(Český Brod) Jubilejní domácí šampionát mužských trojic byl i setkáním kamarádů. Oficiální setkání žijících vítězů prvních dvou republikových mistrovství trojic z let 1969 a 1970 v rámci českobrodské akce zorganizoval ČNS. Byl mezi nimi i člen nohejbalové Síně slávy, mnohonásobný vítěz republikových mistrovství a pověstný bouřlivák, mistr precizní hry JINDŘICH ŽALUD (*1950).
Jindřichu, jak z vašeho pohledu hodnotíte hru na šampionátu?
Hra se od mých let strašně změnila. Ubrání jednoho dopadu ubralo hře na kráse, ale zase došlo ke zrychlení. Ale chybí tam zase technika.
Vy sám jste byl reprezentantem subtilních smečařů. Při pohledu na dnešní hru se ale zdá, že menším technickým smečařům zvoní umíráček. Alespoň tedy ve trojkách.
Většina útoků je dnes prováděna z velké výšky. Smečaři na to musí mít dostatečnou výšku, jinak jsou bez šance. Jedině je možné to nahradit důslednou kombinační hrou na více smečařů. Protože hrát klasiku na blokaře, který je o dvě hlavy větší než já, to nejde.
Současný nohejbal tedy vnímáte jako výrazně silovější, než za vašich let?
Ano, rozdíl je velký. Také se zlepšilo pole. Proto hodně bodů padá v soubojích smečaře s blokařem, výtlukem bloku.
Z toho, co říkáte, je zřejmé, že to není váš šálek kávy. Co podle vás na současný nohejbal říkají diváci?
Nechtěl bych to hodnotit jako negativum. Větší silovost a zrychlení může být přínosem pro televizní přenosy. Avšak jak jsem řekl, zmizela technika a hra mi přijde více stereotypní. Je to dáno silou a výškou úderů. Já sám jsem se na sebe nekoukal, ale přijde mi, že dříve byla hra opravdu techničtější, míč šel víckrát přes síť. Nyní i ve trojkách smečař poměrně hodně boduje. Jakmile to dostane dobře připravené, udělá bod. Polaři, byť se zlepšili, spoustu vychytají, ale někdy prostě nemají nárok. Míč je přeskočí.
Za vaší éry se na mistrovství republiky mužstva kvalifikovala. Dnes je jiný klíč. Ale není smutné, že třeba právě tento jubilejní šampionát zůstal nenaplněn?
V mé době se skutečně hrály kvalifikace. Tenkrát byla jen jedna liga, ta měla místo zajištěné. Zúčastnit se mistrovství republiky byl pro každého svátek. Ani jsem netušil, že dnes zůstávají mistrovství bez plného obsazení. Jestli se některá mužstva bojí, že budou trapná, nevím. Ale když hraji s lepším, tak se sama zlepšuji.
Je vaše návštěva jubilejního šampionátu světlou výjimkou, nebo chodíte na nohejbalové akce pravidelně?
Je to výjimka. Prakticky jednou za rok se přijdu podívat na Poslední smeč a jinak nechodím. Občas se podívám na nohejbal v televizi, když běží nějaké mistrovství nebo finále ligy.
Není to škoda?
Hlavním důvodem je moje zdraví. A také jsem už z toho všeho vypadnul.
Nohejbal vám opravdu nechybí? Neuvažoval jste někdy o roli trenérské či funkcionářské?
Nechybí. A neuvažoval. Ačkoli to možná tolik nevypadá, nejsem na tom zdravotně dobře. A i kdybych nebyl, těžko bych se po těch letech zpátky vracel. Takto se jednou za čas sejít, vidět, popovídat si spolu o starých časech, to stačí. Do ničeho už bych nešel.
