(Praha) Přechodné a přípravné období nechává zapomenout na líté boje na hřištích. V loňském roce proběhlo v Praze několik zajímavých konferencí či seminářů, zaměřených na sportovní problematiku. Nebude od věci si některé z nich přiblížit. Mediální skupina Mafra (mj. vydává nejčtennější seriózní deník MF Dnes) připravila seminář s názvem Sport a psaná média. Akce se v roli hostů představili mj. Jiří Kejval (předseda Českého olympijského výboru), Jiří Bis (předseda Komise vnějších vztahů ČOV), Alexandr Kliment (ředitel komunikace ČOV), Štěpán Košík (předseda představenstva MAFRA), Jaroslav Beránek (zástupce šéfredaktora iDNES.cz), Ondřej Trunečka (vedoucí sportovní redakce iDNES.cz a Lidových novin) a Tibor Alföldi (člen Výboru Klubu sportovních novinářů).
„V rámci MAFRA úzce spolupracovaly redakce internetového iDNES a tištěného deníku MF DNES. Poslední dva roky už fungují jako jednolitý tým, kde neexistuje rozdíl mezi tím, kdo píše pro deník a kdo na internet. Důležitým momentem pro sportovní svazy je, že MAFRA působí jak na celostátní, tak na regionální úrovni. Regiony osobně považuji za skrytý poklad. Zvláště od menších svazů často slýcháme, že píšeme jen o fotbalu, hokeji, tenise, atletice, cyklistice. Toto je částečně pravda, ale snažíme se cíleně vyhledávat i informace z dalších sportů. Snažíme se upozorňovat na zajímavé příběhy z menších sportů. Svazy nám ale musí pomoci takový příběh najít. Prostor pro takové věci zde je. Uvedu krásný příklad. Když řeknu Mládě z rybníka, tak každému dnes dojde, že se jedná o příběh Martiny Sáblikové. Takto jí nazval Tomáš Vacek v době, kdy o ní nikdo ještě nevěděl. Byl to příběh z okrajového sportu, který neměl žádné fanoušky. Podobný příběh byl třeba o judistovi Lukáši Krpálkovi. Našli jsme si jeho příběh, dokázali mu vtisknout tvář, zajímavý obraz pro čtenáře, aby to pro něj bylo atraktivní a svého času to byl jeden z nejčtennějších článků. Jak jsem již zmínil, existují tištěná a internetová verze. Proč jsem jako první uvedl iDNES? Pro některé z vás je stále tištěný deník tím váženějším, protože vychází na papíře. Já záměrně začínám internetovým titulem, z toho důvodu, že poslední roky vidíte cílící pozici a význam internetového zpravodajství. Logicky to vyplývá z technického rozvoje. Může za to i rozvoj v oblasti chytrých telefonů, kde současný počet přístupů dosahuje už 20 procent všech přístupů. Jak se rozvíjí technologie, roste počet čtenářů a stoupá i ekonomický výkon a prestiž internetového zpravodajství. iDNES je respektovaným titulem, devětkrát dostal českého internetového Oskara. Od roku 1998 má sportovní rubriku a ta patří mezi nejnavštěvovanější rubriky. Základním principem, na čem si zakládá, je především rychlé zpravodajství. Kdokoli získá informaci, okamžitě jí uveřejňujeme na internetu.
Pokud se podíváme na spolupráci se svazy, zmíním třeba příklad, kdy někteří zástupci svazů byli překvapení, když jsme nechtěli zveřejnit některou tiskovou zprávu. Měli pocit, že internet je nekonečný. Není to tak pravda. Ani internet není nekonečný. Čtenář má relativně málo času. Zkuste si představit poslední přestávku, kdy z půlhodiny nejprve polovinu vyřizuje korespondenci. Zbyde tak deset minut, během kterých mu musíme nabídnout takový obsah, aby ho to bavilo a neztrácel čas nepodstatnými informacemi. Průměrný čtenář stráví na stránce denně čtvrt hodiny. My mu musíme nabídnout srozumitelný a atraktivní servis. Už neplatí, že čtenář si všechno najde. Poučili jsme se z toho, že dříve jsme měli tendenci mít na iDNES úplně všechno, včetně veškerého statistického servisu. To dnes nemá význam. Současná čtenářská generace umí informace vyhledávat sama. Pomalu těžiště základních statistických informací přechází na stránky jednotlivých svazů. Přejděme nyní od internetu k deníku MF DNES. Je to tradiční titul, mezi čtenáři je to nejčtennější zpravodajský deník. Podíváme-li se na obsah, je zde vidět opačný trend, než u internetového zpravodajství. Prostoru během let ubývá a to se odráží i na dalších aktivitách. Noviny jsou nejpomalejší médium, zejména o víkendu. Dnes je velmi těžké najít zprávu, kterou by čtenář předtím už neměl z internetu, ze sociálních sítích, z televize nebo rozhlasu. Je stále těžší najít pozici pro tištěné tituly, aby zůstaly konkurenceschopné. Cesta, jak udržet tištěný titul v konkurenci internetového zpravodajství je ta, že se snažíme z novin udělat lepší, prémiové čtení. Tištěné médium je na rozdíl od internetového zpravodajství placené a musí nabídnout jiný, originální obsah. Vzpomenu jako příklad jeden z nejúspěšnějších textů, článek Tomáše Macka z biatlonových závodů, kdy stál po boku trenérů, slyšel veškeré jejich pokyny. Tím se dostal dál, než znali čtenáři z jiného zpravodajství. Pro čtenáře pak mělo smysl si noviny koupit. Ukazuje to, jakým způsobem sporty mohou komunikovat. Pokud se otevřou a dokáží nabídnout zajímavý