Jen málokdo se může pochlubit podobnou odolností a lásce ke sportu jako on. Má devětkrát operovaná kolena, blíží se mu padesátka a přitom ještě stačí v první lize prohánět o generaci mladší soupeře. Řeč je o hrajícím trenérovi SK Bělá DUŠANU ČUKANOVI. Z krajského přeboru dovedl svůj tým až do druhé nejvyšší soutěže a letos ji se svými svěřenci a spoluhráči v neúprosné barážové řeži proti Jiskře Aš uhájil.
Dotazník je nový seriál internetového portálu www.nohecmagazin.cz. Ambicí tohoto projektu je postupně představovat hráče, kteří se pohybují nebo pohybovali v našich či slovenských ligových soutěžích. Každý z dotazovaných odpoví na dvacet shodných otázek, které připravila redakce.
jjj
1. Nohejbalové začátky?
S nohejbalem jsem začínal již na střední škole jako doplňkovým sportem k fotbalu v roce 1977. Po úrazu kolena, který mi znemožnil dál hrát závodně fotbal bez zábran, se pro mě stal nohejbal sportem číslo 1.
2. Nejhezčí nohejbalové zážitky?
Hraji už docela dlouho, takže jich bylo hodně, težko vybírat…. Krásná léta v Žatci – velice rád vzpomínám na první historický postup Agrostavu do NNL (tehdy nejvyšší soutěž) v roce 1989 i na svůj největší individuální úspěch, kterým byl bronz na MČR dvojic v roce 1990. Nezapomenutelný je pro mě i poslední zápas v žateckém dresu, v němž jsme porazili úřadující mistry z Kobylis. A také nádherné rozloučení se spoluhráči a fanoušky, když jsem ze Žatce odcházel. Dále zmíním několik opakovaných postupů a ligových sezon v Mněticích a nemohu opomenout ani úspěšné tažení s Bělou, kde působím jako hrající trenér, z krajského přeboru až do I. ligy. Intenzivně jsem prožíval i úspěchy svého nohejbalového „Děcka“ (Pavla Kopa) na MSJ v Opavě nebo medailový úspěch „mých kluků“ Pavla Kopa a Davida Rožka na MČR dvojic v Litomyšli. Někdy je „zážitkem“ i jediný rozhodující míč…
3. Naopak nejhorší nohejbalový zážitek?
Také jich nebylo málo. Třeba prohraná kvalifikace o NNL v roce 1988, kdy jsme doma v Žatci podlehli Přerovu 4 : 5 (9:10 ve 3. setu poslední dvojky, když jsme v zápase vedli 3:1 a 4:2 a ve zmíněném posledním setu vedla naše dvojice 8:6) nebo rok a půl bez možnosti hrát (1992-1993) po vážném úrazu kolena a několika operacích včetně plastiky předního křížového vazu. Ani několik sestupů do nižších soutěží nepatří mezi nejlepší vzpomínky….,ale pokaždé jsem se z toho snažil poučit, zvednout hlavu a poprat se s tím. Díky tomu jsem vydržel hrát takhle dlouho i přes celkem devět operací kolen.
4. Nejméně oblíbený soupeř?
Tady záleží na úhlu pohledu. Z herního hlediska byl pro mě dlouhodobě nepříjemný třeba Přerov, proti němuž se mi, zejména u nich, až příliš často nedařilo (a to s různými mužstvy). Herně mi nesedí, snad nikdy jsem na jejich půdě s žádným mančaftem nevyhrál celé utkání. Z hlediska lidských vztahů musím vzpomenout Velké Petrovice a Bedřichov, zejména kvůli neférovosti, aroganci a „vidláctví“ některých jejich hráčů a rovněž proto, že až příliš stavěli na „pomoci“ domácích rozhodčích, což mně zásadně vadí. Ale i v těchto mančaftech byli i normální a přátelští kluci.
5. Co vás dokáže na hřišti naštvat?
Nejvíc mě vytočí odevzdanost a rezignace spoluhráčů, když to předčasně „zabalí“. Rovněž úmyslné připískávání nebo hrubé neznalosti sudích, zejména když je to ještě spojeno s nadutostí, povýšeností a arogancí. No a v neposlední řadě křiváctví a hloupost.
6. Spoluhráči, se kterými se vám nejlépe hrálo?
V začátcích to byl Karel Dušánek, od něhož jsem se mnohému přiučil, pak můj kamarád a první „dvorní nahrávač“ na Pardubicku Jarda Hykel (zvaný Klika). V Žatci to byl Julius Vanya (zvaný Džuzik), se kterým jsme si na hřišti „sedli“, byť mimo něj jsme se několikrát pořádně „kousli“ a další výborní nahrávači – Jarda Pochman a Míra Horáček. V Mněticích opět nahrávač a jeden z mých nejlepších kamarádů Robert Šlor (zvaný Eča). V nepříliš povedené sezoně v Hradci Králové Roman Pytela. No a v Bělé mám kamarádský a částečně už „otcovský“ – všichni jsou o 12 a více let mladší – vztah ke všem klukům. Ale o něco přece jen vyčnívá opět nahrávač a srdcař Michal Remeš, s kterým jsme nohejbalově stejná krevní skupina.
