(Nymburk) V Nymburku probíhá v termínu od 7. do 9. prosince mužské mistrovství světa v nohejbale za rekordní účasti 21 zemí. O tři sady medailí se utkají borci České republiky, Slovenska, Švýcarska, Maďarska, Francie, Kanady, Bulharska, Moldavska, Rakouska, Dánska, Anglie, Ukrajiny, Kostariky, Baskicka, Polska, USA, Německa, Jižní Korey, Irska, Švédska a Kamerunu.
Nominace českého výběru: Trojice – Jan Vanke (SK Liapor WITTE Karlovy Vary), Ondřej Vít (SK Nohejbal Žatec), Petr Topinka, Radek Pelikán a Pavel Kop (všichni TJ Sokol SDS Exmost Modřice). Dvojice – Jiří Doubrava (SK Šacung ČNES Benešov) Radek Pelikán a Jakub Mrákava (oba TJ Sokol SDS Exmost Modřice). Singl – Karel Hron (PKS okna Žďár nad Sázavou).
Aktuální výsledky z MS naleznete zde
Přímé přenosy na TVCOM naleznete zde
Martin Perun se do české extraligy nechystá
(Nymburk) Jedna z největších hvězd šampionátu dorazila do Nymburka až krátce před páteční 15 hodinou. „Měl jsem od trenéra výjimku. Singl ani dvojice nehraju a trojice začínají až po šestnácté hodině, takže jsem se s Mariánem Žigalou domluvil, že dorazím později,“ usmíval se slovenký reprezentant MARTIN PERUN, kterého přijela na mistrovství světa povzbudit i rodina.
Martine, před čtyřmi lety odsud z Nymburka slovenská výprava odjížděla s jedním zlatem z trojic. Co se ti vybaví při vzpomínce na rok 2008?
To byl tenkrát velmi těžký šampionát. Singl jsme nezvládli, dvojice jsme nezvládli a Češi měli před posledním finále psychicky navrch, protože měli mistrovství velmi dobře rozehrané. Nakonec jsme byli za zlato z královské disciplíny rádi.
Byl bys ty osobně spokojený se stejnou bilancí i tentokrát?
Za sebe určitě, protože hraju jen trojky (úsměv). Velmi by mě mrzelo, kdybychom přišli o svou sérii výher v této disciplíně. Ale stát se může všechno, protože proti Čechům je to pokaždé složité a rozhodují maličkosti. Doufám, že nám to vyjde i letos.
Slovenská dominance ve trojicích trvá na MS už 12 let. Nemůže ji ale teď ohrozit třeba skutečnost, že tvůj bratr i Ján Brutovský působí v české extralize. Nepodepíše se to na pověstné sehranosti vaší sestavy?
Možné to samozřejmě je, ale nějaké společné tréninky jsme měli, Patrik byl několikrát na tréninku v Košicích. Určitá nevýhoda to tedy může být, ale věřím, že si to svoje si uhrajeme a poradíme si.
Trenér českého výběru Jiří Šmejkal už několikrát označil právě tebe za nejlepšího defenzivního hráče světa na jeden dopad. Doslova uvedl: „U Slováků je to, při vší úctě k dalším, jen o jednom člověku. Kdyby Martin Perun hrál za nás, tak ty medaile z trojek máme my.“ Jak se to poslouchá?
No super! Českému trenérovi děkuji (úsměv). Na druhou stranu výborných defenzivních hráčů je spousta. Jestli jsem právě já, ten nejlepší, to musí posoudit jiní. Naše trojice ale určitě není jen o mně. Je to kolektivní sport a všichni musí na hřišti zamakat. Všichni musíme podat stoprocentní výkon, protože kdyby jen jediný z nás povolil, tak zlato nezískáme
Už jsem zmínil, že řada tvých spoluhráčů kope českou nejvyšších soutěž. Neuvažuješ i ty, že bys zkusil tuhle roli legionáře?
Bylo by to určitě zajímavé, protože česká extraliga je nejlepší na světě, ale přiznám se, neuvažoval. Mám pro to své důvody a ve slovenské lize jsem spokojený. Je možné, že mi to jednou třeba bude mrzet, ale opravdu o tom teď nepřemýšlím.
Tvůj mateřský oddíl DPMK Košice letos po dlouhých létech okusil ve slovenské lize porážku. Můžeš nám to inkriminované utkání trochu přiblížit?