nápad, pak je mnohem snažší to zpracovat a prosadit do konkurence fotbalu, hokeje a dalších. Noviny se v sdnešní podobě musí soustředit na jiné texty, než jsou na internetu, ale neznamená to, že jsou uzavřené menším sportům. Dotknu se zase jedné z výtek, která přicházela od skupiny sportovních svazů, kdy jsme komunikovali o tom, jak se něco dostane či nedostane do novin. Pořád mezi svazy zůstává zakořeněna důležitost celostátního titulu. Pokud není zpravodajství v celostátním titulu, jako by to nebylo. Je zapotřebí vnímat realitu, která je odlišná, než třeba před deseti lety. Z průzkumů, které máme, víme, že většina čtenářů MF DNES má k dispozici internet. Velmi často prostá informace o tom, že se někde něco koná, pokud je od rána na internetu, tak následující den v novinách už nemá význam. A naopak je lepší takovou zprávu rozpracovat v regionálním zpravodajství. Další z reakcí, kterou jsme měli, se týkala tiskových konferencí. Jestli o tom budeme psát. Ve finále se nám třeba stalo, že na tiskové konferenci nebyl žádný sportovec, ale byli tam jen zástupci komerčních partnerů. Taková tiskovka je promarněnou šancí. Jako opačný příklad třeba uvedu, jak fotbalová Sparta dělá tiskové konference před velkými zápasy. Jako top klub v top soutěži top sportu by jí mohla udělat úplně obyčejně. Ale ona vás jednou vezme do kabiny, jednou přímo na trávník. To jsou motivy, se kterými se dá pracovat i u menších sportů. Nabídnout novináři, aby si něco nového vyzkoušel, aby pochopil na vlastní kůži, co ten daný sport obnáší. Aby pronikl do zákulisí. Aby viděl přípravu sportovce. Prostě hledat možnosti, které budou atraktivní. Jedině tak lze uspět ve velké konkurenci. Jak jsem již řekl na začátku. Vždycky bude mít fotbal, hokej, tenis přednost, ale vůbec to neznamená, že se nedá odprezentovat akce menších sportů. Zejména události typu mistrovství světa nebo Evropy, které se dají dobře pojmout. Pokud se v nich dokáže najít příběh, najít něco zajímavého, tak to má smysl,“ zmínil ve svém příspěvku ONDŘEJ TRUNEČKA.
Pohled z novinářské branže nabídl i TIBOR ALFÖLDI. „Rád bych nastínil pár věcí, jak se dostáváme k informacím, které jako novináři potřebujeme. Všichni víte, že informace pro nás jsou důležité, ale musí být i rychlé. Začal bych tiskovými zprávami. Je to rozšířený způsob komunikace, tiskové zprávy, které se rozešlou na jednotlivá média. Vy jako svazy si myslíte, že tím je vaše práce splněna. Já tvrdím, že není. Plno tiskových zpráv, které se k nám do mailu dostane, skončí v koši. A řeknu na rovinu, některé i bez čtení. Není nic horšího pro novináře, než když ráno otevře poštu a tam je padesát tiskových zpráv. Tisková zpráva sice je formou komunikace, ale musí se s ní nakládat dobře. Tisková zpráva nás informuje, co se ve vašem sportu děje, co se chystá, případně i jiné události. Je důležité, kdy je odesílána. Měla by reflektovat, jak pracují novináři. Měla by přijít v průběhu dne, aby média s ní mohla pracovat. Když přijde v devět večer, druhý den se do novin nedostane. Dále zpráva musí mít kvalitu. Dneska je tendence do zprávy napsat úplně všechno. Doba běží rychle a základní informace už čtenáři mají k dispozici z internetu, sociálních sítí, nebo od ČTK. V tiskové zprávě by mělo být rozpracováno to, o čem hovořil i kolega Trunečka. Měly by tam zejména být hlasy, názory, dojmy sportovců, to je pro naší práci klíčové. To, že sportovec vyhrál, tam pomalu nemusí být, protože to už je v té době všeobecně známá informace. Co se týká odesílání zprávy na média, určitě máte nějaký mailing list. Znám svazy nebo agentury, které rozešlou tiskovou zprávu na stovky adres a pak zjistí, že ve finále se nikde nic neobjevilo. Důvod je jediný. Méně znamená více. Je důležité pracovat ne anonymně, ale s konkrétními novináři. Obecně také platí, že je vhodné, aby s novináři za svaz komunikoval jeden člověk. Chápu, že drtivá většina svazů nemá jednoho člověka na plný úvazek, který by se komunikaci celoročně věnoval a budoval si na novináře vazby. Ale ve sledovaných obdobích, kdy se v daném sportu konají hlavní akce, stojí za to na tuto činnost jednoho člověka vyčlenit. Velmi důležité jsou pro nás i informace na svazových webech. Musí tam být aktuální informace, musí tam být důležité statistické údaje, profily reprezentantů. V momentě, kdy takové důležité informace nemáme, znamená to pro nás lovení po internetu a z toho pramení další čas navíc a chyby. Kromě textů jsou pro nás důležité i fotografie, případně audio či video záznamy. Zejména v internetovém zpravodajství se snažíme pracovat multimediálně. Pokud je u článku video, je to zajímavější, zvyšuje se jeho čtenost.“
Prezentace vybraných příspěvků:
Redakční praxe: Komunikace s novináři (Ondřej Trunečka, MAFRA)
Tiskoví mluvčí – dvojití agenti? (Alexandr Kliment, Český olympijský výbor)
Regionální média: Skrytý poklad + komentář (Barbora Žehanová, Český olympijský výbor)
