(Nymburk) Že v nohejbale se někdy dějí věci obráceně, už nikoho nepřekvapí. Proto i souboj o korunu krále loňského ročníku mezi modřickým Radkem Pelikánem a benešovským JIŘÍM „ŽÁBOU“ DOUBRAVOU dopadl odlišně od dosavadních přírodních zákonitostí. Dvě zlaté medaile a jedna z bronzu, takovu sadou se mohl potěšit hráč oranžových barev, který v ligové soutěži ukázal svou sílu zejména v play-off, kde z patnácti zápasů prohrál jen tři. Nyní má ve sbírce tedy další cennou trofej, titul Nohejbalista roku.
Jirko, poprvé jsi dosáhl na metu nejvyšší, u svého jména můžeš uvádět titul Nohejbalista roku. Co pro tebe vítězství znamená?
Vnímám to jako ocenění celoživotní snahy něco dokázat a někomu se vyrovnat. Každý když začíná, má své vzory. Je to určitě splnění životního snu. Ankety se ale musí brát s určitou rezevou. Existují hráči, kteří by si zasloužili být v anketě výše, než jsou a naopak.
Zmínil jsi vzory. Kdo tedy byl tvým nohejbalovým vzorem?
Nohejbalových vzorů jsem měl víc. Prvním byl můj otec. Druhým Dušan Bezdíček, momentálně hrající za Peklo a třetím Franta Kalas, se kterým mám tu čest hrát v Šacungu.
Tvé vítězství je velmi málo zpochybnitelné, vždyť jsi vyhrál nejen část podle výsledků, ale vyhrál jsi to i u hlasujících odborníků a hráčů.
Jsem moc rád, že jsem kromě výsledků zabodoval i u hlasujících. Této části ankety se vždy trochu bojím, protože mám kontraverzní povahu a někteří lidé mě moc nemusí. Přiznám se, že jsem čekal, že od některých ten hlas nedostanu. O to víc si nyní vážím toho, že jsem zvítězil i v této části ankety.
Ne každého ale hlasující vezmou na milost. Stačí vzpomenout tvého spoluhráče Jiřího Holuba, který měl fantastickou sezónu, ale hlasující ho řadili mezi ty, kteří na uplynulý soutěžní ročník si za rámeček nedají.
Na to už jsem vlastně částečně odpověděl v předchozí otázce. Hodně záleží i na té oblíbenosti, a to se sportovními výsledky se neprotíná. Jirka je výborný hráč s výbornými výsledky, zasloužil by si být výše. Je to ale jen anketa, je třeba to brát s rezervou.
Ale zpět k tobě. Kdy jsi začal přemýšlet nad tím, že by jsi právě ty mohl převzít titul Nohejbalisty roku?
Když jsem se probojovali do finále extraligy, tak jsem si říkal, že bych se mezi trojici mohl vejít, když se nám podaří ligu vyhrát. Když jsem to sečetl s vítězstvím na mistrovství republiky trojic a třetím místem na jednotlivcích, tak jsem si říkal, že na tom nejsem zase tak špatně. Pak jsem začal vnímat okolí, které mi to začalo prorokovat. Pak tomu začnete věřit, začnete se těšit. Upřímně, byl bych zklamaný, kdyby to tento rok nevyšlo.
Z trojice nejlepších vlastně jen ty jsi měl na svém kontě nějaké zlato. Cítíš, že letos bude tvé vítězství hlasem lidu méně zpochybňované, než třeba to loňské v podání Jakuba Mrákavy, o kterém se hodně diskutovalo?
Musíme vzít v úvahu, že loňská sezóna, pokud nepočítáme náhradu za šampionát v Nymburce, tak se obešla bez vrcholné mezinárodní akce. Předloni byly mezinárodní výsledky všech tří kandidátů, Mrákavy, Pelikána i Bubniaka vyrovnané, takže nerozhodovaly. Je třeba si uvědomit, že předloni Kuba Mrákava vytáhl Čakovice do finále extraligy. Navíc si to zasloužil už jen proto, že v minulých ročnících ho hlasující nedávali tak vysoko, jak by si zasloužil. Na mezinárodním poli je Kuba vždy výborný a tím, že loni jsme nebyli na mistrovství světa, to mně pomohlo.
Říká se a výsledky to dokazují, že v anketách vítězí spíše útočněji laděné typy hráčů, než ty obranné. Tvůj názor na věc?
Jsou výjimky, které potvrzují pravidlo. Podívejte se na Slovensko, kde excelentní nahrávač a polař Martin Perun dokáže v anketě vyhrávat. Nejen tam, dokáže i přebírat různá ocenění pro nejlepší hráče turnajů či šampionátů. Takže úplně otázka toho, zda je to smečař či polař to nebude, ale troufám si tvrdit, že se sedmdesátiprocentní pravděpodobností anketu vyhrávají ti smečaři. Od nich jsou vidět body. Zatímco odborníci ocení i tu přípravu útoku, diváci ocení především útočný úder.
Jako Nohejbalista roku asi na sebe strhneš větší pozornost soupeřů a jejich vůli tě zdolat. Bude pro tebe tak těžší obhájit loňské výsledky?
Nohejbal je takový sport, kde se všichni dobře znají. Nemyslím, že by si na mě někdo dával kvůli vítězství v anketě větší pozor. Strach z toho, že by se to nějak mělo projevit na mých výsledcích nemám. Doufám, že mi dobré výsledky vydrží.
Je někdo, komu tento úspěch chce věnovat?
Především tátovi, že mě k nohejbalu přivedl a prvnímu trenérovi Zdendovi Kodýtkovi. A v neposlední řadě své přítelkyni Ivě.
Co by jsi vzkázal českému nohejbalu jako jeho nový vládce?
My, co máme nohejbal rádi, dělejme vše pro to, aby náš sport byl ještě více oblíbený a mluvilo se o něm s úctou. Nehažme si navzájem klacky pod nohy a mějme úctu k ostatním, co se snaží k tomuto cíli jakkoliv přispět.
