(Nymburk, Praha, Brno, Chabařovice) Zánik světa jaksi nenastal a tak bez obav nyní můžeme bilancovat uplynulý rok. Rok plný událostí, z nichž nejvíce pozornosti na sebe strhl nymburský světový šampionát reprezentačních výběrů mužů. Jak se zdá, jeho průběh a výsledky zasáhly do osudu několika významných osob tuzemské nohejbalové scény. Všechno souvisí se vším, toto rčení platí i v nohejbale.
Naprostou fraškou skončilo výběrové řízení na trenéra národního týmu mužů, nakonec ani nevypsané. Za vše hovoří vyjádření svazového prezidenta KAMILA KLENÍKA. „Vstanu a obuju si botu. Odcházím z bytu a obouvám si botu. Přijdu a přezouvám si botu. Vylezu z vany a nazuju si botu. Prostě to pochopte, bez Boty se neobejdeme. Ani v reprezentaci. Navíc nikdo z našich trenérů nedokázal přivézt tolik stříber a bronzů. Není všechno zlato, co se třpytí. Takže k vašemu dotazu pane redaktore. Pan Šmejkal, zejména s ohledem na dosažené výsledky a hojnou odbornou publikační činnost, bude ve funkci pokračovat do roku 2032. Sekretář má již připravenu k podpisu smlouvu. Nově je v ní sloučena funkce trenéra a šéftrenéra. Tento tzv. nadšéftrenér má nově k dispozici všechny prostory nymburského sportcentra, osobní autobus, osobní masérku a zejména neomezené pravomoci v rámci řízení svazu. Není to žádná trafika, jak si mylně vykládá pár křiklounů. Vyšli jsme zejména vstříc přání většiny nohejbalového hnutí. Nechceme si teď před tím hlasováním o zkušebním přijetí jednoho dopadu do okresních soutěží proti sobě poštvat základnu.“
Takže to bychom měli. Naše kroky pochopitelně míří k JIŘÍMU ŠMEJKALOVI. „Buddeus? Gulda? Kdo to je? Co to je za lidi? No neblbněte, mějte soudnost. Myslíte si, že snad s nima ty slovenský roboty porazíme? Blbost! Ale já už vím, jak na ně. Celých osm let jsme se trápili, hráli na ně na dva, pak na jednoho smečaře. Prozřel jsem. Na soustředění si připravuji novinku, to budete koukat. Budeme na ně hrát bez smečaře! Stejně smečaře, který by dosahoval kvalit, ehm třeba kdysi mých, v republice nemáme. Postavím tam tři zadáky a seřvu je jako dřív Drážu s Bobánkem. A jak to fungovalo!“ usmívá se staronový český reprezentační kormidelník, který si nově nechává říkat Žito 39. „Landa už to pochopil, teď jsem na řadě já. Ta číslovka znamená počet titulů, co jsem jako hráč získal,“ dodává pyšně. Že to s novými obzory myslí vážně, potvrdil následně. „Nově se zabývám myšlenkou šlechtění nohejbalového genofondu. Už mám první výsledky. Ze spojení reprezentantky, smečařky a blokařky Vrtiškové a exreprezentanta, polaře a nahrávače Řeháka, vzešel budoucí český reprezentant (porodní údaje 51 cm, 3,64 kg – pozn.red.). Je to samozřejmě řízený proces, byl jsem u porodu i u početí. Pepík zprvu potřeboval pár chlapských rad a kuráže, tak jsem mu to ukázal, jak na to. Teď už mám v merku další páreček. Hledal jsem někoho vhodného k loňské nohejbalistce roku Lence Cibulkové, dřív Majerové. Lence chybí na hřišti taktické myšlení a klid. Dohodil jsem jí Jana Buddeuse, podle tabulek by to mělo fungovat. A Honza už mi nepoleze do zelí, bude mít teď svých starostí dost. Ještě bych rád spářil Honzu Vankeho s malou Irenkou Lošťákovou. Je mezi nima půlmetrový rozdíl, to je výzva pro každého eugenika.“
A co druhý z kandidátů na post u mužského družstva, úspěšný trenér české juniorky PETR GULDA? „Ano, máte správné informace. Výběrové řízení bylo zrušeno a byla mi nabídnuta funkce u ženského výběru. Jenže to mi doma neprošlo, manželka to zatrhla. Do Modřic už se vracet nechci, Míša Janeba ztratil soudnost a požaduje po nás jen první místa za každou cenu. Teď co složil funkci ve svazu, nás bude dusit ještě více. Taky už mě nebaví pořád Ráďu Pelikána oslovovat titulem Neprávem druhý nejlepší nohejbalisto roku. Vyprosil si to na Janebovi, abychom ho takto oslovovali. Letos ho kluci i od nás z klubu napsali zase na druhé místo, takže bych se toho nezbavil. Dostal jsem seriózní nabídku od pražské televize Metropol a budu pro ní komentovat nohejbalové zápasy. Svaz s nimi podepsal smlouvu na všechna ligová utkání. Bude mi sice chybět šalina, ale v Praze je blaze a mají tam metro,“ vysvětloval Gulda svou novou roli.