Prohráli jsme s KAC Košice. Nemáme teď v týmu typického trojkového smečaře, chybí nám Patrik i „Brutus“. Ale porážky k tomu patří, hlavní je, že jsme vyhráli ligu.
(lb)
Fotogalerie z pátečního programu
{gallery}svet/ms_fg1{/gallery}
Hron postupuje z prvního místa
(Nymburk) Po pátku má splněno. I když měl ze všech českých sestav asi nejtěžší úlohu, zvládl ji na jedničku. Singlista KAREL HRON zatím neztratil ani set a ze základní skupiny postoupil z prvního místa.
Karle, sehrál si ve skupině čtyři zápasy. Podle výsledků to byly tři hladká vítězství a jedno tvrdě vybojované. Nějak podobně sis asi vstup do turnaje představoval…
Takhle to mělo být. Ale nevím, jestli se to dá označit za tři hladká vítězství. Relativně ano, ale třeba začátek proti Korejci nebyl úplně jednoduchý. Když začal v prvním setu servírovat a první dvě podání kolem mě jen prolétla, tak jsem měl i strach, jak to bude dál vypadat. Naštěstí to pak přestal trefovat a občas zkazil.
Za problémový duel můžeme označit ten proti někdejšímu slovenskému reprezentantovi Marku Tomčišákovi, jenž tady hájí barvy Anglie. Připomeňme, že jsi ho porazil po setech 13:11 a 15:4.
Hodně jsem kazil a navíc prakticky všechny údery – servis i připravené útoky. Nesmyslně a zbytečně jsem hrál silou.
Byl jsi nervózní?
To ani ne, ale jak jsem začal kazit, tak jsem sám sebe dostal pod tlak a přišly chyby.
Co ti řekl po dnešku trenér?
Zatím jsme o tom moc nemluvili. Teď budeme řešit zítřejší zápasy ve čtvrtfinálové skupině. Tam bych se měl potkat s Francouzem a Američanem. Určitě půjdu do soboty s tím, že chci vyhrát každý set a úplně nejlépe skupinu vyhrát.
Stačil si sledovat své nejvážnější soupeře pro boj o případnou medaili?
Popravdě jsem to nestíhal, protože když jsem hrál, tak nasazené jedničky z dalších skupin byly na hřišti také. Všiml jsem si jen, že Milan Ižol, který hrál na kurtu vedle vyhrál suverénně všechno, a že Maďar porazil Švýcara. Večer se chci ještě na některé zápasy podívat na TVCOM.
Kdyby ti teď, v pátek večer, někdo nabídl stříbrnou medaili, bral bys ji?
Nebral, chci se porvat o zlato.
(lb)
l
Mrákava: Korejská show mě baví
(Nymburk) První těžkou zkoušku má za sebou česká dvojice ve čtvrtfinálové skupině. Zatímco Ukrajince smetla jednoznačně, v duelu se Švýcary byl osud střetnutí dlouho na vážkách. Nakonec vše dopadlo pro české barvy dobře a Češi postoupili z prvního místa do semifinále. Zasloužil se o to i JAKUB MRÁKAVA, který střídal do druhého setu. „Chceme vyhrát i semifinále a v neděli si znovu zahrát před fantastickým publikem. Náš sen je vybojovat všechna tři finále a pokusit se navíc porazit Slováky na takhle velké akci třeba i ve trojicích…“ prozrazuje v krátkém rozhovoru pro Nohec magazín modřický univerzál.
Jakube, včera vás nikdo prakticky neprověřil, ale dnes už to bylo o něčem jiném. Hlavně Švýcaři vás trápili tři sety…
Ukrajince známe už z minulosti. Ta kvalita tam není až taková. Proti Švýcarům jsme se hlavně chtěli rozehrát před semifinále, kde narazíme na Maďary. Zápas to byl docela napínavý, ale zkomplikovali jsme si to především sami. Proti téhle dvojici hrajeme každý rok, takže nás neměli čím překvapit. Jirka Doubrava s Radkem Pelikánem ale na začátku nehráli moc dobře v poli a ke konci přestávali navíc kvůli horší nahrávce i bodovat. Do druhého setu jsem vystřídal Jirku. Společně s Radkem jsme už přeci jen něco odehráli, takže jsme si to pohlídali. Švýcaři pak, jak je v uvozovkách jejich dobrým zvykem, přišli s nějakou tou chybou.
