(Praha, Modřice) Jeden jediný den dělí nejvyšší mužskou ligovou soutěž od vyluštění nejočekávanější tajenky – kdo pozvedne nad hlavu trofej mistra republiky družstev. Nohejbalovému superfinále v nymburské centrální hale dnes předchází předkrm v podobě finálového zápasu 1. ligy žen a také deblového republikového šampionátu nejmladší kategorie. Své šiky seřazují k rozhodující bitvě dva generálové, v Čakovicích trenér VLADIMÍR SIMON, v Modřicích PETR GULDA. Zatímco pro prvně jmenovaného je to premiéra, ten druhý už je finálovým rutinérem. Ve finále se spolu utkají poprvé, při posledním vzájemném finálovém střetnutí obou celků (rok 2009) proti Guldovi vedl pražský tým Jiří Suchý st. A jak vidí vše před dnem D oba protivníci?
Petr Gulda (Modřice):
Petře, čtrnácté finále během čtrnácti let, to už musí být pro vás rutina?
V žádném případě to rutina není. Každé finále je svátkem a my se na vrchol sezóny všichni moc těšíme.
Jen třikrát na vás ve finále protivník našel účinnou zbraň. Čím si vy osobně vysvětlujete takovou dominanci a které z utkání považujete za nejtěžší?
Za prvé si myslím si, že se sešla výjimečná generace hráčů v jednom týmu. Za druhé byla v Modřicích vždy dobrá parta a nikdy jsme nepodcenili žádného soupeře. Do každého zápasu chodíme s tím, že se sám nikdo neporazí a je potřeba k tomu svým výkonem přispět. To si myslím, že je ta hlavní věc, proč jsme takhle úspěšní.
Váš protivník z Čakovic letos předvedl výborné výkony a po zásluze se utká s vámi o domácí titul. Ruku na srdce, čekal jste od staronového nováčka finálovou účast?
Už dlouho tvrdím, že Čakovice budou jednou na špici extraligy. Mají talentované mladé hráče, kteří jdou herně nahoru. A návratem Jakuba Mrákavy navíc získali i potřebnou osobnost, která je usměrňuje a dodává jim sebedůvěru. To, že se ale dostanou až do finále, je myslím překvapením pro všechny odborníky.
Čakovicko – modřické finále může být vnímáno jako souboj Prahy s Brnem. Bude o to finále atraktivnější?
Myslím si, že v nohejbale to až takové není a navíc Modřice jsou samostatné město a Brno je jen soused. Spíše pro příznivce nohejbalu v hlavním městě je to zajímavé, že po historicky první sezóně, kdy neměli v extralize zástupce, bojuje nováček z Prahy s týmem z Moravy o titul.
Děsí vás představa, že stačí prohrát jediné utkání a všechny předchozí výsledky vám jsou k ničemu?
Samozřejmě by byla škoda po takové sezóně odejít z finále jako poražený tým. Víme, že mladíci z Čakovic nemají co ztratit a tím, že prošli až do finále, mají nespornou kvalitu. My se zase budeme snažit využít zkušeností z rozhodujících bojů o ligový primát.
Stejně jako váš soupeř máte klubové barvy modro-bílé. V profesionálních sportech je stejná kombinace u soupeřů zapovězena. Nepřemýšlíte o změně dresu?
To určitě ne. Nedokážu si představit, že bychom nastoupili v jiné barevné kombinaci než té naší krásné modrobílé.
Z lavičky vašeho soupeře bude pokyny udílet trenér Simon. Je vám jeho rukopis blízký, nebo naopak vyznáváte odlišnou filozofii?
Láďa Simon určitě odvádí v Čakovicích dobrou práci, když s týmem loni dokázal postoupit a hned jsou ve finále. Přesně jeho filozofii neznám, takže nedokážu posoudit, jestli máme stejnou nebo ne.
Na závěr váš tip výsledku finálové bitvy a co podle vás bude rozhodovat?
Tipovat nebudu, to nechám jiným, ale doufám, že s pohárem budeme odjíždět my. Rozhodnout může cokoliv. Ať už naprosto jedinečný výkon některé z individualit nebo naopak týmový výkon jednoho ze soupeřů. Přeji si, aby o výsledku nerozhodlo zranění některé z opor na jedné či druhé straně a fanoušci si tenhle svátek nohejbalu dosytosti vychutnali.
Vladimír Simon (Čakovice):
Vladimíre, váš finálový protivník hraje čtrnácté finále během čtrnácti let, z toho jen třikrát nezískal titul. Neděsí vás taková dominace?
Dominance mě tolik neděsí. Náš soupeř z Modřic má tak kvalitní kádr, že je jeho povinností hrát finále.
Nemůže to být naopak pro vás výhoda, že při takovém počtu už pro Modřice může být finále jen rutina?
Určitě to pro nás výhoda nebude. Finále, které se hraje jen na jeden zápas, je velice zrádné, kde rozhoduje každá maličkost. Soupeř bude určitě připraven i kdyby to bylo jeho padesáté finále v řadě.
Naopak váš celek patří mezi nejdelší čekatele na ligový primát. Jsou týmy, které čekaly přes půlstoletí. Nemůže se to přihodit i vám?
Určitě se to stát může. Sice máme mladý a perspektivní kádr, ale nikdo nemůže vědět, jestli zůstane další roky pohromadě. Nohejbal za kluky nevystuduje, neuživí rodinu apod.
Po předloňském sestupu stojíte letos ve finále nejvyšší soutěže. Opravdu jste čekal takový úspěch? A to nemusí být konečný účet.
Před sezónou jsme si dali cíl skončit v soutěži do čtvrtého místa. Hned v prvním zápase nás prověřily Modřice. I přes porážku jsem viděl sílu mužstva a ta se v dalším průběhu soutěže potvrdila. Že jsme nakonec skončili na druhém místě základní části, je výborný výsledek.
Ptát se na to, zda jste ve finále očekával Modřice je asi zbytečná otázka?
Opravdu to je zbytečná otázka, je to jejich povinnost.
Čakovicko – modřické finále může být vnímáno jako souboj Prahy s Brnem. Bude o to finále atraktivnější?
Finále bych nevnímal jako souboj Prahy s Brnem. Ale jako souboj velké modřické zkušenosti a našich mladých pušek, vedených zkušeným Jakubem Mrákavou.
Je pro vás příjemná představa, že stačí vyhrát jediné utkání a veškeré předchozí výsledky Modřic jsou zapomenuty?
Příjemná představa by to byla. Ale určitě by všechny letošní výsledky Modřic nebyly zapomenuty, protože jsou zapsány v historii nohejbalu.
Stejně jako váš soupeř máte klubové barvy modro-bílé. V profesionálních sportech je stejná kombinace u soupeřů zapovězena. Nepřemýšlíte o změně dresu?
O změně dresu nepřemýšlíme. Protože na rozdíl od profesionálů si je musíme kupovat, bylo by to zbytečné vyhazování peněz.
Z lavičky vašeho soupeře bude pokyny udílet trenér Gulda. Je vám jeho rukopis blízký, nebo naopak vyznáváte odlišnou filozofii?
Každý trenér má svůj rukopis. Je velký rozdíl pracovat se zkušenými hráči nebo s mladými hráči. Vše má své výhody i nevýhody.
Na závěr váš tip výsledku finálové bitvy a co podle vás bude rozhodovat?
Finále na jeden zápas je velice specifické, kde může rozhodnou kdejaká maličkost, zranění – to samozřejmě nikomu nepřeji a momentální sportovní forma. Výsledek netipuji, ale přál bych si, aby fanoušek viděl hezký nohejbal.
