(Nymburk) Pět dní po republikovém šampionátu mužských jednotlivců v Nymburce si to o mistrovský titul na stejném místě rozdali i deblisté. V konkurenci dalších 23 dvojic vyválčila cenný triumf čakovická dvojice Jiří Kalous, Milan Kučera, stříbro brali obhajující modřičtí Kop s Müllerem, bronz si odvezl Šacung s Doubravou, Kalasem a Makarou.
46. ročník mistrovství nabídl pozitivní i negativní momenty. K těm pozitivním patří určitě tradičně kvalitní prostředí, dostatek hřišť, účast České televize a vyšší divácká návštěva, než u jednotlivců. Nicméně sedm desítek diváků, z nichž část tvořila v Nymburce se soustředící ženská reprezentace a školící se rozhodčí, to není počet, který by si špičkový nohejbal zasloužil. Své jistě sehrál i termín a letní počasí, které hodně potenciálních návštěvníků využilo k jarnímu zprovoznění svých víkendových sídel. K pozitivům určitě patřila i samotná herní kvalita šampionátu. Ukázalo se, že i přes brzký termín nebyla tak špatná, jak někteří prorokovali. Víceméně se tak potvrzuje teorie, že nohejbal je celoroční sport, který má jen malé výkonnostní rozdíly v různých částech soutěžního ročníku a hráči jsou schopni podat osmdesátiprocentní výkon prakticky kdykoli v průběhu roku.
Negativem byl především hrací systém. Je na diskuzi pro tvůrce příštího rozpisu, zda tříčlenné základní skupiny s postupem dvou nejlepších jsou vhodným systémem u pořadatele, který disponuje hned trojicí hracích ploch. Také kvalitativní nevyváženost některých skupin bila do očí. Byla však daní za předem daný systém nasazování, vzešlý z předchozích diskuzí zda nasazovat předem, či až podle účastníků na akci. Také delegace rozhodčích by si zasloužila větší pozornost, stejně jako na minulém šampionátu singlistů. Aby zápasy rozhodoval hráč jednoho z družstev na ploše, nebo osoba s přímou příbuzenskou vazbou k některému z hráčů, to asi není košér. Na zvážení je i to, zda by hráči nejvyšší soutěže měli na vrcholné tuzemské akci rozhodovat zápasy svých protivníků z ligové soutěže. Je to zřejmě důsledek obecně nízkého počtu arbitrů.
A jak to celé dopadlo? Už v některých základních skupinách se děly věci. Po dvou zápasech mohly nastoupit cestu domů třeba áčko Vsetína (Brutovský, Plachý), které vypadlo na „matematiku“ s Karlovými Vary A a Čakovicemi C. Stejné potkalo Karlovy Vary B (J. Medek, Kokštein), tady na vině byly Čelákovice A a Modřice C. Matematika poslala domů i Český Brod A (M. Kaděra, Vedral, Štěpař), kde lepší bilanci dísponovaly Čakovice B a Vsetín C. Také neuspělo béčko Čelákovic (Spilka, Kolenský), které nestačilo jak na Čakovice A, tak Šacung B. Nebo třeba Žatec (Sýs, Zlatohlávek), který kromě Modřic B nestačil i na Mnichovo Hradiště A.
V osmifinále se losovalo a los si zažertoval, když hned polovina zápasů této části svedlo dohromady sestavy stejného oddílu. V čakovickém derby bylo lepší áčko céčka (Macurek, T. Chadim), stejně tak v karlovarském podlehlo céčko (Medek, R. Kubín, Hron). Papírově nižší sestava neuspěla ani v souboj Modřic B a C (Novotný, Halva), ani v souboji Šacungu A a B (Chejn, Flaks, Kadeřábek). V dalších čtyřech soubojích si Modřice A poradily se Vsetínem C (Mikula, Kurka), Čelákovice A po těžké bitvě s Mnichovým Hradištěm A (Šimáně, Srba, Jeník), Čakovice B s Českými Budějovicemi B (Žikeš, Višváder) a České Budějovice A se Vsetínem B (Belko, Hyžák).
Ani ve čtvrtfinále se jízda obhajujících Modřic A nezadrhla, Karlovy Vary A (Vanke, Bíbr) padly ve dvou setech. Stejně to dopadlo v zápase áček Šacungu a Čelákovic (Kilík, Flekač, Holas) i zápase béček Čakovic a Modřic (Pelikán, Pospíšil, Rosenberk). Jediný třísetový mač čtvrtfinále přinesl souboj áček Čakovic a Českých Budějovic (Chalupa, Matějka). Třísetové nerváky přinesla obě semifinále. Ač už v této části turnaje má svůj vliv únava, hrálo se velmi blízko ideálu této disciplíny, tj. co útok, to bod. Na hráčích bylo patrné, že svému útoku věří natolik, že často obranná postavení byla z jejich strany podceněná. V pražském oddílovém derby Čakovic byla o balon lepší druhá sestava, v zápase áček Modřic a Šacungu o dva balony obhajující formace.
