(Přerov) Mezinárodní nohejbalový turnaj mužů Honemsem v Přerově zapsal do historie svůj další ročník. Dá se říci, že úspěšný a je jen škoda, že nemohl být součástí pohárového seriálu, který se hrál v předchozích šesti letech (2002-07 Pohár ČNS, 2008 Evropský pohár). O radostech i strastech, které organizaci a průběh takové akce provází, jsme hovořili s ředitelem turnaje, JIŘÍM PAVELKOU, ale i dalšími aktéry.
Pane Pavelko, jaké jsou pocity z turnaje s několikadenním odstupem?
„Dojmy z akce – to je pro pořadatele vždycky oříšek. Vždycky budou jiné než dojmy diváků a než dojmy hráčů. Vlastní turnaj začínám vnímat, když v pátek večer chystáme halu. Pak mám třeba základní limit 100 krát v průběhu turnaje vyběhnout schody na tribunu a zpět, ten jsem tentokrát asi nesplnil. Chtěl jsem vidět hrát každou trojici s hráči z Přerova, skoro se to povedlo, ale nebyl to ucelený pohled. Ale jinak, vysoká sportovní úroveň, vyrovnané boje ve skupinách, příznivá atmosféra v hledišti i na hřištích, účast zajímavých osobností, to jsou asi mé hlavní dojmy. Když provedu srovnání s loňskem, tak vloni se podařilo zachytit finále, sportovní vrchol turnaje, do televizního záznamu. Letos bohužel předčasné finále, Zemětřesení s Košicemi, určitě nejlepší utkání turnaje, kamery nezachytily. Škoda.“
Co vás jako ředitele turnaje nejvíce nadchlo a co naopak nejvíce zklamalo?
„Začnu tím zklamáním. Ráno, při slavnostním zahájení, jsem po našich hráčích chtěl, ať se hlavně nikdo nezraní. Tím jsem to asi všechno přivolal… Tedy, největším zklamáním pro mě bylo zranění Ondry Miklíka, které bude mít ještě další dohry. A „nevolnost“ Petra Bubniaka taky nemusela být… Dobré pocity jsem zase měl ze spokojenosti hráčů a vůbec všech účastníků, snad se jim v Přerově líbilo. Ale nejvíc mě, asi jako spoustu ostatních, nadchla hra Zemětřesení v semifinále s Košicemi. Jedni si vybojují pět matchbolů, druzí je odvrátí a ještě vyhrají. Něco takového na této úrovni už asi neuvidím.“
Zmínil jste Bubniakovu nevolnost. Právě tato událost, spojená se skrečováním klíčového zápasu pro vývoj základní skupiny, vyvolala velký vzruch v hale a nemalou turnajovou proluku. Pořadatelský tým asi zažival horké chvilky?
„Odhlédnu-li od všeho, co se kolem tohoto, v těch asi 20 minutách stalo a řeklo, viděl bych to jako malé překvapení, které nám (pořadatelům) trochu zkomplikovalo průběh turnaje. Jako pořadatelé jsme zaujali mírnější názor na řešení možných problémů, ale ty vlastně nenastaly. Faktem je, že já to vidím, jako z větší části problém nohejbalové etiky. A někteří účastníci této záležitosti mi to potvrdili svým chováním. Absolutně bez připomínek by bylo, kdyby se ten slavný set neskrečoval, ale normálně odehrál. Ale tak to v životě nechodí, že. Takže pro příště musíme připravit propozice i na tuto situaci. Řekneme třeba, že když skreč, tak jedině celého utkání a dále tam uvedeme, že nepřipustíme start jiného hráče, než je přihlášen při prezentaci. Jak jednoduché, že. Ale v ten okamžik to takhle řešit nešlo.“
Rozčarování z popsané události neskrývala nejen druhá košická sestava, ale i trenér JAROSLAV ŽIGALA. „Před posledním zápasem ve skupině (Modřice proti Přerovu) byly Modřice jistým postupujícím z prvého místa, do té doby neprohrály ani set. Na druhém místě skupiny byla do tohoto zápasu naše „B“ trojice, která měla pět bodů. Přerov měl čtyři a pokud chtěl postoupit, musel s Modřicemi vyhrát alespoň set a určitý počet bodů. O postupu by pak rozhodovalo skóre z celé tabulky, protože vzájemný zápas s naší trojicí dopadl shodným poměrem 10:7 a 7:10. Po jednoznačně vyhraném prvním setu Modřic, kde nebyl ani náznak, že by se Bubniak cítil nějak zvlášť indisponovaný (Přerov, mající v sestavě jednoho zraněného hráče, přitom musel druhý set vyhrát poměrem alespoň 10:4, aby postoupil), přišla nepochopitelná skreč zápasu ze strany Modřic, z důvodu Bubniakovy nevolnosti. 
