(Rumunsko, Oradea) Nechybělo tolik a Češi vezli z dalšího ročníku mezinárodního klání Bihorul Trophy vítěznou trofej. Nakonec z toho bylo „jen“ stříbro, nadějně rozehrané utkání s favorizovanými Slováky totiž Češi ve dvojicích a trojicích ztratili. Trenér Šmejkal tentokrát znovu pozměnil sestavu a svou šanci dostali jak čakovický Putík, modřický Topinka, tak karlovarský navrátilec Vanke. Na turnaji startovali zástupci z pěti evropských zemí, Česko, Slovensko, Maďarsko, Francie a dva domácí výběry.
Hlavní úlohu ovšem v českém týmu obstaral už zkušený JAKUB MRÁKAVA. Právě jeho zásluhou mohli Češi chvíli pomýšlet na celkovou výhru. „Je otázkou, proč pořadatelé dali náš vzájemný souboj se Slovenskem hned jako zahajovací. Podařilo se mi porazit v singlu Ižola, byl to cenný skalp. Nepřeceňuji to však, protože to byl první zápas a na obou stranách byla vidět nerozehranost. U Milana asi více, měl tam hodně zkažených míčů na útoku i v mezihře. Na druhou stranu se na to historie neptá. Ještě mi také pomohlo, že se hrálo do třinácti bodů, kde třináctý bod byl konečný. Nemohlo se to tak tahat, jako když se hraje podle mezinárodních pravidel s nutností dvoubodového rozdílu. Ve dvojkách ale Slováci srovnali. Dvojky, tak jak se teď hrají (středová čára, ale bez nutnosti změny přijímajícícho hráče), jsou pro nás nevýhodou a je hodně těžké Slováky porazit. Navíc nám chyběl Petr Bubniak, hráli jsme tuto disciplínu s Radkem Peliánem a Danem Putíkem. Ta dvojka ze slovenské strany byla dost jednoznačná. My jsme navíc dělali zbytečné chyby na útoku i v mezihře. Ve trojce jsme nastoupili v sestavě s Honzou Vankem a Radkem Pelikánem. Já jsem šel na nahrávku, Radek nahrával v mezihře. Zvolili jsme zezačátku styl, co hrají Slováci, pak jsme hráli klasický styl. To nám pomohlo, podařilo se nám v poli chytit pár těžkých balonů, Honza se rozútočil a bodoval. Takže ten třetí set byl padesát na padesát. Jenže v něm jsme zase udělali naše už obvyklé chyby v mezihře, Slováci nám utekli o dva body a už jsme to nestačili dotáhnout. Po utkání se Slováky jsme hráli s druhým týmem Rumunska. 
Jejich mladíci byli rychlí, měli výbornou mezihru, bylo to poměrně vyrovnané utkání. My jsme se rozehráli na další soupeře. Proti Maďarsku byla asi klíčová dvojka, protože singl jsem vyhrál a dvojka byla 11:9 ve třetím setu. Tam jsme spíše dělali chyby my na útoku, než že by nás Maďaři zaskočili. Ve trojici jsme zlepšili mezihru, Petr Topinka to dobře dával jak Radkovi, tak Honzovi. Kromě Slováků tu trojku máme přece jen lepší, než mají ostatní. Proti prvnímu týmu Rumunska jsme v singlu odehrál jen první set, Radkovi jsem to ve druhém rozehrál na 3:0 a pak mě vystřídal. Rumun Bobis je opravdu dobrý, se Slovákem Ižolem ční herně nad ostatními, jsou jasně nejlepší. Myslím, že oba budou dominovat dalších minimálně pět šest let.“
