(Vyškov) Není mnoho nohejbalových oddílů, které mají podíl na tolika mistrovských titulech, a přesto oficiálně nevlastní ani jeden. Vlastně bychom řekli, že je to rarita. Všechny totiž byly získány v cizích službách. Tendence skvělých jedinců, kteří byli nepostradatelnými hráči a tahouny cizích oddílů, se táhne nedlouhou historií vyškovského nohejbalu.
Začalo to Petrem Skřejpkem, který v dresu Sokola Obřany a výběru Jižní Moravy získal v roce 1996 zlaté medaile na Mistrovství ČR žáků trojic a družstev a pokračoval ve zlaté snůšce v roce 2000, kdy pomohl TJ Sokol Modřice v dorostenecké kategorii získat v Kroměříži tituly mistra ČR jak ve trojicích, tak ve dvojicích. V jeho šlépějích pak pokračoval Jan Kaděra, když o rok později vybojoval v Plazech další dorostenecký titul, a to v soutěži dvojic dorostu s Radkem Pelikánem a v roce 2002 v dresu Přerova spolu s Petrem Müllerem i titul v dorostenecké lize. Na tyto úspěchy obdivuhodně navázal Petrův mladší bratr Martin Müller a získal roce 2003 v Karlových Varech přebornickou korunu v mistrovství ČR dorostu dvojic, tentokrát v dresu TJ Sokola SDS Exmost Modřice. Totéž se podařilo Martinovi s jeho dlouholetým spoluhráčem z Modřic Lubošem Grycem i o rok později, když v Kroměříži smetli vše co jim stálo v cestě a titul bez problémů obhájili. Vše bylo korunováno v roce 2009 konečně titulem nejcennějším, i když opět v dresu Modřic. Dvojice Martin Müller a Luboš Gryc vybojovala titul v mužské kategorii. Zde se zatím cesta „vyškovských“ prvenství zastavuje a líheň talentů si vzala oddechový čas. Jak dlouho? O slovo se hlásí třetí z Müllerů, Jan. Zatím ještě neví, jakým způsobem se na špičku dostat, ale rady starších bratrů mu určitě pomohou správný směr najít.
Je až s podivem, že družstvo složené z hráčů ověnčených tolika tituly z mládežnických šampionátů, hrálo každý rok s výjimkou roku 2007 v extralize vždy o sestup. Nejpravděpodobnějším vysvětlením je fakt, že družstvo bylo opravdu mladé a že chyběla moudrost a zkušenost, která by dokázala navést vyškovskou loď do úspěšných vod. Za vyškovským nohejbalovým vzestupem stál na začátku Milan Kaděra starší, otec sourozenců Milana a Jana. Pod jeho vedením se od roku 1996 družstvo pohybovalo v ligových vodách několik úspěšných let. V době postupu do extraligy v roce 2005 tým trénovali sami hráči, ale třeba i Aleš Opravil. Po několikaletém působení vyškovského nohejbalového družstva v nejvyšší soutěži však nastal bleskový ústup ze slávy.
Oddíl několikrát měnil název od Rostexu přes UASK VVŠ PV až po NK 94 Orel. Bohužel pod tímto posledním názvem se za sympatickým vyškovským týmem zavřely extraligové vody. Jan Kaděra odchází do družstva extraligového nováčka Čelákovic, Martin Müller do mistrovských Modřic, někteří hostující hráči se vracejí do svých domovských oddílů. Družstvo nakonec z existenčních důvodů prodalo i první ligu Jiskře Aš a nad dalším působením visí velký otazník, na který snad dokáže odpovědět jen fundovaný vedoucí oddílu posledních let, PETR HALUZA.
Vyškov se ocitl v situaci, kdy už nemohl utáhnout nejvyšší soutěž. Může za to odliv hráčů a nebo spíše finanční problémy?
Jsou to určitě finanční problémy. Již několik let jsme to tzv. lepili. V posledních dvou letech jsme přišli i o podporu města a to byl poslední hřebíček do rakve. Po pádu z extraligy to byl hlavní důvod, že jsme nešli ani do 1. ligy. Chyběly peníze a proto i chuť některých hráčů lepit to dál.
Zdá se, že trvalým vyškovským problémem byl nízký věk jak hráčů tak funkcionářů. Nedostatek zkušeností a kontaktů se sponzory.
Nízký věk hráčů bych neviděl jako hlavní problém, mladí hráči zde byli vždycky. Mužstvo se úplně generačně obměnilo. Kvalitativně byla nová generace ještě lepší, postup do extraligy už byl v její režii. Už to nebyla ale taková parta jako dříve. Dlouhodobým nedostatkem byla absence zkušeného trenéra. Kromě dvou nebo tří let, kdy nás koučoval Aleš Opravil, jsme to táhli sami. Dříve nás vedl Milan Kaděra starší, ale to bylo už v začátcích v krajském přeboru a ve 2. lize. Finanční problémy nebyly dříve takové, jako teď, takže bylo o podstatný problém méně. Náklady se ale rok od roku zvyšovaly a postupem času jsme přicházeli o různé dotace. Nejprve skončil ve Vyškově univerzitní armádní SK, v posledních sezonách už nás nepodpořilo ani město Vyškov. Peníze od sponzorů byly vždy spíš nárazové, v tom nám pomáhali hodně tátové. V kontaktech na sponzory a ochotě je shánět se nízký věk hráčů a funkcionárů určitě promítl.
Kde se zastaví pád ligového družstva. Prodali jste i první ligu!
V roce 2009 budeme hrát jen jihomoravský krajský přebor, tedy soutěž, kterou hrálo naše „B“ mužstvo.
Jak u vás vypadá budoucnost. Jak si vedou mládežnická družstva a kdo z mladých může být následovníkem bratří Kaděrů nebo Müllerů?
Budoucnost těžko předpovídat. Je tu určité zklamání, někteří z nás asi těžko hledají motivaci. Ale zůstali zde i kvalitní hráči, takže zkusíme v krajském přeboru zaútočit na kvalifikaci o 2. ligu. To nám snad vlije zase krev do žil, stále je o co hrát, i když jde o nižší mety. O mládež se musíme samozřejmě starat dál, někteří dorostenci si nevedou špatně. Nástupce jmenovaných bratrských dvojic slíbit nemohu, ale dokud se zde bude hrát, může se nějaký talent opět objevit.
Petře, vy jste jedním ze základních kamenů jak hráčských, tak funkcionářských. Budete i nadále pokračovat v činnosti pro vyškovský nohejbal?
Pokračovat budu, i když momentálně trochu se sebezapřením. Ztráta ligy a odchody hráčů mě moc mrzí. Funkcionářských starostí sice ubylo, ale ubylo i kluků, kteří se o něco starali. V nové sezoně se ale v týmu objeví i někteří noví a staronoví hráči, takže se o chod klubu určitě postaráme. Po sportovní stránce to vypadá, že bychom měli být docela silní, takže favority v krajském přeboru potrápíme. Jako hráč se na novou sezonu samozřejmě moc těším.
