(Karlovy Vary) Odchytit k alespoň malému rozhovoru čerstvého Nohejbalistu roku JANA VANKEHO není vůbec snadné. Sejít se nám podařilo až týden poté, co titul z rukou prezidenta Českého nohejbalového svazu převzal. „Pracuji jako právník města Karlovy Vary na plný úvazek, mám ještě svoje vlastní studijní povinnosti a k tomu všemu jsem se letos stal členem technické komise světové nohejbalové asociace, kde se podílím na plánování seminářů a školení pro rozhodčí a trenéry nově přistupujících zemí. Je to všechno dohromady dost práce a spousta cestování, na nedostatečné časové vytížení si rozhodně nemohu stěžovat. No a také musím samozřejmě někdy trénovat, když už jsem ten nohejbalista roku,“ dává nahlédnout do svého diáře kapitán extraligového týmu SK Liapor Witte Karlovy Vary.
Na nejvyšší příčku ankety Nohejbalista roku vás vynesly výsledky loňského roku. Na který z nich jste nejvíce hrdý?
Řekl bych, že důvodem mého ocenění nebyl nějaký jeden konkrétní výsledek, nýbrž vyrovnanost výsledků v průběhu celého roku. Možná nejvíce stříbro z evropského šampionátu, možná triumfy na mezinárodních turnajích.
Na který výsledek byste naopak nejraději zapomenul?
Ačkoli je stříbro na mistrovství republiky družstev velkým úspěchem, samotné finále extraligy bylo z naší strany velice nepovedené. Nedařilo se ani mně, ani klukům z týmu. Byla to pro nás po jinak velice vydařené sezoně až příliš tvrdá prohra.
V anketě hlasovali mimo jiné i hráči reprezentace. Komu jste dal hlas vy?
Pro mě je už dlouho jedním z nejlepších nohejbalistů v republice Radek Pelikán. Nejenže jsme dobří přátelé, ale uznávám ho i jako vynikajícího hráče. Po skvělé sezoně jsem favorizoval i jeho spoluhráče ze Sokola Modřice Pavla Kopa.
Před 12 lety byl Nohejbalistou roku jako první Karlovarák vyhlášen Karel Bláha a ve stejném roce jste vy vyhrál svůj první titul mistra republiky v kategorii žáků. Dneska se vedle všech ostatních povinností věnujete i výchově nohejbalové mládeže. Vidíte mezi svými žáky nějakého budoucího Nohejbalistu roku?
Určitě jsou mezi nimi talentovaní jedinci, bohužel ale u nich nevidím ten správný zápal a cílevědomost. Pokud si vzpomenu na své žákovské roky, byl jsem nohejbalem úplně posedlý a těšil jsem se na každou minutu, kdy budu moci kopat do míče. Takže talenty by tu byly, jde ještě o to, nabudit v nich touhu po vítězství a ten správný žár.
Jako úřadující Nohejbalista roku musíte počítat s tím, že budete zvlášť ostře sledovaný. Co byste považoval za nejpádnější odpověď těm, kteří vám ten titul nepřáli?
Dobře vím, že v nohejbalové obci existuje početná skupina mých odpůrců a lidí, kteří by na prvním místě ankety raději viděli své favority. Počítám s tím, že budu celý rok pod drobnohledem a že se bude čekat na první moje zaváhání, aby se mohla spustit lavina kritiky, ale nějak to neřeším. Jedna sezona je povedená, druhá být nemusí. Nohejbalista roku je pro mne především motivací k další a ještě tvrdší práci a určitě udělám všechno pro to, abych nedal důvody pro pochyby, zda je ocenění ve správných rukou.
Nohejbalista roku je sice ocenění jednotlivce, ale nohejbal je koneckonců týmový sport. Máte mezi svými spoluhráči některého, bez něhož byste na tuhle metu nedosáhl?
Stoprocentně, a je jich dost. Vlastně všichni hráči SK Liapor Witte. Nebýt jich, nedopadla by loňská sezona tak dobře, jak dopadla, a určitě bych žádné ocenění nezískal. Když už bych měl někoho zvlášť jmenovat, tak svoje trojkové kolegy Tomáše Bíbra a Libora Chytru. Jejich stabilně dobré výkony měly lví podíl na celkovém úspěchu naší trojky a tím i na mém osobním úspěchu v anketě.
zdroj: Karlovarský deník