Nehráli jste tak trochu i za Korejce, kteří se tady stali miláčky publika a vaše případná prohra je mohla nechat před branami semifinále?
Takhle bych to neřekl. Já jsem zastáncem toho, že pokud jsem lepší, tak chci vždycky vyhrát. Trochu mě mrzí, že jsme ztratili ten set, protože kvalita je na naší straně. Co se týká Korejců, tak mě osobně ta jejich show strašně baví a dokázali strhnout i diváky. Jsou to sice prý jen hráči druhého sledu z nižších soutěží, ale ukazují, že jsou opravdu výborní atleti a gymnasti. Pokud by se hrálo na dva dopady, tak by byli zdatným soupeřem pro nás i Slovensko.
Jak jsme zmínili na začátku, do hry se dnes výrazněji zapojil i Radek Pelikán, který se včera na hřišti objevoval minimálně. Byl to nějaký taktický záměr?
Včera opravdu hrál jen set proti Korejcům. Radek hraje dvě disciplíny, takže se trochu šetřil. Využili jsme dobrého rozlosování k tomu, abychom se trochu více sehráli s Jirkou. Společně toho tolik nakopáno nemáme, takže jsme si souhru trochu oprášili.
(lb)
l
V Nymburce si to užívám, říká Richter
(Nymburk) Nejen známé nohejbalové tváře můžete zahlédnout v zaplněném hledišti nymburského sportovního centra. Mezi ty, které byste čekali spíše na zimních stadionech, patří i někdejší československý hokejový reprezentant a mistr světa z roku 1985 PAVEL RICHTER. „Je nás tady celá parta, asi osm kamarádů a zatím si to užíváme,“ hlásil sportovní nadšenec a současný hokejový spolukomentátor České televize.
Pane Richter, co vy a nohejbal? Spíše bychom vás čekali někde na hokeji…
Tam budu zítra. Kladno hraje na Spartě, tak se půjdu určitě podívat. Dnes jsem tady na pozvání trenéra českého národního mužstva Jirky Šmejkala, se kterým hrajeme tenis a občas spolu jdeme na pivo. Zeptal se mě, jestli se nechci přijít podívat. Řekl jsem si, že to mě tedy zajímá, protože vím, že dlouhodobě jsou naši společně se Slováky nejlepší na světě. Když jsem ale dnes viděl to nadšení Korejců a vynikající zápas naší dvojice proti Švýcarům, tak musím uznat, že se na to dobře dívá. Je tu parádní atmosféra, moc se mi to líbí.
Dá se atmosféra částečně srovnat třeba s hokejem?
Atmosféra super, došlo i na mexické vlny. Úplně mě fascinovalo, jak celá hala fandila Korejcům. Oni to berou velmi spontánně, když uhrají balón, tak je úplně neuvěřitelné, jak se z toho dokážou radovat.
Která nohejbalová disciplína vás nejvíc zaujala?
Singl musí být obrovsky náročný na techniku i na pohyb, hráč se musí opravdu na „place“ vydat ze všech sil. Líbily se mi i dvojky v podání našich hráčů a teď se těším na trojky. (rozhovor vznikal před čtvrtfinále trojic, poz. aut)
Hrál jste někdy nohejbal?
Zamlada jsem to hodně hrával na různých „pláckách“ kolem vody na betoně. Někdy jsme to mívali i jako součást tréninku, když jsme na rozhýbání dali nohejbalem dva na dva nebo tři na tři. Vyloženě jako doplňkový sport.
Mohl byste jmenovat třeba nějakého spoluhráče nebo vůbec hokejistu, který nohejbal, podle vás, slušně ovládá?
Nevím, který je v tom dobrý, překopnout síť na nějaké hodně amatérské úrovni však umějí asi všichni. Opravdu slušné hráče bych ale spíš hledal mezi fotbalisty. Třeba Tonda Panenka nebo Vláďa Šmicer jsou výborní nohejbalisté, protože mají perfektní techniku, zpracování balonu a umějí si nahrát. Zúčastnil jsem se kdysi spolu s nimi jedné nohejbalové exhibice.
Přijedete i na zítřejší finálový blok?
Budu tady, ale Sparta hraje hokej od pěti, takže kolem půl čtvrté budu muset odjet.
Troufnete si zatipovat konečné výsledky?
