Nejkulatější výročí, kterého se většina z nás dožije. To je meta půlstoletí, tedy 50 let. A kdo je tím oslavencem? Přece Český nohejbalový svaz (*29.5.1971)! Právě v rámci tohoto jubilea vám přinášíme seriál celkem 50 článků, mapujících hlavní činnosti a prvky, které utvářely nebo dodnes utvářejí Český nohejbalový svaz. V dalším článku se podíváme na pokračování pohárových seriálů – Pohár ČNS dorostu, starších žáků, mladších žáků, žen.
Mužská kategorie pohárové akce ochutnala v letech 1989-90 (Československý pohár), resp. 2002-08 a 2011 (Pohár ČNS mužů, Evropský pohár mužů). Není divu, že se jimi inspirovaly i organizátoři v dalších kategoriích. U prvního ročníku pohárových soutěží mládežnické kategorie byl i bývalý předseda Komise mládeže ČNS RICHAR BENEŠ (*1951).
„Prapůvodní myšlenka vznikala v době, kdy se na Slovensku hrál dobrý mládežnický nohejbal. Přemýšleli jsme v komisi mládeže nad tím, jak se slovenskými mládežnickými družstvy vhodným způsobem poměřit síly, nejlépe v zimním období. V té době se u nás začal hrát Pohár ČNS mužů a tak jsme sáhli po jeho obdobě. Slovenská družstva se do něho zapojila, i když nemohla bodovat. Pohárová soutěž pro mládež se stala dobrým vyplněním dlouhé zimní přestávky, žáci a dorostenci tak dostali prostor ke zdokonalení své výkonnosti a ještě díky svazovému statutu v oficiální soutěži. Na rozdíl od mužské kategorie, kde se i v zimě pořádalo dost turnajů, to v mládeži takové nebylo. Na mužských zimních turnajích si zahráli většinou jen dobří dorostenci, ale ostatní už ne. Ze začátku jsme se trošku báli, aby se nestalo, že na turnaj přijede jen pět nebo šest sestav. Ale byly to liché obavy, zájem ze strany oddílů byl. Vždy se na turnaji sešel minimálně dvouciferný počet sestav. Zájem byl i od pořadatelů turnajů a tak jsme mohli seriál rozšířit na další dvě kategorie,“ uvedl.
Svůj první ročník Poháru ČNS napsali dorostenci/dorostenky) a žáci/žačky v roce 2006, kdy se hrálo v Prostějově a Tachově (2 turnaje). Na dorostenecké sestavy se mohli dále těšit diváci v Lounech (2006-15), Žďáru nad Sázavou (2007-10, 2012-13), Praze (2006, 2007, 2009, 2013), Horažďovicích (2009), Tachově (2010-13), Prostějově (2011-12, 2015), Semilech (2012-15), Týně nad Vltavou (2013-16), Chodově (2014), Hronově/Zbečníku (2015-19), Českých Budějovicích (2016-17), Skutči (2016), Karlových Varech (2016-17, 2019), Holicích (2017-19), Plzni (2020).
Turnajový seriál žáků zavítal do Loun (2006-15 – vždy 2 turnaje), Prahy (2006, 2013, 2017, 2018-19 – vždy 2 turnaje, 2020), Prostějova (2007-13, 2014 – 2 turnaje), Žďáru nad Sázavou (2007-10, 2012-13, 2015-19), Tachova (2011-13), Semil (2011-18), Chodova (2014), Bystřice nad Pernštejnem (2015-19), Čelákovic (2015), Zbečníku (2015-16), Karlových Varů (2016-17), Plzni (2019), Českých Budějovic (2019), Holic (2019), Modřic (2021). Od roku 2014 se Pohár ČNS hrál ve dvou žákovských kategoriích – mladší žáci a starší žáci. Někteří pořadatelé pohárových turnajů obsloužili více kategorií.
Kromě oddílových pohárových soutěží mládeže ČNS v letech 2006-09 vypsal i Pohár ČNS základních škol, zacílený s podporou Asociace školních sportovních klubů ČR na školní sestavy. Jednalo se o dvoustupňovou soutěž (okresní kola, republikové finále) trojic. Finále se hrálo v Praze v rámci Memoriálu Josefa Bicana.
Poslední kategorií, která získala svůj pohárový seriál, byla ženská. Poprvé se Pohár ČNS žen uskutečnil v roce 2012. Jeho turnaje se hrály v Pavlovsku (2012), Karlových Varech (2012-17, 2018 – 2 turnaje, 2019-21), Zaječově (2012-15), Hostivici (2012), Českém Brodě (2012-13, 2015-18), Brně (2012-13, 2015, 2019, 2021), Praze (2013 – 2 turnaje, 2014-15 – vždy 3 turnaje, 2016 – 4 turnaje, 2017-20 – vždy 5 turnajů, 2021 – 4 turnaje), Litohlavech (2013-15, 2019-20), Čelákovicích (2013-16), Chotyně (2020-21). Kromě Poháru ČNS svazové orgány v roce 2007 zorganizovaly i druhou ženskou pohárovou soutěž – Zimní pohár žen.