Považuje český univerzál stříbro za úspěch, nebo neúspěch? „Celkové druhé místo beru jako úspěch. Když jsme sem odjížděli, tak jsme si říkali, že to proti Slovákům zkusíme a že nebude žádná ostuda, když prohrajeme jen s nimi. Vždyť Honza Vanke rok na jeden dopad nehrál, jel s námi mladý Petr Topinka a na zkoušku i Dan Putík. Vyzkoušeli jsme si i jiné, než tradiční herní varianty. Ve dvojce bez Petra Bubniaka, ve trojce s nahrávkou Petra Topinky, na bloku Radek Pelikán. Ukazujeme, že naše základna je široká, že máme z čeho brát. Co se týká cesty, trvala nám jedenáct hodin. Byli jsme ubytováni ve čtyřhvězdičkovém hotelu, takže na velmi slušné úrovni. Když jsem v Oradee byl poprvé v roce 2006, tak hala působila hodně staře, teď už je krásně zrekonstruovaná, takže zázemí bylo dobré.“
Slováci v plné sestavě byli hlavním favoritem turnaje a také to potvrdili. Trenér JAROSLAV ŽIGALA tak mohl do své pověstné aktovky uložit další cenný triumf. „Nečekané bylo to, že utkání s Českem, které mělo být vyvrcholením turnaje, dali pořadatelé jako první. To bylo takové první překvapení. V jednotlivcích se Milan Ižol teď hře tolik nevěnoval, přesto odehrál většinu zápasů slušně. Mrákavovi vzájemný zápas s ním vyšel, MIlan podal jen průměrný výkon. To bylo druhé překvapení. Ve dvojicích jsem očekával ze strany českého týmu vyrovnanější zápas, bylo to dost jednoznačné. Na mladém Putíkovi bylo od začátku patrné, že jednodopadová hra a zkrácené hřiště ještě nemá v noze. My jsme chytili hned začátek a celý zápas jsme si drželi převahu. V rozhodující trojici mě překvapilo složení české sestavy, čekal jsem na nahrávce místo Mrákavy spíše Topinku. Oni ale nezklamali, hráli perfektně. Vanke hrál dobře na útoku a byl jsem také velmi překvapený dobrou hrou Pelikána a Mrákavy v poli. Když jsme toto utkání vyhráli, už jsme v koutku duše věřili v celkovou výhru. I když jsme pak šli na Rumuny. 
Ale hned v úvodu Milan Ižol proti Bobisovi potvrdil kvalitu a ve dvojkách a trojkách už jsem věděl, že tam na nás Rumuni nemají. Oni hrají to, co už jsme u nich dlouho zvyklí. Také jim uškodila nová pravidla dvojic, naopak nám to pomohlo. Když hraje Martin Perun s Janem Brutovským, tak máme navrch. Vítězství na turnaji je jako každé jiné. Je to začátek sezóny, bylo to i vidět na ostatních družstvech, že nebyla v optimální formě. Pro nohejbal je důležité, že každé z družstev přivezlo několik nových mladých hráčů, kteří dostali šanci. Včetně nás. Trochu zklamáním pro mě byli Francouzi, přijeli v silně obměněném družstvu a neměli výkonnost. Turnaji chyběli Švýcaři, druhé Rumunsko nebylo adekvátní náhradou. Zázemí turnaje bylo kvalitní. Na to, na co jsme dřív byli v Rumunsku zvyklí, tak teď udělali krok dopředu. Kvalitní ubytování, strava, hala. Akorát tam zůstaly ty tradiční nedostatky, nenapnutá síť, podivné kolíky.“
Nesmyslná část pravidel pro hru dvojic je terčem kritiky z řady družstev, toho slovenského nevýjímaje. „Když se ještě připomínkovaly návrhy změn ve dvojicích, tak jsem poukazoval na to, že je to blbost omezovat podání na polovinu hřiště, pokud se nemění přijímající hráč. Věděl jsem, že pak stačí jeden dobrý smečař a jeden nahrávač. Pokud by se to mělo změnit a byly na stole návrhy buď na zrušení středové čáry, nebo její zachování, ale střídání hráčů, tak bych byl pro zrušení středové čáry,“ má v této otázce Žigala jasno.
Konečné pořadí turnaje:
1. Slovensko
2. Česko
3. Rumunsko „A“
4. Maďarsko
5. Rumunsko „B“
6. Francie
