(Černošice, Třebohostice, Libeř, České Budějovice) S blížícím se startem podzimní části svazových soutěží se mysl hráčů a hráček přeorientovává z prázdninové volnomyšlenkové pohody na zodpovědnější přístup. Ale začátek druhé části soutěží rozhodně neznamená, že by turnaje, ať už ty osadní, či obecní nebo městské, zabouchly brány. Kdepak, pro radost se hraje dál, byť ta největší turnajová jména už mají letošní ročník za sebou.
Nejkvalitněji obsazeným srpnovým turnajem je bezesporu turnaj osady Jedličkov (Jedličkov Gambrinus Open) u černošické místní části Mokropsy, na bývalé poberounské plovárně. Letos druhou srpnovou sobotu napsal již 58. ročník konání a znovu přivábil parádní účast.
„Určitě jsme s letošním ročníkem spokojeni. Byla zde výborná účast, téměř celá extraliga a další kvalitní hráči. Myslím že i hrací systém turnaje je spravedlivý, ale tím, že se započítávají výsledky dále, musí se makat už od začátku, jinak se s vámi porážka táhne. Ze sportovního hlediska je jediným kazem sedmé vítězství reprezentantů Krtečků v řadě. Tím se trošku turnaj stává nezajímavý, protože je nikdo nedokáže přitlačit. Třeba letošní finále bylo jednoznačné a postrádalo potřebný náboj. Pravdou je, že do finále se poslední roky probojovávají trojice, které nepatří mezi absolutní favority turnaje. Na druhou stranu někteří favorité končí už ve skupinách, třeba letos Kopova trojka. Organizačně to dopadlo dobře, hlavní můj dík směruje na organizátory z řad dobrovolníků, bez kterých by tak velký a významný turnaj nebylo možné uspořádat. A není to jen o jejich práci, ale i o finanční podpoře. Turnaj se líbil i diváků, sešlo se jich tu čtyři stovky určitě,“ řekl ředitel turnaje JAN VOITH.
Finálová porážka zabolí, ale stříbro v takové konkurenci nebylo umístěním, nad kterým by ONDŘEJ MATĚJKA se svou sestavou naříkal. „Nehráli jsme spolu poprvé, v této sestavě jsme nastupovali na Akademických hrách. Celkem nám to sedlo, klapalo to. Turnaj pro nás začal těžkou skupinou, ale zvládli jsme jí ze druhého místa za Krtečky, pozdějším vítězem turnaje. V semifinálové skupině nám to také sedlo, porazili jsme další čakovickou trojku a trojku Kuby Šafránka. Dostali jsme se do čtyřky a tam šli na sestavu Honzy Chalupy. Známe se samozřejmě dobře, na trénincích, když hrajeme proti sobě, to končí vyrovnaně. Na jednorázovkách mě ale Honza poráží. Teď se mi to podařilo oplatit. Hráli jsme bez chyb a Honza nebyl na útoku tak důrazný, jak bývá. Ve finále nám trošku už došly síly. Věděli jsme, že to bude s Krtečky těžké. My to celý turnaj měli postavené na trpělivosti a nekažení. Oni na tom byli podobně, ale Honza Vanke měl přece jen lepší útok a blok, než já. Nedokázal jsem se tolik prosadit a když jsem hrál dál od bloku, jeho polaři to sbírali,“ řekl.
Cennou a rozhodně ne první výhru zapsala trojice českých reprezentantů s JANEM VANKEM na smeřařsko-blokařském postu. „Z mého pohledu to byl vydařený turnaj. Zatímco ve stejném složení nám na Šacungu hodně věcí selhávalo, tady to naopak fungovalo bezchybně. Z|a celý turnaj jsme neztratili ani set. Ondra Vít i Radek Pelikán jsou zkušení a výborní hráči, to asi není nic nového. Byly tady velmi kvalitní soupeři, chybělo jen minimum hráčů ze špičky. Los k nám byl milosrdný, přišlo mi, že jsme se největším soupeřům vyhnuli. Ze skupiny s námi s porážkou šla Matějkova sestava a nám to hodně vyčistila. V semifinále jsme šli na Kučerovu trojku. Radek s Ondrou jeho dobrý útok v poli eliminovali a to rozhodlo. Nebyl to zápas na nože, řekl bych, že to z naší strany mělo kontrolovaný průběh. Podobné to bylo i ve finále, kde jsme znovu narazili na Matějkovu trojku. Ta v semifinále skolila Chalupovu a nevím, jak si oni věřili na nás, ale my na ně ano. Jak jsme je zdolali ve skupině, zopakovali jsme i podruhé. Vždy před koncovkou jsme se utrhli až už si to pohlídali.“
Konečné pořadí turnaje:
1. Vanke, Pelikan, O. Vit,
2. Matějka, Sýs, Fík
3. Chalupa, Chadim, J. Kalous
4. Jeník, Kučera, Holas
Ve stejný den, jako se konala „Jedle“, proběhl další významný osadní turnaj, a to na osadě Zapomenutých u Libře – Libně. Dvě desítky trojic se popralo o vavříny na 33. ročníku Memoriálu Viléma Hrachovce.