Ženy si na svůj pohárový seriál počkaly déle, ale zase se dnes mohou pochlubit hned dvojicí pohárových soutěží. Jednou z iniciátorek byla i předsedkyně Komise žen ČNS VLADIMÍRA VOITHOVÁ.
Paní Voithová, jak se zrodila pohárová soutěž ženské kategorie?
Stalo se tak po zániku několika oddílů a vůbec po úbytku hráček. V jednom období skončil ženský nohejbal v Kroměříži, v Plzni na Bílé hoře (1. i 2. liga), Karlovy Vary, Oáza (1. i 2. liga)… Musel se všem nabídnout systém, který by mohly zvládnout hrát i oddíly jen se třemi nebo čtyřmi, často začínajícími hráčkami. Bylo potřeba mít takovou soutěž, kterou mohou hrát a také zvládnout oddíly z hlediska herního i finančního. Komise žen tehdy ve složení Iva Šimečková, Martin Kleiner, Luboš Albrecht a já dala dohromady Pohár žen po formální stránce.
Co bylo v počátcích soutěže pro vás nejtěžší?
Vyladit soutěž tak, aby vše fungovalo a bylo spravedlivé. Na to jsou ženy dost citlivé. A neříkat nové pohárové soutěži 2. liga.
Jistě se diskuze vedly i ohledně počtu dopadů míče. Jaký jste našly kompromis?
Toto se vyladilo samo, protože pohárová soutěž je koncipována tak, aby zde mohly hrát i začínající hráčky. Takže hra na tři dopady byla jasná volba.
Ženy se jako jediné mohou pochlubit ne jednou, ale dvojicí pohárových soutěží. Jak se to přihodilo a čím se druhá soutěž od té první odlišuje?
Zimní pohár žen se hraje v zimě v hale na tři dopady. Je pojat jako přípravná fáze na letní sezonu jak pro hráčky 1. ligy, tak i pro hráčky letního Poháru žen. Oddíly zde mohou hrát již s takovou soupiskou hráček, jakou ji plánují mít v další sezóně. Navíc mají hráčky možnost během nepříjemné dlouhé zimy se herně konfrontovat a si vyzkoušet herní změny přímo v turnaji. Další, tzv. letní Pohár žen, který nyní vlastně supluje 2. ligu, se hraje v období od května do září. Je určen hráčkám, které buď sbírají zkušenosti nebo je jich v oddíle málo nebo třeba jen není k dispozici dostatek financí. Hraje se na tři dopady a každé přihlášené družstvo by mělo uspořádat jeden turnaj. Se vším, co k turnaji patří, tj. s cenami pro vítěze, vyhlášením atd. Toto při dostatečné účasti přihlášených družstev zajištuje velmi slušnou nabídku turnajů dvojic i trojic během celé sezony. Turnaje probíhají v družné atmosféře. A v této pohárové soutěži se občas objeví družstvo, které se během pár let herně zlepší tak, že se dostane až do 1. ligy. To byl třeba příklad Lithohlav.
Jak jsou na tom pohárové soutěže s účastí? Je plus mínus během let konstantní, nebo se změnil?
S účastí v letním Poháru je to v průběhu let jako na lanové dráze. Byly roky, kdy jsme jen těsně soutěž mohly vůbec odehrát v minimálním počtu oddílů. Pak toto hubené období vystřídaly naopak velmi silné ročníky. Silná účast oddílů v poháru tak zajistila velmi slušnou nabídku počtu turnajů během sezony. Z toho pak mají radost i samotné hráčky a takový průběh soutěže těší i Komisi žen.
Přesto celkově je ženská základna ČNS malá, nebezpečně klesá i počet účastníků ženské ligy. Přemýšlíte nad tím, jak tento trend otočit?
Ano, dost usilovně. Poslední tři roky je to dost markantní a ukazuje se, že je už nevyhnutelné současný systém ženské ligy změnit. Netěší nás to, v některých oddílech vše funguje tak, jak má – mají výsledky, základnu, mládež – ale bohužel je to spíše výjimka. Musíme přemýšlet a změnit systém tak, aby se pomohlo širší ženské nohejbalové základně. Aby ligu mohly hrát oddíly třeba v menším počtu lidí nebo změnit i počet dopadů. Tohle se nelíbí části hráček, které současný systém hrají. Bojí se snížení současné herní úrovně v 1. lize. Nicméně si už nikdo nepamatuje, jaké emoce kdysi vyvolalo rozhodnutí, změnit počet dopadů v 1. lize žen ze tří na dva dopady! Pocity a názory hráček tehdy byly velmi podobné jako nyní. Navíc se během let se střídajícími ročníky změnil přístup k povinnostem, které sebou hraní v 1. lize nese. Dříve se bojovalo v baráží o možnost postupu z 2. ligy do první, sama jsem ji několikrát hrála. Každý oddíl 2. lize hrál s vizí postupu do 1. ligy. Dnes je realita taková, že do současné 1. ligy oddíly nechtějí, i když jim je nabídnuta bez podmínek. Změna je opravdu nezbytná, hrát 1. ligu ve čtyřech oddílech už opravdu nelze.
50 let… Co popřejete oslavenci?
Větší příliv nových šikovných mladých nohejbalistů a nohejbalistek. A tím i dalších úspěšných 50 let. To by bylo skvělé!