Doufám, že naši zvítězí, ale budou to mít dost těžké. Teď jsem viděl v akci Slováky a ti hráli fantasticky.
(lb)
l
Kop: Chci hrát i finále
(Nymburk) Česká trojice splnila cíl a zajistila domácímu výběru na zítra druhé finále. Klíčovou roli v semifinále proti nepříjemné Francii sehrál modřický bombarďák PAVEL KOP.
Pavle, gratuluji k postupu do finále. Dá se říci, že jsi v národním týmu asi nejvýraznější změnou. Ve trojicích ses prohodil s Jiřím Doubravou, který je nominován do dvojic. A podle tvého nasazení v semifinále se zdá, že máš důvěru trenéra. Jak to vidíš ty?
Trenér určitě udělal dobře, že nominaci nikomu dopředu neoznámil a všichni tak měli neustálou motivaci o reprezentační dres bojovat. Myslím si, že jsem si to i trochu zasloužil za ty roky, co jsem začal vyhrávat nějaké těžké zápasy a turnaje. Nemůžu říct, že jsem to čekal, ale doufal jsem, že se do nominace vejdu.
Zatím ti nenahrává Petr Topinka, ale Ondřej Vít ze Žatce. V opačném případě by se jednalo o klubovou trojici. Je to náhoda nebo hraješ skutečně ty s Ondrou a Honza Vanke s Petrem Topinkou?
To tak podle mě není. Vše záleží na aktuální formě. A nebylo předem jasné, kdo by tam měl být. Petr Topinka hrál už na soustředění výborně vedle Radka Pelikána. Díky tomu vypadl z pozice univerzála Jakub Mrákava. V čtvrtfinále ale Péťa dvakrát, třikrát nenahrál, a to asi rozhodlo o nasazení Ondry.
Zdůvodnil nějak trenér proč si nastoupil v semifinále ty a nikoliv Honza Vanke? Máte v týmu nějak rozdělené role?
Ve čtvrtfinále i ve skupinách jsme se vlastně pořád střídali. Možná čtvrtfinále s Maďarskem o tomto kroku rozhodlo. Ale v neděli to může být klidně jinak. Nevím, zatím nám nominace nebyla oznámena.
Při drtivé většině útoků těžíš ze svojí razance. V semifinále jsi prakticky nekopl technický úder…
Někteří mi vyčítají, že málo hraju techniku, ale když to tam padá… (úsměv) Každopádně na jeden dopad je to trošku jiná hra a možná to ani neumím. Často je nahrávka z zadu a zkuste si to potom…
Zaskočil vás tu na šampionátu nějaký soupeř?
Asi jenom Maďaři ve čtvrtfinále. Základní skupiny v pátek byly jednoduché a Francouzi si myslím, že zaskočí spíš sami sebe.
Jsi univerzální hráč, nečekal jsi třeba nominaci i v jiné disciplíně?
Jsem rád, že to jsou právě trojky. Kdyby to byly dvojice, tak bych to samozřejmě taky bral. Co se týče singlu, ten je dnes úplně někde jinde a tam jsem neměl šanci.
Jak vnímáš Jižní Koreu, která je zde velmi populární? Možná vám i trochu kradou fanoušky. Zajímavé je, že se ani zdaleka nejedná o nejlepší výběr této země. Připouštíš si myšlenku, že by pro Českou republiku mohl být letošní šampionát, co se týče větších šancí na zlato třeba i na delší dobu poslední?
Určitě je dobře, že tu jsou. Jsou to skvělí šoumeni. Jsou přátelští a za ty dva dny co tu jsou je na nich vidět obrovský pokrok. V budoucnosti budou určitě vyrovnaným soupeřem. Uvidíme zítra, co předvede na exhibici jeden z nejlepších Korejců. Je to těžká otázka, ale možné to je. Určitě nejsou bez šancí.
Pokud tě trenér nasadí ve finále na Slováky, budeš si na ně věřit?
Určitě. Hlavně chci finále hrát.
Michal Hostinský
Fotogalerie ze sobotního programu
{gallery}svet/ms_fg2{/gallery}
l
Chybí jen třešinka na dortu, lituje Bubniak
(Nymburk) V roce 2008 se na mistrovství světa v Nymburce „proháněl“ po hřišti v pozici kapitána české reprezentace. O čtyři roky později se na stejném místě oficiálně rozloučil s reprezentační kariérou. Jeho číslo dresu už v národním týmu nikdo nosit nebude. PETR BUBNIAK tentokrát přijel v pozici televizního experta. „Byla to krásná akce, které chyběla jen třešinka na dortu v podobě alespoň jednoho zlata,“ hodnotil šampionát necelou hodinu po závěrečném vyhlášení vítězů.