Tím pádem druhý set skončil 10:0 ve prospěch domácí trojice a ta se mohla těšit z postupu. Oficiálně jsem protest nepodal, protože by to zřejmě nemělo smysl, ale turnaj byl půl hodiny přerušený a řešilo se co s tím. Já jsem mj. navrhl, když už k takové situaci došlo a nebylo žádné řešení, aby se odehrál mezi naší „B“ trojicí a Přerovem další zápas a vítěz by postupoval. Domácí to nechtěli a jedním z důvodů bylo i to, že v sestavě se zraněným hráčem by pravděpodobně nový zápas prohráli. Nakonec přišly Modřice s tím, že když Bubniak už nemůže dále hrát a náhradníka nemají, odstoupí z turnaje. Tím pádem měla do čtvrtfinále postupovat obě trojice, jak Přerov, tak DPMK „B“. Vzápětí však Modřice oznámily, že si v hledišti najdou nějakého hráče a budou pokračovat. Po tomto, kdy pořadatelé turnaje nevěděli, co s takovou situací si počít, vzali v úvahu zápasový zápis, kde o skreči nebyla ani zmínka. Do Přerova jsme vážili dlouhou cestu a z mého pohledu jsme tímto byli poškozeni. Osobně si myslím, že od Modřic to nebylo férové jednání a Bubniak, když by býval chtěl, mohl ten poslední set odchodit. Nebo si alespoň Modřice mohly, když se Bubniak cíítil špatně, najít náhradníka mezi diváky už před tímto zápasem, pro ně nepodstatným, ale pro nás rozhodujícím, který už jsme ale nemohli nijak ovlivnit. Na protest jsme odešli do šatny a tam jsme zvažovali, či turnaj dohraje alespoň naše první trojice, nebo odjedeme. Nakonec DPMK „A“ turnaj vítězně dohrálo (jedním z důvodů, proč jsme předčasně neodstoupili, bylo i to, že jsme druhý den hráli ve Vsetíně přátelské utkání). Určitě je třeba si z toho vzít ponaučení do budoucna a při takových významných a mezinárodních akcích to ošetřit např. závaznou soupiskou hráčů, odevzdanou před turnajem. Na pořadatele se určitě nezlobíme, oni byli též překvapeni a postaveni před situaci, kterou dosud nikdy neřešili.“
Na druhou stranu ale bylo též možné mezi přihlížející zaslechnout i slova o tom, že podobnou věc praktikovali Košičtí na mezinárodním turnaji na Korsice a nyní tedy jen zafungovaly boží mlýny. Každopádně každá taková událost výrazně poškozuje nejen samotné aktéry, ale i celkový dojem z akce a maří tak úsilí pořadatele. Za Modřice událost s pořadatelem řešil MICHAL JANEBA. „Kluci to skrečovali, protože si vítězstvím v prvním setu zajistili první místo ve skupině a Petrovi bylo od rána blbě a stále se to zhoršovalo. Nechtěli ho proto zatěžovat více než bude nutné. Já jsem mu dával dvakrát Ibuprofen na tlumení horečky a bolesti. V průběhu dopoledne si opakovaně stěžoval na bolesti hlavy a v podstatě celého těla, horučku, zimnici atd. To, že skreč ovlivní další pořadí ve skupině, si nezjistili – ale dle mého měli. Nicméně ještě jednou podotýkám, že mne všichni ujistili, že tím posílají Přerov do čtvrtfinále nevěděli. Chvilku poté se Petrův stav ještě zhoršil, takže se klukům omluvil a šel se sprchovat. Následně kluci chtěli účast ukončit, nicméně jsem je přemluvil, aby si zkusili vzít někoho jiného. Uvědomil jsem si, že je v hledišti jeden můj dorostenec, Filip Lokoč a toho jsem se zeptal, zda nám pomůže. Mimo jiné podotýkám, že Filip hrál s půjčenými botami o půl čísla většími.“
