(Praha) Ženy opomíjené, tak jsme před nějakou dobou psali o ženské kategorii nohejbalu. Jenže je otázkou, nakolik si ženská složka za svou pozici může sama. Zatím to totiž vypadá, že ani ženy se nedokáží vymanit ze zaběhlého schéma nohejbalu – my chceme, my chceme, my chceme – ale hlavně nic neměnit. I to byl závěr ze společného zasedání VV ČNS se zástupci družstev, hrajících celorepublikové soutěže žen.
Zatímco jiné sporty inovují, přizpůsobují se době, nebojí se veřejnosti pochlubit novinkami, nohejbal nabízí prakticky pořád to samé. Není divu, že zájem uvadá a platí to i o soutěžích. O mužích se toho již napsalo dost, ani ženy si výskat nemohou. Zatímco před pár lety hrálo jejich dvě klasické dlouhodobé soutěže celkem až 17 družstev, poslední dva roky pouze čtyři(!). Je velmi odvážné hovořit o celorepublikové ligové soutěži, když soutěž tvoří dvě pražská a dvě středočeská družstva. Jak se ve sportovním prostředí cení medaile ze soutěže, kde na její zisk stačí jediná výhra v ročníku, si každý jistě odpoví sám.
Situace tak nápadně připomíná tu, do které se dříve dostala družstva nejvyšší soutěže dorostenců. Zájmy nejsilnějších klubů a vystupování jejich činovníků postupně demotivovaly zbytek pole a tak se na přelomu let 2014 a 2015 stalo očekávané – nikdo nechtěl dělat elitní trojici křoví. VV ČNS a Komise mládeže ČNS provedly zásadní změny a soutěž byla spuštěna s novým hracím systémem. V loňském roce se mohla pochlubit již 14 účastníky, letos je přihlášeno stále slušných 11 družstev z 8 krajů.
Komise žen už druhým rokem komunikuje s kluby a snaží se je přesvědčit o nutnosti změn. Rozdílem oproti soutěžím mužů jsou pravidla i hrací systém dvou nejvyšších soutěží. Zatímco 1. liga žen je hrána na dva dopady míče, pohárová soutěž na dopady tři. Liga je klasickou dlouhodobou soutěží (dvoukolová základní část a play-off, min. 6 hráček pro utkání), zatímco pohárová je hrána jako kombinovaná, tedy jako seriál jednorázových turnajů sestav. Spolu s malým počtem účastníků v 1. lize (tzv. syndrom malých soutěží) a do letošního roku i povinností blokace haly s regulérním hřištěm se jedná o těžce stravitelný koktejl pro potenciální zájemce o účast.
Členové VV ČNS na základě výsledků hlasování komise žen rozhodli jednohlasně o podpoře nového modelu soutěže (se snížením počtu hráček na utkání na min. 4 hráčky) a zapracovali jej do rozpisu soutěží. Ne ale nadlouho. Na pražském společném jednání sice VV ČNS znovu argumentoval potřebností úprav v nejvyšší ženské soutěži, ale nakonec podlehl tlaku dosavadních účastníků, kteří pohrozili nepřihlášením se do 1. ligy a své rozhodnutí vzal zpět (hlasování 4-2-1).
„Výkonný výbor, tak jak bylo požadováno, svolal jednání, na které se snažil vysvětlit zástupcům a zástupkyním ženských ligových týmů důvody, které VV vedly k úvahám o změnách herního modelu nejvyšší ligové soutěže žen. Snaha o diskuzi byla bohužel neúspěšná, neboť zástupkyně přišly s naprosto jasným většinovým stanoviskem ve smyslu, buď budeme hrát postaru, nebo vůbec. Bohužel ani zhruba dvouhodinová diskuze nevedla k porozumění hlavních důvodů navrhovaných změn. Neprošel ani kompromisní turnajový způsob ve stylu mužského Českého poháru, hraného v covidovém roce 2020. Který má dle mého názoru velmi mnoho výhod, ale se kterým nebyly ženy bohužel vůbec seznámeny. Po skončení schůze jsme s kolegy z výboru velmi těsně rozhodli, že soutěž letos proběhne v souladu s většinovým přáním, tedy tak, jako doposud. Zároveň je třeba podotknout, že budeme na výboru i nadále zvažovat systém této soutěže a troufnu si s jistotou říci, že pokud se soutěž nenaplní více týmy, v další sezóně se již systém s jistotou změní. Zároveň jsem rád za to, jakou odezvu mezi hráčkami a oddíly vyvolala zamýšlená změna soutěže. Na výboru nyní očekáváme aktivní spolupráci komise žen s oddíly na návrhu modelu, který povede k lepšímu zaplnění ligových soutěží žen v příštích letech,“ popsal klíčové momenty jednání člen VV ČNS ONDŘEJ PACHMAN.
V roli „hlavní odbojářky“ proti návrhu komise žen i VV ČNS vydanému rozpisu se ocitla LENKA CIBULKOVÁ z TJ Slavoj Český Brod. Její úsilí se tak nakonec dočkalo odměny. Minimálně pro další ročník, který se odehraje ve stejném duchu jako předchozí. I ona se opírá o věcné argumenty.
„Ano, dorostenecký systém řeší lepší přístup do 1. ligy menším družstvům. Ale doteď bylo správně tvořit větší družstva, nabírat lidi a vychovávat. Jak to tedy vysvětlíte těm, co to dělají správně? Při přechodu na dorostenecký systém některé hráčky z 1. ligy přejdou ideálně do „druholigového“ poháru, ale některé hráčky skončí v mužských soutěžích nebo úplně. Těžko říci, jestli je to letos vítězství. Jsem si jistá, že se bude na nás stále tlačit, abychom zvedli počet týmů v 1. lize. Radši bych ale hledala cestu, jak zvýšit počet hráček v druholigových týmech a než riskovat, že některé hráčky z 1. ligy odejdou. Já upřímně ani nevěřím dlouhodobé udržitelnosti ženského družstva o 5-7 hráčkách. U žen je potřeba mít rezervu. V souladu s výše uvedeným a po rozhovorech s družstvy jsem pak hlasovala v komisi. Rozhodnutí zbytku komise si vysvětluji spíš jako řešení „udělat alespoň něco“ teď, když vlastně dlouhodobé řešení nemáme. Mně to ale přišlo za moc velkou cenu,“ uvedla.