Do zkráceného setu došly i poslední dva zápasy turnaje. V tom bronzovém uspěl o dva míče Šacung, kde s velkou chutí v jediné semifinálové sestavě dvou praváků hrál uzdravený FRANTIŠEK KALAS. „Měli jsme na začátku lehčí skupinu, tak jsme si mohli osahat, jak to bude dál fungovat. V osmifinále jsme šli na naše spoluhráče z klubu, kteří málem svou silnou skupinu vyhráli. Byl to divný zápas, klukům se nepovedl a my postoupili. Další byl soupeř z čelákovic. Čekali jsme vyrovnaný průběh, ale ten se nepotvrdil. Fungovala nám obrana a nepřipustili jsme komplikace. V semifinále s Modřicemi se nám nedařilo eliminovat útok Martina Mülera a udělali pár chyb. Ty ve vyrovnaném zápase rozhodují. Pošilhávali jsme po finále, ale vítězství Modřic bylo spravedlivé. V zápase o bronz jsme sebrali poslední síly, ale bylo to otevřené do konce. Ve třetím setu se nám podařilo odskočit a ohlídat si koncovku. S předvedenou hrou i výsledkem jsme dnes určitě spokojeni.“
Dvě bramborové placky po sobě získal čakovický ONDŘEJ PACHMAN. „Je to stejné jako loni. Termín šampionátu se nám nelíbí. Na to, že jsme k tomu přistoupili jako k tréninku na ligu, to ale nebylo špatné. Z tohoto pohledu je naše čtvrté místo a výhra našich spoluhráčů úspěchem. Překvapivě na to, že mistrovství se hrálo po zimní přípravě, mělo dobrou úroveň. Samozřejmě, že když už člověk hraje semifinále, tak by medaili chtěl. Vyhráli jsme skupinu, pak s Budějovicemi dlouho nevěděli, jak na ně s obranou. Derby v semifinále, to bylo to nejtěžší, co nás mohlo potkat. Kluci, se kterými trénujeme několik let, to je vždy těžké. A jim to dneska sedlo. Bylo to o dvou míčích, jako to u dvojek bývá. Zápas o bronz, tam to nějak nešlo, chybovali jsme.“
Dramatickou podívanou přineslo i finále. Na straně Čakovic šel soupeřův servis na Kučeru, který nechyboval. Pražané zacílili na Müllera, ale ani ten tolik chyb nevyprodukoval. Přesto se ale zdálo, že výkon modřického dua je mírně pasivní, protože bombarďák Kop zcela rezignoval na výhodu sestavy praváka s levákem – možný rychlý útok. Čtvrtým do party byl nejmladší z hráčů Kalous, který se blýskl parádními kousky, ale i několika chybami. Klíčový okamžik dne přinesl třetí set, kde si Kop po stažení z bloku sebral technický útok soupeře, ale míč vykopl v blízkosti sítě vysoko ke stropu. Těžké pro nahrávku, se Müller rozhodl pro průstřel soupeřovy ještě nezformované obrany, ale nesnadno zpracovatelný míč vyslal daleko za zadní čáru. Poslední servis Modřičtí nasměrovali na Kalouse, ten zvolil riskantní technické zakončení, které Müller s obtížemi v pádu zachytil, Kop též s obtížemi nahrál, ale do autu. Zlatá čakovická radost mohla vytrysknout.
„Ze začátku jsme měli dost lehkou skupinu, tam jsme se do tempa moc nedostali. V osmifinále jsme chytili Vsetín céčko, tam už jsme se dostali na provozní teplotu. Potom už šel jeden těžký soupeř za druhým. Ve čtvrtfinále s Karlovými Vary to nejdříve šlo bod za bod. Ve druhém setu jsme dvakrát chytili, urvali to a udrželi. Semifinále se Šacungem, to bylo o jednom, o dvou míčích. Finále bylo skvělé, mladí kluci z Čakovic hráli výborně. Myslím, že jsme doplatili na naše chyby. Ve třetím setu jsme hned prvním míč chytili, pak ještě dvakrát a nedokázali to prodat. Soupeř to potrestal. Stříbro je pro mě teď zklamáním. Když prohrajete o jeden bodík zápas o zlato, tak to mrzí,“ řekl MARTIN MÜLLER z Modřic.
„Je to nádhera, nečekal jsem to. Ve skupině jsme první zápas vyhráli a ve druhém zápase jsme si vykalkulovali, že nám k postupu z prvního místa stačí set. Což byla chyba. Naše hra byla pak hrozná, tam jsme si namleli hubu. Je občas dobré si během turnaje na začátku projít nějakou krizí, protože pak se člověk toho v dalších bojích vyvaruje. Dneska se to jen potvrdilo. Ve čtvrtfinále jsme chytili budějovické béčko, mladé kluky. Nebyl to zase tak jednoduchý zápas, ale ani složitý. Soupeř sem přijel sbírat zkušenosti, my jsme si ohlídali, abychom to nepodcenili. Ve čtvrtfinále s Modřicemi to bylo výrazně těžší. V semifinále přišlo klubové derby. To má vždycky zajímavou příchuť, protože hrajeme proti sobě každý týden na tréninku, známe se, víme kdo co kopne. Mohlo to dopadnou absolutně jakkoli. Asi jsme teď měli více štěstíčka. Ve finále jsme šli na obhájce, tam jsme neměli co ztratit. Riskovali jsme a padalo nám to tam. To, že to dopadlo, jak to dopadlo – asi to tak mělo být. Je to o chyceném útoku a o štěstí. Mně se tam třeba povedlo jednou náhodně zablokovat hlavou Martinovi Müllerovi zatáčku a to jsou balony, které soupeře srazí na psychice. Vyrovnané finále právě takové maličkosti rozhodují,“ osvětlil příčiny zlaté medaile na krku čakovický MILAN KUČERA.
Konečné pořadí turnaje:
1. TJ Avia Čakovice B (J. Kalous, Kučera)
2. MNK SDS Exmost Modřice A (Kop, Müller)
3. SK Šacung ČNES Benešov 1947 A (Doubrava, Kalas, Makara)
4. TJ Avia Čakovice A (Mrákava, Pachman)
Fotogalerie:
{gallery}domaci_souteze2016/galerie_mcr2m{/gallery}
