
Poprvé jsem se s Petrem setkal za podivuhodných okolností. Podle dispozic Jardy Hanáka měl na mne čekat ve Vyškově na autobusovém nádraží nějaký kluk. Měl jsem jej naložit, obléci do dresu a spolu s bratry Šildbergerovými odvézt do Ostravy na Mistrovství ČR žáků. Ten mladý muž měl zkusit nahradit zraněného Radka Pelikána. Vinou nepředvídané objížďky jsme nakonec přijeli na sraz o půl hodiny později s pocitem, že ten kluk tam už nebude a budeme hrát pouze dvojice. Ale on tam byl. Trochu mi sice zavoněla do nosu vůně tabáku ale v tom shluku dospělých se nebylo čemu divit. Ten kluk Radka nahradil víc než dobře, kluci získali jednu zlatou a jednu stříbrnou medaili a já se pomalu učil vyslovovat jméno Petr Skřejpek. O měsíc později už i s Radkem Pelikánem, Tomášem Procházkou a Petrem Šildbergerem získal Petr pro Jižní Moravu také titul mistra republiky žáků v družstvech, když byl hlavním tahounem týmu…
I v dalších letech byly osudy Petra Skřejpka spjaty s obřanským, vyškovským a posléze s modřickým nohejbalem. V roce 1999 získal spolu s Padyšákem a Procházkou stříbrnou medaili na MČR trojic dorostu a v dorostenecké lize družstev. Rok 2000 byl jedním z nejúspěšnějších v Petrově mládežnické kariéře. Zlaté medaile z MČR trojic a dvojic a stříbro z dorostenecké ligy jej spolu s Radkem Pelikánem katapultovalo do reprezentačního výběru juniorů a na juniorské Mistrovství světa do Košic. V dresu Vyškova už jako ostřílený player získal v roce 2003 stříbrnou medaili na MČR jednotlivců, když podlehl pouze ve finále mistru světa Bubniakovi. 
Tak tedy Petře, jsou situace, na které já osobně a určitě i spousta tvých přátel a kamarádů nikdy nezapomene. Ať ti to tam nahoře kope a drž své rodině a také celému nohejbalu pěsti. Budeš nám chybět!