Funkcionářský comeback roku. Tak lze bez přehánění hodnotit návrat DALIBORA NOVÁČKA do sekretářského křesla. Bývalá pravá ruka exprezidenta Chvalovského se vrací na scénu. Po zásluze. Jeho nesporné kvality dokládá například geniální řešení věčných plavidlových sporů ohledně počtu dopadů na mezinárodní scéně. „Zpočátku jsem si myslel, že řešením jsou dva dopady. Jenže moje statě na toto téma na prestižním kontinentálním portálu Zetka News zůstaly nepochopeny. A najednou mi blesklo hlavou, že na to jdu špatně. Lubor (Chvalovský – pozn.red.) mi vždycky radil, že je třeba odstranit příčinu a pak je klid. Tak jsem do UNIF, EFTA a FIFTA poslal nové řešení. Spočívá v tom, že se zlikviduje původce všeho dosavadního zla – dopady. Prostě se bude hrát už bez dopadů a nikdo už se nebude hádat, jestli jeden, nebo dva, nebo tři. Nebude se totiž o co hádat, žádné dopady už nebudou! Bylo to okamžitě přijato všemi federacemi. Černý Mireček z Rumunska dokonce inicioval spojení všech federací do jedné, bez Čechů to prý stejně nemá šťávu, není koho dusit. Jediným, kdo byl proti, byl ve FIFTA slovenský zástupce Slovenskej únie nohejbal-footballtennis-futnetu pan Matia. Když se totiž všechno sloučí zase do jedné federace, nemá kam přihlásit svojí druhou slovenskou reprezentaci. Ale klid, to se nějak dořeší,“ usmívá se nový vládce pražského sekretariátu.
Nováčkův návrat ale znamenal definitivní konec pro jiného činovníka. Kdysi „Pan nedotknutelný“, dnes vyvrhel. Jak snadno se dá přijít o přízeň mocných, to dokladuje příběh sekretáře, hospodáře, účetního a kustoda VLASTIMILA PABIÁNA. „A jseš si tím Jirko jistý,“ zněla na posledním reprezentačním soustředění nevinná Pabiánova otázka na Šmejkalovu teorii jednoho smečaře. Bum, prásk a místo díků jen vyhazov. Na zlatý padák mohl nadějný svazový činovník zapomenout. Zůstala mu jen reprezentační bunda a dres. „Nohejbalem dýchám, nohejbal jím, nohejbal piju, nohejbalem žiju. Beru věci tak, jak jsou. Musel jsem se roky přetvařovat a poskakovat tak, jak ostatní pískají. Vlasto sem, Vlasto tam, Vlasto přines… Jenže výsledky odešly s chlastem. Naši hráči jsou psychicky labilní. Dříve si dali lahev ferneta, nafackovali funkcionářům, vynadali trenérovi, vzali si na pokoj prostitutku a druhý den byly dvě zlaté. A teď? Co mám povídat, vždyť sami víte,“ rezignovaně pološeptem vyznával své pocity dnes zavržený muž, sledujíce s pivem v ruce své bývalé kolegy na světovém šampionátu. Šampionátu, který mnohým přinesl nové osudy.