Petře, dnes jsi tady působil v roli hosta ve studiu České televize při přímém přenosu z finálového bloku. Jak se ti tahle role zamlouvala?
Je to jakýsi přechod z hráčské kariéry a zároveň zajímavá zkušenost. Podobné přenosy mají slušnou sledovanost a nohejbalu může pomoci, když se to v televizi dobře podá. Nechci říkat, že výsledky byly pro mne byly druhořadé, ale prioritou je propagace světového nohejbalu – jednoduše aby se někam posunul.
Národní tým ti ale dnes asi příliš velkou radost neudělal…
Neudělal, ale beru to tak, že kluci jezdili, makali a nechali na hřišti všechno. Trochu mě zklamalo publikum, které v drtivé většině ani nepočkalo na vyhlášení vítězů, jenž proběhlo před prakticky prázdnou halou. Mrzí mě to, protože kluci to určitě neodchodili, ale bohužel Slováci byli tentokrát lepší a nedá se nic dělat.
Asi nemá smysl těsně po skončení šampionátu hledat v tomto rozhovoru příčiny neúspěchu. Zeptám se ale jinak, neměl si během odpoledne chuť „nazout boty“ a vlétnout na hřiště?
To už ne. (úsměv) Soustředil jsem se na práci ve studiu. Myslím, že jsem ve své kariéře dokázal maximum a člověk má odejít na vrcholu. Nechtěl bych dopadnout třeba jako Schumacher, který se vrátil a je to katastrofa. Myslím, že jsem odešel včas a nic podobného mě dnes nenapadlo.
Co tě na proběhlém mistrovství světa nejvíce zaujalo nebo z čeho si měl největší radost?
Z toho, jak byl šampionát připravený. Perfektní propagace, program, ozvučení a mohl bych jmenovat dále. Potom určitě korejský tým a počet zúčastněných zemí. Myslím, že je to správná cesta. Chybí jenom třešinka na dortu v podobě alespoň jedné české zlaté medaile. Já jsem věřil ve tři a po singlu alespoň ve dvě. Ale tvrdil jsem, a to se splnilo, že kdo vyhraje dvojice, bude úspěšný i ve trojicích, protože vítězství ve dvojicích je obrovská psychická vzpruha.
Včera ses tady oficiálně rozloučil se svou úspěšnou reprezentační kariérou. Můžeš vypíchnout jeden výsledek, kterého si během působení v národním dresu nejvíce ceníš?
Bylo jich víc, ale nejvíc emotivní byl titul mistra světa v singlu z roku 2000 v Prostějově a potom šampionát v roce 2008 tady v Nymburce. Tedy akce před domácími fanoušky. Opakuji pořád dokola, že česká hymna je česká hymna a pro nohejbalistu znamená úplně nejvíc, když zvítězí doma, vychutná si atmosféru a pak se na to ještě podívá v televizi.
Jaké jsi měl při rozlučce pocity? Viděl jsem, žes byl docela naměkko…
Byly to velké emoce, nečekal jsem to, kdyby mě to alespoň řekli… (úsměv) Ale ustál jsem to, i když jsem skoro nemohl dojetím mluvit. Rozloučil jsem se před domácím publikem a navíc se mi dostalo té pocty, že moje „dvojka“ už je vyřazena navždy… Bylo to hezké završení mé reprezentační kariéry.
(lb)
l
Fotogalerie z nedělního programu
{gallery}svet/ms_fg3{/gallery}
ll
Slováci slaví triumf!
(Nymburk) Mistrovství světa v Nymburce skončilo. Nejúspěšnější výpravou jsou jednoznačně Slováci, kteří získali zlaté medaile po suverénním výkonu ve všech třech disciplínách. Domácí výběr vybojoval dvě stříbra a jeden bronz. Třetí zemí, která obsadila stupně vítězů jsou Maďaři. Ti si odvážejí jedno stříbro a dvě bronzové medaile. Fenoménem šampionátu se stali jihokorejští hráči. Podrobnější informace vám nabídneme na stránkách Nohec magazínu v příštích dnech.
