(Modřice) Jiří Holub ze Šacungu Benešov se poslední červnovou sobotu stal pátým hráčem nohejbalové historie, který dokázal získat titul republikového šampiona ve všech disciplínách. Po stejné metě pošilhával i modřický „bombarďák“ PAVEL KOP. Ten se však nakonec na domácí půdě musel, po boku Martina Müllera, spokojit s bronzovou medailí. Ve dvojicích už čtvrtý rok po sobě. Na otázku, zda se mu v průběhu mistrovství honily hlavou myšlenky na chybějící zlato ve sbírce, odpovídal s úsměvem: „Opravdu jsem chtěl tento titul moc vyhrát, ale v turnaji jsem na to nemyslel. Snad ještě nastane situace, kdy si o něj budu moci zahrát.“
Pavle, jak si zvládal úmorné vedro, ve kterém se boje o deblový titul odehrávaly?
Bylo to v tom počasí nesmírně náročné a dlouhé, místy hotové peklo. Ale když člověk zůstal v chladu, pil hodně nealko tekutin, tak se to dalo zvládnout v pohodě.
S konečným bronzem jsi spokojen?
Jelikož jsem stál počtvrté za sebou třetím stupínku na přeboru republiky dvojic, tak jsem si popravdě přál jiné umístění.
V semifinále to vypadalo, že si na Šacung příliš nevěříte, udělali jste značný počet nevynucených chyb. Bylo to únavou a nebo to byla opravdu psychická záležitost?
Neřekl bych, že to bylo únavou ani psychikou. My jsme na začátku prvního setu udělali tři chyby a prohrávali 5:1, s tím se už ve dvojkách moc udělat nedá. Střídal jsem, místo mne přišel Lukáš Rosenberk. Ve druhém setu jsme měli na své straně vedení 6:4, ale opět jsme selhali. Nehráli jsme absolutně svoji hru, nic nefungovalo. Prohráli jsme doslova trapně.
Jak bys charakterizoval hru pozdějších vítězů Holuba a Doubravy?
Myslím, že nehrají na krásu, ale účel. Tvrdé smečované podání, neustále s blokem. I ty Holubovy klepáky byly za těchto okolností účelné. V sobotu jim to prostě sedlo a zaslouženě vyhráli.
Naopak proti vsetínským Perunovi a Brutovskému jste v zápase o bronz už předváděli solidní výkon, a přestože v druhém setu musel soupeř skrečovat, měli jste i tak na výhru. Nebo se mýlím?
S Martinem Müllerem jsme si řekli, že bronz je hezká medaile. Já byl trochu zklamaný, ale Marťa mě dokázal nabudit. A za to mu děkuju. Samozřejmě, že jsme věděli, že Patrik Perun je zraněný, ale myslím si, že bychom je porazili i tak. Hráli jsme už ten „náš“ nohec.
Poměrně diskutovaným tématem bylo rozlosování šampionátu. Jak ty vidíš systém, který dovolil mírně řečeno „zvláštní“ nasazení a následné dolosování týmů?
Některé nasazení týmů do skupin od STK mi přišlo zvláštní. Rovněž pořadí zápasů. Někdo hrál třeba dvakrát za sebou, někdo za první tři hodiny vůbec. Ale na dvou kurtech je to složité. Byl jsem u toho, když to tam někdo z STK vysvětloval, myslím to nasazení. Já jsem to popravdě moc nepochopil. Ale když chceš turnaj vyhrát, tak musíš porazit každého, ať je to ve čtvrtfinále nebo ve finále.
Na závěr otázka z trochu jiného soudku. Při hře vypadáš stále jako „hodný kluk“, nepřemýšlíš někdy o tom, že bys změnil image a začal soupeřům nahánět strach i jinak než dělovými údery?
Jo, začnu hrát techniku! (úsměv)
