(Brno) Zajímavá mise čeká na trenéra českého národního týmu mužů PETRA GULDU. Původně ladil přípravu na světový šampionát jednotlivých disciplín v Kanadě, poté na něj čekal „jen“ turnaj světového poháru, který nakonec obdržel nejvyšší mezinárodní statut. Avšak premiérově v disciplíně družstev. Novinka v podobě 1. MS družstev mužů tak zároveň bude Guldovou premiérou. Prosvitne v neděli nad inverzní šedí zlatý lesk v podání českého týmu?
Petře, na začátek vaší ostré kariéry se to trošku zamotalo. Z Kanady je Česko, z mistrovství světa je po světovém poháru zase mistrovství světa, ale v jiné disciplíně. Asi se to motá v hlavě nejen fanouškům, ale i vám?
Do Kanady jsem se těšil, bylo to moje první mistrovství světa v nové roli. Když jsem se dozvěděl, že bylo zrušeno a že místo něj proběhne pouze turnaj světového poháru, je jasné, že tam zklamání bylo. Tím, že se nakonec české diplomacii podařilo prosadit, aby se jako náhrada konalo mistrovství světa družstev, je třeba k nejvýznamnější akci nohejbalu přistoupit s nejvyšší vážností. Navíc se hraje u nás doma a to je očekávání celého hnutí podstatně vyšší.
Poprvé se hraje šampionát v disciplíně družstev. Je to rozdíl?
Týmové soutěže mám rád. Je to odlišné v tom, že nemám přesně dané hráče pro jednotlivé disciplíny, ale že mohu využít všechny hráče. Dá se více taktizovat a reagovat na vývoj utkání. Škoda jen, že bylo tak málo času na přípravu. Listopad obecně je velmi nevhodný termín. Hráči už dohráli soutěže a v klidovém období odpočívají. Většina týmů určitě netrénuje. Měli jsme tak jen dvě soustředění. Příprava by mohla být lepší, ale nechci se na to vymlouvat.
Jak tipujete, že šampionát družstev v konfrontaci s šampionátem jednotlivců, dvojic a trojic do budoucna obstojí?
Určitě je to životaschopný projekt. Ze soutěží znám, že radost z kolektivního úspěchu je větší, než když uspějete v jedné z disciplín. Týmové soutěže má většina sportů a vždy jsou prestižní. Čas ukáže, kam to bude dále směřovat. Teď by se měly oba typy šampionátů střídat. Kdybych měl tipovat budoucnost, tak si myslím, že družstva budou úspěšnější a přitáhnou větší pozornost, než dosavadní šampionáty disciplín. Otázkou je, aby se pro tolik akcí nacházelo dost kvalitních pořadatelů.
Bez ohledu na soupeře, budou družstva pro český výběr oproti stávajícím šampionátům výhodou, či nevýhodou?
Musíme vycházet ze současného stavu. Utkání sestává ze tří až pěti zápasů. V singlu vidím největší vyrovnanost všech zemí, kvalitní singlisty má hodně zemí. Tím, že se mohou hrát dva, je tato disciplína dost klíčová. Dvojky se mohou hrát také dvě a v nich bývá naše největší síla. Takže to nám hraje do karet. Trojku míváme také slušnou. Celkově bych se nechtěl pouštět do úvah, zda nám to bude sedět více, či méně. Přece jen je to nová soutěž.
Na koho se fanoušci v českém dresu mohou těšit? A jaké disciplíny by měli obsadit?
Měl jsem možnost nominovat devítku hráčů, což jsem učinil. Na šampionátu si tak zahrají Jan Vanke, Michal Plachý, Ondřej Vít, Karel Hron, Pavel Kop, Radek Pelikán, Jakub Mrákava, Petr Topinka a Lukáš Rosenberk. Jak obsadím jednotlivé disciplíny mám v hlavě, ale nechtěl bych to odkrývat dopředu. Nominace vznikla po dvou absolvovaných soustředěních. Na nich se ukázalo deset hráčů, z nichž jsem po zúžení vybral osmičku. Vypadli tak Chalupa a Pospíšil. Honza Chalupa se tak jako do této doby úspěšný junior podíval mezi muže. Jeho útočná hra je založena zejména na klepákovém úderu. Do něj se ale při mezinárodních pravidlech nemusí tolikrát dostat a je potřeba, aby měl větší variabilitu úderů. Kuba Pospíšil byl daní za mé rozhodování, zda nominovat třetího vysokého smečaře, nebo univerzála. Nakonec jsem se rozhodl pro druhou variantu. Co se týká singlového soustředění, měl jsem tam k dispozici Mrákavu, Plachého, Sýkoru, Kalouse, Hrona a Kolenského. Mrákava a Plachý měli nominaci jistou. Ještě jsem měl pozvaného Ondru Víta, ale měl atestace a svou formu předvedl výhrou na mistrovství republiky. Jako devátého jsem tedy vzal Karla Hrona. Výborně na soustředění zahrál i Jirka Kalous, dost mi zamotal hlavu. Je dobře, že mladí rostou, ať už třeba Chalupa, Kalous či Rosenberk. Je na čem stavět do budoucna.
Předseda Komise reprezentace nám popsal nominační proceduru. Máte tedy v tomto ohledu jeho plnou důvěru?
Je to tak, jak popsal. Jsem rád, že kolega Šmejkal se nám trenérům stará o kompletní servis. Díky tomu se mohu věnovat pouze trenérské činnosti. Nominaci jsme pochopitelně spolu probírali, ale že by mi říkal, proč jsi vzal toho a toho ne, to rozhodně ne. Nominace je v mé kompetenci.
Dle jeho slov je finále povinností a náš výběr je favoritem číslo jedna. Ztotožníte se s takovým tvrzením?
Nechci se schovávat za fráze typu dostat se do finále a pak se uvidí. My do toho půjdeme s cílem vyhrát zlato. Hráče máme dobré a zkušené, měli by unést i tlak domácího prostředí. Myslím, že nohejbalová veřejnost to cítí podobně.