7. Koho si v nohejbale nejvíce vážíte?
Všech, co něco umějí, něco dokázali a zůstali normální. Všech, co pro náš sport dýchají…, tedy jenom těch férových.
8. Co vám na současném nohejbale nejvíce vadí?
Jsem trochu ze staré školy, takže mi vadí neustálé, mnohdy nekoncepční a samoúčelné, změny v pravidlech. Nekonečné dohadování se místo koncepčního rozvoje. Nelíbí se mi, že se nohejbal vyvíjí směrem, kde mají navrch atleti a ranaři na úkor techniky, chytrosti a pestrosti hry. Také se mi nelíbí, že nohejbalový svět vedou pořád trpaslíci místo velmocí.
9. Vaše nohejbalové přednosti a nedostatky?
Za své přednosti považuji zejména blok, kopací techniku a přehled. Jednou z mých slabin naopak je, že už nejsem zrovna rychlík (úsměv), což jsem vlastně nebyl ani v mladších letech. Ostatní si nechám pro sebe, aby to soupeři nezačali příliš využívat proti mně. (úsměv)
10. Nejoblíbenější doplňkový sport?
V létě tenis, v zimě sjezdové lyžování. Obávám se ale, že stav mých kolen mi brzy vystaví stopku.
11. Čeho se v životě bojíte?
Podrazů, pomluv a srážek s blbci
12. Sledujete politiku?
Ano, ale čím dál méně (úměrně tomu, jak mě čím dál víc s..e)
13. Oblíbení herci či herečky?
Z herců Jiří Sovák, Rudolf Hrušínský, Josef Abrhám, Vlastimil Brodský, Marián Labuda, Jack Nicholson, Paul Newman, Jean Gabin, Kevin Costner, Steven Segal. Z hereček Libuše Šafránková, Dana Medřická, Iva Janžurová, Jiřina Jirásková, obě sestry Vašáryové, Ornela Mutti, Julia Roberts.
14. Vaše nejoblíbenější písnička?
Jéžiš, tak těch oblíbených je pěkná řádka, ale žádná není „ta jediná nej“. Léty se to mění a vyvíjí. Stálice mám spíš v interpretech – Elán, Tublatanka, Olympic, Kabát, Pink Floyd, U2, R.E.M., Omega, Ozzy Osbourne, Linkin Park a řada dalších. Obecně tíhnu k rockové muzice.
15. Co vám chutná?
Úplně nejvíc mám rád už od mládí bryndzové halušky
16. Představa o ideální dovolené?
S blízkými nebo s partou přátel, ale vždy s aktivním pohybem a pohodou – nejradši příroda, hory v zimě i v létě
17. Jaké čtete noviny a časopisy?
Noviny – MF Dnes, Sport, Technický týdeník, občas regionální tisk. Mezi časopisy nemám žádný zvlášť oblíbený, vybírám si jen pro mě zajímavé články a pasáže. Více a raději čtu knihy, zejména romány. Mým nejoblíbenějším autorem je Artur Hailey, jeho knížky mám všechny.
18. Sledujete internet?
Ano, téměř denně alespoň chvíli najdu
19. Jaké typy žen se vám líbí?
Nemám „oblíbené typy“ žen, pro mě je to individuální „kus od kusu“. (úsměv) Musí to být něčím zvláštní osobnost, zajímavá, přitažlivá, sexy i trochu tajemná – rozhodně neposuzuji jenom podle tělesných mír a velikostí – chytrá i emocionální…. Ještě pořád jsem docela vybíravý. (úsměv)
20. Jaké je vaše životní motto??
VYDRŽAŤ!!! (smích)
Vizitka hráče:
Dušan Čukan
Přezdívka: Čuky, v poslední době ještě „Děda“ – spoluhráči jsou čím dál drzejší (úsměv)
Klub: SK Bělá
Narozen: 6. dubna 1960
Výška/váha: 191cm / běžně 90 – 92kg, teď po několikaměsíční pauze ze zdravotních důvodů bohužel o pár kilo víc
Pravák/levák: pravák
Dřívější kluby: Sokol Staré Hradiště, Sokol Polabiny (oboje Pardubicko), Agrostav Žatec, VCHZ Pardubice, Sokol Mnětice, Slavia Hradec Králové, opět Sokol Mnětice
Reprezentace: ne
