopli na bloku, dostal jsem to zespoda do paty a kotníku. Bolelo to. Ale byl to spíše šok, než něco vážného. Prohrávali jsme 3:6, odstoupil jsem a nakonec to nebylo na škodu. Naskočil za mě Ríša Makara a troufám si tvrdit, že semifinále vyhrál právě on. Jsem rád, že nám kryl záda.
Ve finále vás ale první set obhajující první modřická sestava s Pospíšilem, Müllerem a Rosenberkem zaskočila.
V prvním setu mi přišlo, že jsme trochu uspokojeni postupem do finále. Malinko se vytratila předchozí bojovnost. Naštěstí za stavu 1:4 nám došlo, že jestli chceme zlato, musíme bojovat. Od poloviny setu už to bylo téměř bod za bod a i když jsme set nezískali, signalizovalo to obrat. Druhý set jsme nepřipustili žádné pochybnosti a troufám si říci, že jsme byli vládci hřiště.
Přišel tedy rozhodující třetí set a tři vaše mečboly. První soupeř odvrátil svým útokem, ale vaše odpověď byla nekompromisní. V minulosti speciálně tobě minimálně dvakrát několik mečbolů na výhru nestačilo. Nezahlodal červíček pochybnosti i teď?
Ve třetím setu jsme měli dva dvoubodové trháky. Už během toho prvního jsem cítil, že vyhrajeme. Jenže za 7:7 jsem pro změnu začal trochu pochybovat. Rozhodlo se za stavu 8:7, kdy kluci chytili těžký balon, dokázali to připravit a já proměnil. Za stavu 9:7 mi skutečně prolétlo hlavou, jak před dvěma roky jsme na šampionátu s Modřicemi v semifinále zahodili tři mečboly. Věděl jsem, že tohle selhání se už teď nebude opakovat.

Tak první titul je první, ten se opakovat nedá. Ale každý titul, zvláště v disciplíně, ve které se cítím nejsilnější a mám jí nejraději, obrovsky potěší. Zejména, když se povede před takovým publikem, jako tady dnes bylo. Nestává se zase tak často, že vám v Čelákovicích diváci fandí.
Přitom ale právě na čelákovické půdě se vašemu celku moc nedaří.
Tady ale nešlo o vzájemný souboj mezi Šacungem a Čelákovicemi.
Dnešní výsledek je i vzpruhou do extraligového play-off. Naopak váš semifinálový soupeř z Karlových Varů ani jednou sestavou dnes ze skupiny nepostoupil. Dvě sestavy padly právě s vašimi. Jste letos vy favoritem série?
Pro Karlovy Vary to musí být jasný signál, že po dvou nepovedených sériích nejsme psychicky dole. Dali jsme jim jasně najevo, s jakou vůlí do toho půjdeme. Doufám, že si formu přeneseme do dalšího týdne.






