(Bulle) Ani na třetí pokus nedokázala česká mužská reprezentace pro sebe urvat vítěznou trofej na Turnaji pěti národů, jak se nejprestižnější švýcarská mezinárodní soutěž jmenuje. Čtveřice reprezentantů ve složení Petr Bubniak, Radek Pelikán, Jakub Mrákava a Jiří Doubrava porazila všechny své konkurenty vyjma Slovenska. Jediným mužem z českého týmu, který dosud neochutnal slast světového titulu, byl dlouhán JIŘÍ DOUBRAVA. Jeho tvář se stala součástí plakátu a webu akce.
Jirko, úvodem nám stručně popiš, jak to celé probíhalo.
Po zhruba jedenáctihodinové cestě tranzitem jsme dorazili do hotelu značně unavení. Následovala lehká večeře, podívali jsme se na nějaké filmy, co jsme si s sebou přivezli a samozřejmě nechyběla krátká rozmluva s trenérem Šmejkalem. Co se týče organizace turnaje, při předpokládané porci zápasů nebyl nikdo překvapen, že se jednalo o turnaj srovnatelný svojí délkou s maratonem. Podle rozlosování jsme měli alespoň menší výhodu, že jsme nenastupovali jako první.
Pojďme k samotné hře. V prvním utkání jste narazili na domácí celek. Skončil celkově poslední, takže asi žádné trápení nenastalo.
Švýcaři mě osobně překvapili výbornou hrou ve dvojicích, oproti tomu zůstal trochu za očekáváním singlista. Ve trojicích jsme se vyvarovali chyb a „tradičně“ jsme Švýcarsko porazili. Celkové resumé – 3:0 v náš prospěch.
Pak přišlo na řadu vždy nebezpečné Rumunsko. Poslední dobou jak zde na tomto turnaji, tak i na šampionátech občas dokáže Čechy nebo Slováky porážet. Tentokrát ale stejně jako Švýcaři dostalo kanára.
Při absenci Ondry Víta jsme byli nuceni se v disciplíně jednotlivců vystřídat všichni, abychom alespoň trochu sil ušetřili pro ostatní klání. Kuba Mrákava se nenechal zaskočit ani střídáním na rumunské straně, kdy proti němu ve druhém setu naskočil zkušený Purice a v poměru 2:1 zvítězil. V podobném rytmu jsme pokračovali ve zbývajících disciplínách, kde se ve dvojicích míchala sestava z tria Bubniak, Pelikán, Mrákava a ve trojicích jsem nastupoval já s Radkem Pelikánem a Petrem Bubniakem. A na světě byl shodný výsledek – 3:0.
Také s Francií se dá hovořit o povinné výhře. Byť i zde jsou jejich singlisté a deblisté velmi nepříjemní, dokladem je stříbro Liberta na posledním mistrovství světa.
Proti Francii by se dle výsledku v úvodním singlu mohlo zdát, že došlo k překvapení, když Libert porazil Petra Bubniaka. Dle mého názoru styl, kterým se francouzský hráč prezentuje v posledních letech, je velice nepříjemný a řadím ho k nejlepším na světě. Ovšem následný zvrat nenechal zaplněnou halu v Bulle na pochybách, kdo že je současným mistrem světa ve dvojicích. 
V královské disciplíně jsem se jako blokař v úvodu těžko vyrovnával s atypicky smečujícím „neznámým“ Francouzem, který na naši polovinu umísťoval svoje nekompromisní nůžky. Ve druhém setu se mi jeho útok podařilo několikrát po sobě eliminovat a nutit soupeře k chybám v mezihře. Resumé? Výhra 2:1 a první prohraný dílčí zápas.
Na závěr přišlo očekávané. Souboj s největším rivalem, Slovenskem. Tomu se v Bulle tradičně daří, na vítězné trofeji štítek se jménem jiného týmu nenajdeme. Letos se opět změní jen ročník…
Troufám si říct, že v československém derby se projevila naše slabší fyzická připravenost. Do singla jsme nastoupil proti Ižolovi já s tím, že nemáme co ztratit a jako nejméně vytížený hráč se pokusím překvapit svým smečovaným servisem. Bohužel v obou setech se ze stavu 9:9 vždy ukázal být Ižol tím, kdo řídí běh událostí. Ve dvojce proti Patriku Perunovi spolu se Stupákem zvítězili v prvním setu Mrákava s Bubniakem. Do dalšího dění zasáhl druhý z bratrského dua a výbornou souhrou otočili vývoj. Hotovo. Ve trojicích přes veškerou snahu bylo znát naše zklamání. Ve strojovém tempu dosáhli slovenští hráči třetího zápasového vítězství – z našeho pohledu 0:3 zaslouženě.