„Celkově jsem s turnajem maximálně spokojený. Byl to určitě jeden z nejpovedenějších ročníků posledních let. Nečekal jsem, že přijede dvacet trojek. Hodně pomohlo, že se sem vrátili hráči z Karlových Varů, ať už ti starší, nebo ti mladí. Turnaji také pomohlo, že jsme se domluvili s Old Wanderers, abychom termínově nekolidovali. Na konec jsem si i zahrál. Původně jsem to neměl v úmyslu, protože na předchozím turnaji veteránů, který jsme pořádali, jsem jako hráč a ředitel turnaje vůbec nestíhal. Chtěl jsem se nyní věnovat pouze organizaci. Jenže pozdě večer mi zavolal Karel Bláha, jestli si nechci s ním kopnout a to se neodmítá. Trošku jsem to nezvládal, ale vypadli jsme o jediný set a pak už jsem se mohl naplno věnovat organizaci. Letošní ročník by se můj otec, zakladatel libeňského nohejbalu, dožil devadesáti let. Byla to hezká vzpomínka. Cítím, že to, co tomu poslední roky věnujeme, se nám začíná vracet. Kantýnou počínaje a hřištěm konče,“ okomentoval akci hrající ředitel turnaje VILÉM HRACHOVEC.
Konečné pořadí turnaje:
1. Svoboda, R. a V. Kubínové
2. Pecina, Veselý, J. Drahokoupil
3. Čermák, Koňařík, Kubín st., Rezková
4. Chytra, Pokorný, Valenta
Další velké turnajové jméno osadní historie přišlo na řadu třetí srpnovou sobotu. 70. let, to už je dlouhá cesta, lemovaná nohejbalovými smeči. Když v roce 1946 poprvé „Vandráci“ uspořádali nohejbalový turnaj, netušili, že dávají základ tradici, která vyvrcholí letošním ročníkem. Turnaje osady Old Wanderers nedaleko Třebohostic se letos zúčastnilo celkem trojic.
„Měli jsme štěstí s počasím, na hru vyšlo výborně. Asi tři hodiny po skončení turnaje se rozpršelo a úklid byl za deště. V neděli to bylo na osadě pěkně vyplavené. Turnaj vlastně začal oslavu jubilea hojnou účastí už v pátek, na louce bylo plno stanů. Osada hřměla kytarama a snad to nepoznamenalo sobotní výkony některých účastníků. Turnaj byl plánován pro šestnáct trojek, nakonec jedna nepřijela, takže jich nastoupilo patnáct. Ligový punc turnaji dodali hlavně kluci a holky z Českého Brodu. Co mě také potěšilo, byla účast mladých hráčů. Letos jsem mladé hráče na moc turnajích neviděl. U nás turnaj není pro nějakou extratřídu, je to spíše kraj a okres plus sem tam ligový hráč. Je to takový širší záběr. Termínově se nám to stále posouvalo dopředu, letos jsme se vrátili na náš nejčastější termín a tím jsme se vyhnuli i kolizi se Zapomenutými. Všechno proběhlo dobře, všechno se vypilo, všechno snědlo a snad i všichni byli spokojeni,“ vyjádřil i svou spokojenost JAROSLAV ČECH, turnajový ředitel.
Konečné pořadí turnaje:
1. Janík, Tůma, Svoboda
2. Cibulková, Sadílek ml., Vokáč ml.
3. Slaběňák, Pivoňka, Hvězda
4. Červenková, Červenka, Lefner
Třetí srpnovou sobotu také odstartoval poslední ročník své třetí dekády další tradiční turnaj. V Českých Budějovicích, v areálu oddílu TJ Dynamo u Mlýnské stoky se odehrál 29. ročník Memoriálu Jaroslava Veseckého. Jižní Čechy byly vždy krajem zaslíbeným deblům, proto i tento turnaj se hraje v této disciplíně. Mezi dvanáctkou startujících sestav se objevila i jedna zahraniční, a to ze Švýcarska.
„Turnaj beru jako vydařený, přálo nám i počasí. Čekali jsme, že bude více než dvanáct dvojic, ale je to pořád ještě dobrý počet. Poprvé jsme zde měli mezinárodní účast, přijela k nám dvojka ze Švýcarska. V pátek s námi potrénovala, v sobotu skončila na 5.-8. místě. Samotný turnaj byl dobrý v tom, že byl vyrovnaný. I dvojice složené z krajských hráčů se dokázaly popasovat s ligovými sestavami. Jako organizátor a hráč jsem to měl o něco složitější, ale s organizací mi pomohli i rozhodčí a tak to všechno proběhlo hladce,“ uvedl hrající sportovní ředitel turnaje ONDŘEJ MATĚJKA.
Konečné pořadí turnaje:
1. Chalupa, O. Vít
2. Vanke, Babka
3. Matějka, Fík
4. Z. a V. Koudelkové
