(Praha) Když v roce 2006 vystřídala na pomyslném trůnu pro nejlepší nohejbalistku Lucii Vokáčovou, bylo jasné, že to s velkou pravděpodobností nebude na jediný rok. Vysokých smečařek a blokařek zase tolik v Čechách ani na Moravě nenalezneme a při vší úctě k defenzivním hráčkám to ty ofenzivní mají přeci jen u hlasujících většinou o něco jednodušší. A někdy je možná ovlivní i jejich půvab. RŮŽENA VRTIŠKOVÁ splňuje oboje a tak českému nohejbalu kraluje již třetím rokem.
Předchozí královnu Vokáčovou v loňské sezóně limitovalo zranění, k umístění na medailových příčkách jí nepomohly ani zlatá a stříbrná medaile z ženského světového šampionátu. Třetí v pořadí Lenka Kobylková zažila úspěšný ročník, ke spokojenosti a ještě vyšší příčce chybělo zlato z mistrovství světa. Tím se mohla pochlubit druhá Lenka Majerová, která se i přes mateřské povinnosti stala nejvážnější soupeřkou Vrtiškové v anketě. Pražský večer Nohejbalista roku 2008, konaný v rámci Memoriálu Josefa Bicana, tedy žádnou změnu na ženském trůnu nepřinesl, byť staronová vládkyně slavnostní předání trofejí stíhací jízdou z Brna stejně nestihla a při opakovaném vyhlašování vzhledem k její přítomnosti nebyla k nalezení. Sedmadvacetiletá hráčka Sokola Vršovice II tak poté alespoň předvedla, že to umí nejen na kurtech, ale i na tanečním parketu.
Růženko, svým třetím vítězstvím jste si zajistila pozici dosud nejčastější vítězky ankety. Cítíte se jako skutečná vládkyně ženského nohejbalu?
Jako žádná vládkyně se rozhodně necítím. Nohejbal je týmový sport. Sám v něm člověk jen velmi těžko něco dokáže.
Na druhém místě skončila českobrodská Lenka Majerová, na třetím útěchovská Lenka Kobylková, na čtvrtém vaše předchůdkyně na trůnu, Lucie Vokáčová. O co je lepší Růžena Vrtišková?
Vítězství to nebylo nijak jednoznačné. Navíc polovina holek měla více starostí s dětmi (mj. právě Lenka Majerová) a zraněními (např. Lucka Vokáčová), než s nohejbalovými záležitostmi. Nejvýše jsem očekávala umístění Lenky Kobylkové.
Letos to ale zpočátku na obhajobu předchozích dvou triumfů nevypadalo, že? V lize váš tým byl očekáván na medailových pozicích, hodně se očekávalo i od trenéra Kopeckého. Byla z toho jen brambora.
Začátek sezóny nám vyšel velmi dobře. V lize jsme dokázaly uhrát remízy s nejlepšími týmy v lize, a to jak s Útěchovem, Českým Brodem, tak i Čakovicemi. Pak přišlo vítězství v jediném mezinárodním turnaji pořádaném v ČR, Euro Summer Cupu a 3.místo na Mistrovství ČR jednotlivců. Závěr sezóny byl bohužel poznamenán zdravotními problémy jak hráček, tak i trenéra a celkově se nám přestalo v lize dařit. Také Mistrovství ČR ve trojicích a dvojicích nám úplně nevyšlo. Přesto asi v mém případě u hlasujících převážil úspěch na MS v Přerově ve trojicích a slušný výkon ve dvojicích.
Během sezóny došlo v lize i k roztržce mezi hráčkami a trenérem Kopeckým. Byl problém na straně renomovaného trenéra, nebo na straně hráček?
Zdravotní komplikace trenéra Kopeckého nám bohužel na pohodě v týmu moc nepřidaly a v důležitých zápasech na konci sezóny to bylo znát. Ze stejného důvodu máme letos na postu trenéra Honzu Voitha. Ale s trenérem Kopeckým vycházíme velmi dobře.
Pak ale přišel světový šampionát, ale ani tam to nevypadalo na úspěch, finále dvojic se Slovenkami jste nezvládli.
Nezvládli. Byla znát nesehranost v týmu, pozičně jsme se dost střídali. Pak bohužel přišlo i pár dost hrubých chybek v závěru, které Slovenkám usnadnily cestu k vítězství.
Ve finále trojic už to ale byla vaše spanilá jízda. Slovenkám jste finálový zápas zcela otrávili.
Už na základě minulého MS v Opavě a konfrontací s Dankou Peruňskou během roku nám bylo jasné, že v trojkách máme větší šance než ve dvojicích. Sama jsem ale byla dost překvapená. Takhle jednoduchý zápas jsem nečekala. O to více pak zamrzí neúspěch ve dvojicích.
Reprezentační trenér Lošťák si oprávněně stěžuje na mateřské povinnosti svých svěřenek, které mu bortí sestavu. Kdy ho nepotěšíte vy?
Zatím žádné překvapení nechystám (…smích).
