(Karlovy Vary) Každý pozná ten méně příjemný pocit z ranního probuzení, kdy zjistíte, že vám vyměřený neúprosný čas pro určitou věkovou kategorii odbil poslední hodinu. Dorostenci neteskní, stávají se z nich muži a čeká je dlouhé, dvě desítky let trvající období v elitní kategorii. Jenže pak to přijde náhle a četné přicházející pozvánky na veteránské akce jsou neklamným znamením, že váš čas se naplnil. Jedním z takto „postižených“ je i ikona karlovarského i reprezentačního nohejbalu, KAREL BLÁHA.
Král Karel letos zapisuje čtyřicítku, ale nohejbalové penze se jen tak nedočká. A tak zřejmě bude své působení rozdělovat mezi mužskou extraligu a veteránské turnaje. Tedy dost rozdílné spektrum akcí.
Karle, jaký je to pocit probudit se jeden den do veteránské kategorie a absolvovat svou první veteránskou akci?
Můžu říci, že už jsem se na to těšil několik let a kvůli tomu jsem i vydržel, abych si veteránské akce zahrál. První turnaj veteránů jsem odehrál v Čelákovicích a musím říci, že jsem byl překvapen úrovní soutěže. Hraje se na tři dopady, takže tam se rozdíly v kvalitě trochu smazávají. Na těchto turnajích vládne výborná atmosféra, potkal jsem tam spoustu hráčů, se kterými jsem se setkával ještě jako dorostenec a oni už měli za sebou spoustu let v mužské soutěži. Moc jsem si to v Čelákovicích užil.
Jak na tebe působilo potkat staronové tváře?
Je to takový zvláštní pocit. Jak bych to jen definoval? Protě když proti nim nastoupíš, tak si myslíš, že ti chlapi jsou starší, slabší, ale oni tu kvalitu v sobě pořád mají. Mají výborné pole, nahrávku, taktickou stránku. To vše vynahradí ten věkový hendikep. Takže si myslím, že třeba tento veteránský turnaj měl větší kvalitu, než nějaký turnaj druholigových družstev.
Takže žádná pohodička.
Rozhodně ne. Dokonce se nám podařilo prohrát jeden set 2:10 a to jsem si myslel, že je to rozhodující zápas o postup. U téhle soutěže není dopředu jasný favorit. Ty tři dopady opravdu dost smázávají věkový rozdíl.
Jenže tebe letos nečekají jen třídopadové veteránské akce, ale další rok obhajování svých titulů a svého jména v nejvyšší mužské ligové soutěži.
Bohužel, opravdu bohužel, těšil jsem se, že si letos už zahraji druhou ligu se svými vrstevníky. A že si to dám takzvaně na žízeň. Jenže Honza Vanke si utrhl křížový vaz a to mě postavilo do jiné role. Tak budu muset zase vypomáhat v áčku. Velkou radost z toho nemám, já vím, že to zní blbě, co by někdo za to hrát extraligu dal, ale já už letošek viděl jinak. Musím se podřídit zájmu kolektivu a ne tomu, co chci já.
Pro karlovarské „B“ družstvo to bude ale citelné oslabení. S tvojí účastí by asi jeho ambice sahaly výše.
Samozřejmě, že bychom bývali chtěli vyhrát. Ale zase pozor, druhá liga vůbec není špatná, je tam plno dobrých hráčů, proti kterým jsem třeba v životě nehrál a proto by to bylo těžší. Musel bych stále dokazovat svou kvalitu, asi by to nebylo tak lehké, jak si někdo po přechodu z extraligy představuje. Je to prostě jiná soutěž, se svojí kvalitou.
Takže opravdu jsi se už chystal dát extrallize navždy vale?
Určitě. Je hrozně těžké v sobě ve čtyřiceti hledat motivaci porážet ty nadržené mladší tygry, co jsou na druhé straně. Dokazovat jim, že ještě pořád na to mám. Já už jsem na hřišti prakticky dokázal získat všechno, co jsem mohl a díky tomu ta motivace, co byla před léty, už dnes taková není. Tohle je ale takový ten vyšší zájem, tím, že se Honza zranil a já tomu oddílu musím pomoci.
Asi nejméně oblíbené je to věčné cestování po republice.
Cestování asi nikoho nebaví, ale prostě když je dobrá parta, tak se to dá vydržet a zažije se na cestách spousta srandy. Není to to nejhorší, prostě to k tomu patří. Někdy se na to i člověk těší, když nastoupí do mikrobusu a po cestě je sranda. Konkrétně kdo zná Kokiho (Kokštein – pozn.red.), tak ví, že bude veselo.
Karle, co tě uspokojí na konci letošního roku? Jaký je tvůj letošní hlavní cíl?
Hlavně se nezranit, aby vydrželo zdraví, pokud možno nějaké to kilo dolů a samozřejmě aby naše omlazené áčko uspělo. Máme tam hodně mladých hráčů kolem dvaceti let, takže pokusit se ty hráče trochu usměrnit. A ve finále extraligy se těším na Modřice.
