(Frymburk, Lipno nad Vltavou) Všichni na Lipno, burcovali svazoví činovníci nohejbalovou veřejnost k návštěvě prodlouženého nohejbalového víkendu, konaného v Olympijském parku Rio-Lipno 2016. Kdo byl, odnesl si zážitky na celý život. Kdo nebyl, prohloupil a na šanci si musí počkat minimálně čtyři roky. Tedy pokud se nohejbal nepokusí prodrat i mezi sporty, předváděné v rámci Zimních olympijských her.
Páteční turnaj mladších žáků byl jen povinným aperitivem k sobotní degustaci. Na Lipno do Frymburka na turnaj amatérů se sjela slušná sebranka. Na zahajovacím nástupu byli k vidění naprostí nekopové, ale i velezkušení exligoví bardi. Už administrativní procedura ale přinesla dohady. „Tenisti nám sebrali druhý kurt, mužstev je moc, budeme losovat, kdo pojede domů. Zaplacené startovné propadá svazu na podporu mládeže a olympijské myšlenky, stejně bych s vracením měl jenom nepořádek v dokladech,“ odstartoval první dramatické momenty vrchní koordinátor, generální ředitel a head manager turnaje v jedné osobě JIŘÍ SLÁDEK. „Vždyť my sem jedeme celou noc až z Košic, to nám přece nemůžete udělat. To je zpronevěření olympijské chartě, to je diskriminace. Ale já to tak nenechám, poženu to až do Štrasburku,“ naříkal IVAN MATIA, vedoucí KZOPD Nohejbal SZŠ Kecerovce – Milánský festival 2001 z.s., jednoho z přihlášených účastníků. Smůla, udělali. Po této selekci vyzval ředitel k nástupu. „Je pro vás pocta, že tu vůbec s váma ztrácím čas vy kopyta. Ježíš… Co mi to v komisi napsali za projev?“ zahájil Sládek svůj proslov a pokračoval už raději bez podkladů. Poté byl turnaj rozehrán.
Jako každý turnaj, měl své poražené i svého vítěze. Jenže možná papírového, nikoli však morálního. Co se na kurtu dělo, věrně uvedl jeden z hráčů. „Že tady nejsou jenom amatéři, mi bylo jasné hnedka. Když si třeba reprezentant Pelikán nalepí fousy a myslí si, že ho nikdo nepozná, co na to říct. Nebo co je za amatéra starej Buddeus, kterému jeho Watto topí kilo ročně? Ale budiž, to si každý musí srovnat se svým svědomím. Děsivé divadlo ale předvedl exligista Buzek. To je fakt magor. Ve skupině nejdřív prošlápnul té holce z Benešova koleno, pak mladýmu ze Stříbra vylepšil bodlem fasádu, ve třetím zápase šel do presu hlavou a soupeři ukousnul kus boty a nakonec ve čtvrtfinále se prošel po tom nebožákovi z Vrchlabí. Nikdo už pak proti němu nechtěl nastoupit a argumentovali jsme pořadateli váhovým limitem. Jenže pan Sládek nás vyvedl z omylu, že propozice žádný takový limit neznají a jestli dřív hrál ligu, tak to taky nevadí. Tohle všechno ale Buzka dopálilo ještě víc a jestli někdo z vás kouká večer na K1, tak to od toho daleko nebylo. V semifinále sundal i toho přemaskovanýho Pelikána a finále na Lipně měl v kapse,“ popisoval průběh nejmenovaný účastník (jméno má redakce k dispozici).
„Ligu nehraju už deset let a není pravda, že vážím stopadesát kilo. Nechápu proč mi ty čtyři kila pořád přidávají. Jasně v propozicích bylo napsaný, že je to pro okresní hráče amatéry. Okres hraju ve Zvěrkovicích a jsem ryzí amatér. Teda když nepočítám ty zbylé obědy a večeře, co mi z JETE zadarmo posílají. Jestli se mnou má někdo problém, tak je hloupej. A já ho vezmu stranou a tam mu to ručně vysvětlím,“ přátelsky popichoval ROBERT „RAMBO“ BUZEK, jeden z hlavních protagonistů lipenského klání.
Naopak velmi spokojen s turnajem byl bývalý předseda DR ČNS JIŘÍ MATYÁŠEK, dnes velký zastánce současného svazového vedení. Za stažené podání k soudnímu přezkumu prezidentské milosti ze všem známé kauzy si od svazových činovníků vymohl exkluzivitu při zaučování nohejbalistek. Na kurtu se svou sličnou spoluhráčkou předváděl zajímavé kreace a když se něco nevyvedlo, vulgaritami z anatomického slovníku nešetřil. „Jirka má takové právo první nohejbalové noci a dost ho to baví. Je vidět, že konečně našel pozici, která mu vyhovuje,“ řekl jeho spoluhráč z turnaje JAN BUDDEUS. Jeho nucená spoluhráčka má však názor odlišný. „Musím dělat všechno, co mi Jirka nařídí. Raději nebudu specifikovat, co všechno, ale jenom řeknu, že všechno je lepší, než smečovat z jeho prasenské nahrávky. Když se vzpírám, vytáhne glejt ze svazu, pohrozí mi paragrafy a koncem mé kariéry, jestli nebudu poslouchat,“ říká.
