(Čelákovice) Unikátní, exotická, atraktivní. Takové přívlastky si zaslouží třítýdenní anabáze jihokorejských vyznavačů jokgu v českých nohejbalových soutěžích. Během svého pobytu na přelomu dubna a května Asiaté zasáhli v dresu Čelákovic do šesti extraligových utkání a stejného počtu druholigových soubojů. Kromě toho, že byli podle očekávání velkým lákadlem pro diváky, ukázali, že také po sportovní stránce mají co nabídnout.
Když budeme konkrétní, tak třeba letec Jeong Won Deok (jinak špičkový hráč jokgu i jihokorejský reprezentant v sepaktakraw) se svým důrazným, efektním i efektivním útokem by se neztratil v kádru drtivé většiny extraligových družstev. A pokud odhlédneme od přešlapu vůči soutěžnímu řádu, kdy si čelákovičtí funkcionáři nepochopitelně nepohlídali omezený počet fluktuantů, což je bude mimo jiné stát citelný odečet bodů, tak i výsledky na hřišti stály během korejského angažmá za to. Otázkou zůstává, kam až by se výkony trojlístku borců z asijské země mohly posunout, kdyby na adaptaci a seznámení se s dvojdopadovým nohejbalem měli nikoliv dny, ale třeba měsíce…
Sami Jihokorejci mají pro svoji návštěvu České republiky a jejích nohejbalových kolbišť jen slova chvály. „Chtěl bych poděkovat za pozvání i za to, že jsme se sem i přes všechny komplikace dostali. Dojalo mě, jak se o nás tým hráčů Spartaku Čelákovice postaral. Vše bylo zařízené a nic nám tu nechybělo. Myslím si, že pokud by se v budoucnosti futnet a jokgu dohodly na spolupráci a vznikla by z toho nějaká větší věc, tak by nám všichni zatleskali za náš projekt Working together,“ vzkazuje trenér KI HONG, jenž společně se svými svěřenci odpověděl i na několik otázek Nohec magazínu.
Když se řekne – nohejbalová extraliga v České republice – co se vám nyní vybaví?
KI HONG: Do České republiky jsme vybrali nejlepší hráče jokgu, ovšem nebylo lehké si zvyknout na jiný styl hry. Po nějakém čase se však naše hra zlepšila. Zaznamenal jsem ale, že při nohejbalu, přestože je to síťová hra, často dochází ke zranění. Všiml jsem si toho jak při zápasech, tak při ukázkách nohejbalu pro čelákovické základní školy. Oproti jokgu je nohejbal těžší sport, protože má těžší míč a nižší síť. Pro nohejbal by bylo lepší nastavit jiný styl, aby bylo pro děti lehčí do něj vstoupit.
Co vás v soutěži nejvíce překvapilo?
KI HONG: Ne že by mě to překvapilo, ale spíš jsem pocítil rozdíl mezi turnajovou hrou jokgu a dlouhodobou nohejbalovou soutěží. Turnaj je spíše zaměřený na hráče, kdežto dlouhodobá soutěž je atraktivní pro diváky. Aby se jokgu stalo populárním, bude třeba oba způsoby skloubit. Plánujeme tedy v sezoně jokgu – od března do listopadu – turnajový systém a v dalších měsících ligovou soutěž.
Mohou vám pomoci nějaké herní prvky z nohejbalu ve vašem národním sportu?
KI HONG: Myslím si, že se určitě nějaké takové prvky dají najít. Na rozdíl od nohejbalu má v jokgu každý hráč svou pevnou pozici, takže je buď nahrávač, nebo smečař a tak podobně. V tomto směru se máme od nohejbalu co učit. Hráč nohejbalu musí zvládat všechny pozice a tudíž je více flexibilní. Ale i od nás by si nohejbal něco mohl vzít. V jokgu má hráč o jeden dopad více, a to by mohlo v nohejbalu pomoci v technice s míčem.
Který ze soupeřů – hráčů, či týmů – na vás udělal největší dojem?
JEONG WON DEOK: Nejvíce se mi vryla do paměti hra s týmem Holic. Jelikož nás toto utkání čekalo hned po našem příletu a my nebyli na nohejbal zvyklí a připravení, tak jsme celou hru doslova zmařili…
SON YEONSEOK: Nejvíc mě zaujal hráč Karlových Varů Jan Vanke. Znal jsem ho již dříve z mistrovství světa, ale poprvé jsem se s ním setkal jako soupeř.
JUNG YOUNGCHUL: Největší dojem na mě udělal Richard Makara. Ačkoliv je to už starší hráč, drží se ve hře vedle daleko mladších kolegů.
Můžete porovnat diváckou atmosféru třeba v Čelákovicích s kulisou při soutěžích v jokgu?
KI HONG: Divácká atmosféra v Čelákovicích i při jiných nohejbalových kláních v České republice je daleko lepší než v jokgu. Je to určitě tím, že je nohejbalová soutěž dlouhodobá a dochází tak k propojení hráčů a diváků. A v Čelákovicích si příznivci hru opravdu užívají.
Jak si vůbec jokgu v Jižní Koreji stojí v konkurenci ostatních sportů? Patří třeba mezi deset nejpopulárnějších? Objevují se přenosy v televizi?
KI HONG: Jokgu má u nás určitě silnou pozici, zná ho každý a hraje ho spousta lidí. Je ale spíše zaměřeno na hráče než na diváky, a proto není tak populární jako jiné sporty. Poslední televizní přenos proběhl v roce 2010.
Jokgu a nohejbal jsou hodně podobné sporty. Je vaše exkurze předzvěstí ještě bližších kontaktů obou asociací? Bude nějak pokračovat vaše spolupráce s Čelákovicemi?
KI HONG: Naše spolupráce s Čelákovicemi bude samozřejmě probíhat i nadále. Dokonce přemýšlím o tom, že bychom nejezdili jenom my sem, ale máme v plánu pozvat i tým Čelákovic k nám do Jižní Koreje.
V České republice jste strávili určitě dost času i mimo nohejbalové areály. Kde se vám nejvíce líbilo?
KI HONG: Za prvé se mi tu líbil čistý vzduch a krásná příroda. A za druhé jsem byl potěšen, že jsem potkal spoustu milých a hodných lidí.
Nemrzí vás, že jste nemohli doma volit prezidenta?
KI HONG: Je mou povinností, jakožto občana Jižní Koreje, účastnit se prezidentských voleb. Ale pro mě jako pro člověka, který se zajímá o jokgu, byla výprava do České republiky důležitější. Prezidenta mohu volit i za čtyři roky, ale možnost jet sem byla jedinečná.
Zopakujete si své angažmá třeba v příští sezoně?
KI HONG: Samozřejmě mám v úmyslu, když dostaneme pozvání a ze strany České republiky nebudou žádná omezení, účastnit se dalších a dalších nohejbalových sezon. Budu jezdit dál i s dalšími novými hráči…