Jestliže sobotní předehra se obešla bez větší divácké účasti, v nedělním hlavním programu se čekal praskot narvaných tribun. Přitom vše nenasvědčovalo, že se tady odehraje chvíle, na kterou jen tak nelze zapomenout. Nejenže chyběly balony a píšťalka, ale i samotný vrchní koordinátor, generální ředitel a head manager celé akce. „Balony se vyřešily. Bouda je v repre nejmladší a do Budějek to má nejblíž. Přeci pro ně nebudu posílat Vankeho do Varů nebo Kopa do Modřic. Píšťalku nám půjčili hokejbalisti a za Sládka se našla minimálně rovnocenná náhrada, spíš teda lepší, v ehm… mé osobě,“ popsal počáteční patálie šéf reprezentačního úseku JIŘÍ ŠMEJKAL. A přiznejme si, že někdy kritizovaný solitér akci ve vší své neskromnosti nejen zachránil, ale vynesl na nohejbalový Olymp.
„Na tuhle šou nezapomenu do konce života. Dopoledne ty problémy, hřiště bylo hrbolatý, do očí pražilo sluníčko. Některý kluci z repre po večerním mejdlu na Jedli byli v dezolátním stavu. Čekal jsem frašku a tisíce nadávek, ale tohle jsem opravdu nečekal. Zvažoval jsem svojí funkci na svazu položit, ale po tomhle ještě nějaké ty dvě tři dekády ještě dám,“ rozplýval se Šmejkal. Kreativita jeho programu, který narychlo spíchnul, byla ohromující. „Hráči hráli tak, jak dlouho ne. Obětavě se rvali o každý balon. Třeba na blok vbíhali ve dvou, ve trojkách dokonce i ve třech. Všechno synchronizoval posunky Bota u kůlu, ten to dirigoval jak Kulínský. Honza Chalupa, který toho za celý den měl dost, byl tak unavený, že někdy při smečování padal hlavou dolů. Klepáky střídaly šlapané kraťasy z půlky, polaři zabíhali až mezi lehátka s diváky, sledujícími tenisový přenos z Ria. Pro tuto exhibici jsme totiž přijali novelu pravidel podle návrhu kolegy Stehlíka,“ vysvětloval přítomný prezident ČNS KAMIL KLENÍK. A tribuny praskaly. Doslova. „V neděli tady bylo hodně sportů a trošku jsme montáž odbyli. Ruku na srdce, nikdo nečekal, že na ten váš fotbalotenis nebo jak se to jmenuje, přijde víc jak deset diváků,“ objasnil RADIM ŠIDIVÝ, zástupce montážní firmy areálu.
Diváků nakonec přišlo na nohejbalové poměry slušných třináct a po reprezentačním představení přišlo na řadu finále sobotního turnaje. Protože však soupeř Buzkovy trojice odmítl hazardovat a souboj předem vzdal, po dohodě se bývalému extraligovému bombarďákovi a jeho parťákům postavila reprezentační trojice. Pod podmínkou, že Buzek bude hrát fair-play. Aby fyzické parametry byly alespoň trochu vyrovnané, k přítomnému Pavlu Kopovi povolal Šmejkal narychlo Mrákavu a na nahrávku uprosil Kleníka. Ani to však na jihočeského golema nestačilo. Jeho vítězný ryk se rozléhal areálem a přehlušil i nedaleký koncert. Boj gigantů ale nezůstal bez odezvy. Nenápadně do hlediště vešlo několik mužů, jejichž holé hlavy bez krku, zlaté řetězy a dlouhé kožené kabáty většiny z nich avizovaly, že se přišla podívat fotbalová generalita. „Míro co myslíš, hezky to ty kluci hrajou. Můžem mluvit?,“ žoviálně pronesl jeden z nich k muži, kterému se na kabátu leskla zlatá visačka VIP s logem ČMFS. „Ivánku kamaráde, to je nohejbal. Vymysleli ho fotbalisti jako jsme kdysi byli my. Jenže byli hrozně chudý, duchem i doslova. A víš co, já udělám gesto, to my vládcové děláme. Teď přece v našem fondu plavou kapříci za Vrbu od Machačkaly, pošlem je nohejbalistům. Bude stačit desetník?“ odpověděl fotbalový boss. „Určitě Míro, klidně dej dva. A toho řezníka od sítě beru okamžitě do Jablonce,“ usmíval se obrýlený muž velkých činů.
Po dlouhé době bylo na jednání svazového výboru vidět i úsměvy. „Akce Rio-Lipno byla naším mimořádným úspěchem sportovním, mediálním i ekonomickým. Desetiminutový záznam z akce běžel v pondělí od 04:20 na programu TV Frymburk, s reprízou v úterý od 23:55. K tomu vyšly dva články s barevnou fotografií v týdeníku Šumavská vločka. Tři děti si vyzvedly přihlášku do našeho svazu. A na konto nám přišlo od neznámého dárce dvacet mega. Poctivka Vlasta to chtěl hned poslat zpátky, ale byl přehlasován. Po odečtu nákladů, co vyúčtuje Jirka Sládek a jeho organizační tým, nám totiž možná i dva tři miliony zbydou. Aspoň bude na volby, aby zase delegáti nekafrali, že přijedou na valnou a nedostanou ani řízek,“ zhodnotil na dotaz redakce prezident Kleník. „Když pominu holá čísla, sám jsem překvapen, jak pozitivně hodnotí akci i veřejnost. Určitě všechno nebylo košér a čekal jsem nějaké negativní ohlasy. Jenže jak už tvrdím dlouho, v nohejbalu jsou samí vzdělaní a inteligentní lidi. Co mají nadhled a dokáží rozlišit obecný zájem nohejbalu a svůj vlastní. Snad i proto většina ohlasů zmiňuje náročnost celého projektu a přesah k olympijské myšlence. Dostat nohejbal mezi olympijské sporty alespoň na Lipně oceňují jako náš majstrštyk,“ podotkl mimo protokol.
A tradiční upozornění pro ty, kteří nohejbal berou jen příliš vážně. Tento článek rozhodně tak vážně neberte, jako že se Kachna jmenuji.
